Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co jsem chtěla říct

23. 05. 2009
10
18
2073

Těžký osud slov...

 

 

   Se slovy jsem měla vždycky potíž. Nějak jsem nikdy nedokázala trefit jejich správné množství. Při zkoušení málo. Po napití příliš. Před zajímavým klukem málo, zatraceně málo. V poslední době se však objevil další problém…

  

   Vstala jsem dost brzy, takže doma ještě vše spalo. Plížila jsem se potmě do koupelny a našlapovala potichu na špičky, abych vzápětí stoupnula na cosi, co mi dost pravděpodobně rozřízlo nohu. Napnula jsem plíce, připravená vykřičet na nebohou kostičku lega všechnu svou bolest, ticho za dvěřmi bratrova pokoje mne však umlčelo. S námahou jsem spolkla zaúpění a do kostičky si aspoň zdravou nohou kopla.

   „Já se na to ale vážně vykašlu! Takových úkolů, ten Sterling je takovej..,“ syčela jsem vášnivě před hodinou dějepisu s nosem zabořeným do učebnice, načež byla má pravá noha opět bezcitně atakována, tentokrát vedlesedící kamarádkou. Chtěla jsem začít protestovat proti tak zjevné nespravedlnosti a za tím účelem jsem vytáhla nos z učebnice. Proti mně stál jmenovaný učitel, jehož nevyslovené přízvisko mi uvízlo v krku. Zakuckala jsem se.

   Toho dne jsem byla ještě nucena polknout větu ‚Samochvála smrdí‘ po vyslechnutí projevu svého všemi talenty obdařeného spolužáka, v ústech se mi vzpříčilo ‚Já ti to říkala,‘ což by má kamarádka s naraženou hlavou po pádu ze židle nejspíš neocenila. Ven se nedostalo ani upřímné ‚Miluji tě,‘ a to díky psychologické příručce ‚Jak si udržet vztah‘. Tato a ještě mnohá další slova mi teď ležela v žaludku a přelitá svíčkovou omáčkou, kterou jsem měla k obědu, opravdu nevyhlížela příliš vábně.

   Navečer to přišlo. Ukrutná bolest břicha. Přesně jsem cítila místo, kde se bolestné Au! strkalo s procítěným Miluji tě, i skandující dav, který se kolem nich utvořil. Au! leželo na zádech a Miluji tě do něj tlouklo pěstmi. Pak se přidala Smrdící samochvála a mávala Volovi před nosem červeným kapesníkem, který sebrala ubrečenému Proč se mnou nemluvíš? Zvedl se mi žaludek a zároveň jsem cítila, že záchod je pro mě v tuto chvíli příliš daleko.

   Brácha byl naopak poblíž. Otevřela jsem pusu a všechna slova se naráz  hrnula ven. Zkrátka jsem hodila šavli. Věty padaly do vzduchu pozměněné a naleptané žaludečními šťávami. Byla v nich bolest a urážky. ‚Miluji tě‘ bylo pravděpodobně nejméně odolné, protože z něj kyseliny nenechaly téměř nic. Ohodila jsem bratra slovními zvratky. Byl od těch písmenek celý upatlaný.

 

   Se slovy se dá dělat mnoho věcí, ale konkrétně tuhle opravdu nedoporučuju. Nejen že člověku zůstane příšerná pachuťv puse, ale protože za určitých okolností slova fungují jako kyseliny, můžete někomu nechtěně udělat díry. A díry v blízkých lidech taky nejsou pěkná věc. Přestože se jimi dobře kouká.


18 názorů

Kočkodan
22. 12. 2011
Dát tip
To je docela zajímavé. 

Ostrich
13. 04. 2010
Dát tip
Kusejr, to byl talent. Je to povídka. Tak skvělá, že v ní pořád objevuju nové a nové vrstvy, čím dál lepší. Fraktálová struktura, nejsem si jist, zda sám autor věděl, co všechno napsal - ale to tak bývá, podvědomí je mnohem objemnější než svět slov:-)

To je pravda, spousta jeho věcí je spíš tragikomická, na první pohled vtipně absurdní, ale když si člověk uvědomí, jak je to doopravdy, tak to zas tak vtipný není. A psycholog to bezpochyby je. Lidi má zmáklý jako málokdo:). Kusejr, to jsem nikdy ani neslyšela, kdo je to?

Ostrich
12. 04. 2010
Dát tip
Jazykový humor, to ano. Ale to by bylo málo. Hlavně to je "taky" psycholog. Jeho cesta byla pěkně klikatá, jeho humor vyrůstal docela z temna a spousta jeho věcí tě nutí do dvojité polohy smíchu a smutku, jak kdyby ti rozevíral vnímací otvory, aby jimi prolezlo víc, než obvykle... Třeba Kusejr, znáš Kusejra? Vlastně možná škoda, že Vyskočil nepsal německy, měli bychom druhého spisovatele kafkovských parametrů:-) Není nutné se podceňovat - kdoví, jak psal Vyskočil v tvém věku. Podstatné ovšem není psaní, ale co člověk dělá, o čem přemýšlí - a kde si nastaví v přemýšlení a v činech hranice. Znám pár lidí, kteří mají skvělé hravé nápady - ale zůstávají zavřené u nich jako hračky u způsobných dětiček, co po sobě vždycky všechno nakonec uklidí:-)

Tak od Vyskočila jsem četla jen jednu sbírku povídek, ale kdyby se Mistr rozhodl reinkarnovat do mé maličkosti, beru ho všema deseti:-D. Má geniální jazykový humor, to jsem snad u jiného spisovatele neviděla, navíc krásné nápady. Bohužel, myslím, že ani za deset let nebude mít moje psaní takový vtip a lehkost:). Přesto děkuju:).

Ostrich
12. 04. 2010
Dát tip
Panečku, ty fakt rosteš do reinkarnace Ivana Vyskočila, to se těším, co budeš psát za deset let, vydrž! *

bingol
25. 02. 2010
Dát tip
Styl tvého vtipu se mi líbí...:) *T

těša
29. 06. 2009
Dát tip
uměl bych si to představit lepší, ale myšlenku to má, nápad taky a celkem mě to bavilo, takže z mého pohledu rozhodně nadprůměrné.

Většinou lidé mluví mnohem zmateněji, než píší. Zejména ženy. Snad je tahle světlou výjimkou.

No já pevně doufám :)


reinka
23. 05. 2009
Dát tip
Ano, znám to, občas dělám hromosvod manželovi :o((((

Cože??? Co to je za zmatek?

Norsko
23. 05. 2009
Dát tip
Ztráta náboje, to je to nejhorší, co se ti mohlo stát

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru