Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...ani babičky nesmí selhat!
Autor
Evelínka
Skoro poetické čekání na tah husí včera...Já, žena lovec, se zbraní v ruce.
...padá déšť se sněhem, venku jsou 3 stupně. Nad hladinou rybníka poletují
vlaštovky. Mladé vlaštovky, vlaštovičky z pozdního hnízdění. Loví sněhové
vločky v domění, že je to hmyz nad vodou.
Kratinká ocasní pírka, kratinká pírka v křídlech... vše svědčí o jejich
křehoulinkém mládí. Smutný obrázek.
Tak vy se zřejmě v teplých krajích nikdy neohřejete...
Pamatuju si jako malá holka. Bydleli jsme nasamotě mezi rybníky. Nezavřela
jsem za podobného počasí na chvíli domovní dveře a do chodby přiletělo snad
100 vlaštoviček. Mokré seděly po paroží tatínkových trofejí. Seděly na
výsadách trofejí jelenů a srnců...byly vysílené, neulétly předemnou, nechaly
tu malou holku, aby si je prohlížela.
Ptala jsem se tatínka, co s nimi uděláme, jestli si je nemůžeme nechat.
Vysvětloval mi, žebychom zrovna vlaštovky neuživili.
Přiznám se - že to bylo asi poprvé, kdy jsem o tatínkovi docela vážně
zapochybovala - vždyť tatínkové jsou silní, všechno umí, všechno
znají....tak - že by ten můj byl tak "neschopný", že bychom neuživili 100
vlaštovek?....
Jeho kamarád má snad 200 papoušků - odchoval i vzácné "amazoňany" (to se i u
nás oslavovalo!) ...a můj tatínek - není schopen postarat se o 100 malinkých
vlaštovek....!!!
Když přestalo pršet na chvíli - maminka je dokonce vyhnala.
Na své rodiče jsem se asi týden opravdu hodně zlobila! Možná jsem byla
ochotná jim to nikdy neodpustit...a původně jsem chtěla s nimi už nikdy
nepromluvit!
Ach jo. Jak dokáží být děti náročné a tvrdé....
Pak jsem se bála každého podzimu, každého deště ...a cestou v září do školy
jsem jim domlouvala, aby už okamžitě odletěly - že mí rodiče pro vlaštovky
nemají pochopení a nedovolí jim u nás doma zimu přežít....
Ach jo, milí moji rodiče. ...nestihla jsem Vám to říct.
Za svůj život jsem poznala málo tak laskavých lidí, vždy připravených
každému naprosto nezištně pomoct.
Co mě čeká? Že mi mé vnouče řekne jednou: "Babi, co uděláme s těmi
nešťastnými vlaštovkami....?....babi - ty to snad zvládneš! Ty přece umíš
tolik věcí, ničeho se nebojíš, klidně ulovíš divočáka - neříkej, babi, že
nezvládneš přes zimu "uživit" sto vlaštovek?!
Být babička bude jistě strašně těžké! ...budu se na to muset začít
připravovat.
Babičky by neměly selhat!