Protosbírka

Jde o několik básní,které jsem vložil do kompilace ´prvosbírka´ roky 2007 08.

Červen jako boj – snad zoufalá, trhavá ( 2OO7)

agónie školního roku před přicházejícími

prázdninami?!

Medard tasí a zhusta nebe zatahuje si,

bičuje zemi proudy dešťů

Dvakrát za rozbřesku – v pondělí

a v úterý nezůstal suchý jeden okvětní plátek

Pak slunce draží svou moc,

licituje do večera, než přijde noc

Jak kočka musím se mýt hadry prát

a pít

Včera zas šedo roztáhlo se nad panelákami

I loukami, vítr rval ratolesti z dubu, lítý prch řádně

umyl by ti (mi) hubu.

Půl roku do vánoc na Jana Křtitele –

jak těším se, mrznout budu vesele

Zátaras

Zatarasená cesta a míhaj se

lesky bajonetů

Zatarasená; takové jako stlučené kozy

a zákeřně propletený ostnatý drát.

to je chmurné jako by byla válka -

a není?! Vojáci čekají na toho kdo se

po cestě přiblíží nebo připlíží.

Mají už nasazené bajonety.

Přijde jenom kluk s ošoupaným

kufříkem. oni nepoznají dítě a zastřelí ho

z dálky a nebo projde a za zátarasem

si rozbalí kufřík, vyndá staré hračky a kuličky

a vojáci se budou smát.

Budou se smát a kouřit; cigarety zahazovat

v půlce, protože už mají nasazené bajonety.

Jsou to samotáři

Slyšeli jsme Radostnou zvěst a přece nám

nějak radost proplouvá mezi prsty.

Naše tváře.. sorry: má tvář je nějak ztěžklá

a neslyším řehot.

To mě nakazili bratři a sestry, co nemají

srovnaný duchovní život.

Cha, cha - chachacha - to je hloupá výčitka

He, he - hehehe - ta je tak hloupá.

To je moudré smát se! Směj se!

Směj se, když jsi byl dlouho vážný,

učiň protiklad, doplněk - pupík v jinak

plochém břiše!

Vzpomeň na krále, kteří měli šašky,

aby je obveselovali a obveselmese!

Nedávno jsem viděl klauna; házel

s míčema, s kruhama, měl veliké bambulovité

boty a nádherně tančil - p o s k a k o v a l s i.

Knížka bez obrázků - text, který ztěžkne,

meloun do něhož se udělala díra v vlil

se rum - něco co mělo být, ale už není

zdravé.

jako nitro člověka - moje - churaví a

nezastavuje se.

Strom se pozná po ovoci. Kéž by z tebe

bylo ovoce šťavnaté.

Suché stromy by nejprve tvé ovoce chtěli

zaházet do hromady svých scvrkloušů a

kdybys stále dával své plody, složili by

své suché větve, aby tě zapálily.

Já bych nad tím plakal; minimálně

bych zachoval vážnou tvář, protože moje nitro churaví a

s tebou bych měl naději na zastavení.

Tvoje ovoce by se hřálo na tom ohni, až by

tlak způsobil, že by vypustilo šťávu a šťáva by

uhasila hořící oheň se syčením a pářením.

Už by nebylo co na podpal, obě strany by byly

vyčerpané a nastal by klid.

Ale jen tys měl plné ovoce, ta vzpomínka by

mému churavému nitru pomohla k

zastavení.

Myší blues (Dvě básně inspirované staršími básníky)

Jamovaly myši

ve své stinné chýši,

jejich nora byla

ve výsypce popela

Topič popel nesypal -

bylo léto - u kotle spal.

Rapovaly myši

ve své stinné chýši.

Do týdne ředitel ústavu

zavolal nákladní dopravu.

Zatím ve své chýši

popíjely myši.

Dnes topič vrata otvírá a v bratru

pouští na dvůr bagr a tatru.

Bagrista rutinně za páky tahá,

netušíc účinek na způsob vraha.

Ve chvíli osudnou myši se vzbouzely,

bolehlav a kašel po nočním veselí.

Bez výstrahy lžíce stroje zubatá

vzala hroudu - doupata, nedoupata.

Padaj sklenky, židle, cimbály,

kdo kdy viděl, že by domy létaly?!

Myší bratři už se Pánu poroučí,

třesou se a objímají před smrtelnou náručí.

Však podiv se, že bez hrobů

obešla se strázeň ta! Když na korbu

sjela porce nabraná,

hrouda se nerozpadla - to myšáků záchrana!

Pak když tatra opustila dvůr,

myší rod se láteříc ven vyhrnul.

Rozhlíží se a koukají

po ubíhajícím kraji.

Paní myš už nespílá lidem do hovad,

přitiskne se k svýmu a praví mu: "Miky,

stejně jsem se chtěla stěhovat".

(na motivy pověsti z regionu)

Za Březovou les v upomínku nese

jméno cikánského chlapa Andrése.

Cikáni tu v přešlém čase,

pobývali léta z roka zas a zase.

Andrés byl bystrý, obratný při lovu,

dobře znám od Janušek ke Karlovu.

Chytře vedl své; jen v srdci byl neklidný

pro city ke Stázce z jiné cikánské

rodiny.

Stázka už tam byla vdaná -

ne ledajace - za tamního pána.

Však vřelé city v srdci chovala,

tajně Andrésa milovala.

Ach lesy, lesy

schovejte nás kdesi!

vysoké smrky a borovice,

pole, lány pšenice!

Snědí některé zásady drželi,

nevěru nikdy netrpěli,

krutě ji mstily.

Oba to věděli.

Však nemohli si pomoci;

po tajné domluvě, v noci

Stázka svůj kmen opouští,

setká se s milým za lesem,

před houštím.

Baloš - vůdce znectěný

odhalil úkryt své ženy.

Vypravil se s chlapy, aby ji vyžádali.

Andrésovi mu Stázku nedali.

Lesy protahovaly své stíny,

snad jakoby klid, jenže Baloš nebyl líný.

byl vyslyšen mezi ostatními barony

a rozhodnuto o potrestání viny.

Spícím krajem kráčí

desítka silných chlapů stačí.

Útokem vzatý tábor při luhu okraji,

podlehl a provinilci zajati se vzdalují.

Andrésa opouštěly jeho sily,

když ho zle mučili.

Zdrceného - jakoby nestačilo ještě

obnažili a posadili na mraveniště.

To hořký skon reka - jak balada Máchovská,

věrní ho pohřbili a místo slovili Andreska.

---