Podvečerní závan

Vítr za mě kouří moji cigaretu,

Praha je temná jak dno mojí duše.

Svíčka, již - b-h ví kdo proč - někdo postavil na břeh řeky

svádí svůj nerovný souboj s prudkými výdechy větru.

Kapky přišedší z dálek se snoubí s řekou,

koloběh je téměř dokonán, začíná část 5770.

Těžko zvát to soubojem snad další kolo tance...

Větve chtěly by odříkat svůj kadiš,

bez listů nemohou - tak jako sirotek bez

jazyka.

Vítr voní hlínou, jíž zvedá, deštěm a krví,

snad...

Mdlé světlo plynových lamp čeří hladinu,

jíž ozařuje vítr.