Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoční myšlenky jedním dechem
20. 08. 2010
5
17
1791
Autor
Elleanor
Dočetla jsem poslední řádky kapitoly, ruka ztěžkla, klesla podél těla, ale stále jsem v ní držela malou ohmatanou knížku, na přebalu s primitivní nesrozumitelnou ilustrací v podivných nicneříkajících odstínech barev, jež se snad ani za barvy považovat nedají, typické pro starou, minulou dobu, kterou jsem zažila jen jako předškolní, nechápající ratolest a fakticky (či spíše teoreticky?) ji znala ze školních lavic a stále trvajících neúnavných líčení těch o pár i mnohem více let starších, těch, co se ani po uplynutí půldruhé dekády nedokázali zbavit ubíjející spjatosti s tím bývalým, historickým, předpřelomovým časem bolesti, nevědomosti a vděčnosti za málo, jejichž hlasy a výrazy prozrazují opakované vyvěrání žhavého magmatu emocí z naoko poklidně vyhlížející sopky, nevyprchanou živost toho, co bylo a navždy zůstává v nich uzamčeno a zakořeněno, neodstranitelnou načichlost tím vším jako staré zděné stěny zámecké černé kuchyně, zatuchlost cigaretového kouře v polstrování nábytku pánského salónu, absurdní potřebu nenechat upadnout v zapomnění to, co z hloubi duše nenáviděli a teď ve skrytu té samé duše zvráceně milují, bez čehož se najednou nedokážou vypořádat s vlastní existencí a ten marný, rozporuplný boj, výsledek bezpočtu prohraných bitev se sebou samým, nezahubitelný plevel vyrůstající, ze skulinek a trhlin jejich nové, porevoluční, moderní, pokrokové, falešné a neidentické schránky, jako z mezer mezi dlažebními kostkami, poskládanými v náhrobní kámen všemu tomu přežívajícímu zmatku a stále bolestným křivdám, jejich bývalým jistotám a opěrným bodům, tyhle zprzněné, zjizvené duše, nemohoucí se už nikdy nalézt, identifikovat se, připomínají stavby přeplácané architektonickými prvky a styly, ubohá stvoření nevěřící v přítomnost, obávající se budoucnosti a milující vše minulé, je nikdy asi nedokážeme opravdu pochopit, pro nás všechny ty lidské osudy představují jen další příběhy a historky, jimž člověk ve skrze rozumí, dokáže rozpoznat směr, jímž se ubírají a tvářit se jako posluchač velmi přesvědčivě a zúčastněně, přesto je však skutečně neprocítí, nezanechávají v něm nezapomenutelné a nesmazatelné stopy jako u zasvěcených aktérů, pro něj je tohle vyprávění jednou z kapitol dějepisné učebnice, jasnou a nekomplikovanou skicou, hrubým náčrtem historie doby, chybí však osudy každého jednotlivého tahu štětcem, které by mohly dotvořit živý barevný obraz odrážející opravdovost a realitu, já vidím jakousi osnovu, z obrovské mozaiky jen pár kousků, které v mé mysli zakotví jako to typické pro tamtu dobu, stejně jako způsob zpracování obalu malé knížky, prst mám stále sevřený mezi jejími stránkami v místě, kde jsem dočetla, jako bych skrze fyzické spojení mohla proniknout do nejzašších koutů duše jejího autora, autora minulého, jenž psal o své přítomnosti pro budoucí čtenáře...
17 názorů
Já myslím, že o tu knížku šlo. Navodila tok tvých myšlenek. Kdybys četla Káju Maříka, tvá úvaha by vypadala jinak. Myslím si, že ti to píše dobře a zamýšlet se nad věcmi které nás nějakým způsobem osloví je správné, a podělit se s ostatními potřebné. I pohled z jiné strany bývá zajímavý a podnětný.
jehlas pichlas
22. 08. 2010
Benji, to také píšu, že pro někoho, kdo to nezažil, je těžké to pochopit...ale nikoho neodsuzuju, nekritizuju...naopak! Byl to, myslím, Škvorecký, už si nevzpomínám, je to dávno, co jsem to psala...ale o tu knížku zas až tak nešlo:)
Eliáš Jeřábek
21. 08. 2010
jen chci říct, že 19ti letý pohled nezúčastněného, je jiný než 50letý pohled zklamaného. ještě mi řekni, co to bylo za knížku
To bych rád věděl, co jsi to četla. Jinak si myslím, že až se ti v nejlepším věku otočí život naruby a vydá se směrem kterým necheš, protože tvé představy o svobodě a změně byly jiné, pak začneš ty strší a zklamané chápat a vidět v jiném světle.
Zdravím,
jinde jsem na text měla spoustu pozitivních reakcí, tak to zkouším i zde, proto to tu je:) Každopádně díky za tu odvahu:))
měsíc dal bych velkej, teda velký písmeno, tady na tuty... jinak prolog je šíleně dlouhej a s textem nějak podivně splývá: asi jako když potok neví, do který řeky se "otočit"..))
...text je graficky šíleně nahamtanej, skoro se nedá číst, ale i přes tu odvahu...o) prokousat se až do konce mi nic novýho nepřines...vůbec nechápu, proč tu je, no..))