Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ oceli
19. 09. 2010
17
13
1984
Autor
Elleanor
Učil jsi mě, jak žít.
Dnes vím, že dýchat smím i bez snů a tužeb.
V oblacích dávno se nevznáším.
Hrozí přeci pád.
Netoužím po lásce,
vždyť samota nebolí.
Na štěstí nevěřím.
Slzy patří dětem.
Duše peklu.
Tvář kameni.
A srdce ledu.
Byl jsi mým mentorem.
S každou ránou
víc jsi mě zocelil
vůči hybridnosti světa.
Snad měla bych ti poděkovat?
13 názorů
rozdupanésrdce
22. 09. 2010Kiwagamo´ag
19. 09. 2010
Agnes už napsala vše podstatné...
Snad v budoucnu potkáš lepšího učitele... *T
Víš co je na snech nejkrásnější?
I když si namlouváš, že už žádné nemáš, pořád v tobě jsou.
Tak otevři oči, bolest je všude, kde je láska, láska je všude, kde je cit a cit je všude, kde tluče lidské srdce. Bez snů se nedá žít, bez bolesti by život neměl smysl, a bez zklamání by nebylo štěstí.