Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stanice Zářezů

25. 01. 2011
14
19
593
Autor
Nicollette

Přiznávám, že jsem byla opravdu totální amatér a bohužel (bohudík?) mi to zůstalo do dneška :)) červenec 2005

 

I. Hlava bílého lva                                                                                                            18.7.05

 

Světle modrý výkřik se prolnul s fialovým, ptáci nabírali do zobáků světelné proužky s příchutí smogu. Nebe.

Čas se zastavil v neúprosné fázi mírumilovného spiknutí. Stagnace.

Vesmír dorážel na oční víčka, vtíral se o vlasů a maminky lovily z řeky své Plaváčky.

Člověk se dostal do jakési úzké škvíry /prostorové smyčky/, která byla bránou do Opačna. Vymotal se z hlavní cesty a pomalu našlapoval někam do MeziZemí.

Kráčeje tou tichou melodií, nevšiml si, že začalo padat. Pomalu se tlačilo k zemi s těžkou nonšalantností, bez viny, až ho srazilo. Nebe.

 

II. Mateří douška                                                                                                              20.7.05

 

Se zavřeným pohledem. Vytrhala jsem si bylinky z očí, kvůli jasnějším rozměrům. Voněla jsem po břízách a ve vlasech mi tikaly příruční hodinky.

Dřívávějc jsem chodívala podél kopce a sušila slzy do borůvčí. V jedné vzpomínce jsem vzkřísila podvyživeného čápa protkaného modrým peřím a druhý den jsem u dveří našla dítě zabalené do pytloviny. Mělo modré vlasy.

Vyrůstalo za nocí, kdy za okny bylo vidět číhající lišky. Peřinu z březových haluzí a pod víčky sny o pomerančovém psovi.

Vytrhala jsem si bylinky z očí, abych dnes konečně pochopila, proč Slunce tenkrát nevyšlo. Noc protáhla své ledové paže a objala Zemi jemným šerosvitem.

Dítě neustále rostlo, rozpínalo se do celého nebe, proplétalo se mezi hvězdami a zachycovalo jejich prach. Plulo na okraj  vesmírné NeKonečnosti.

Čím více rostlo, tím menší zároveň bylo. Neshlédnutelné.

Lidé křičeli hrůzou, škrábali se na střechy svých domů a skákali, mizantropové se smáli do dlaní.

A vlny tenkrát pluly do středu.

Přivedla jsem na svět.

 

III. Nic                                                                                                                              30.7. 05

 

-

Přivodila jsem si umělý pláč

kapkama na oči

a vyzvracela všechny anorektický sny

které se zapomněly nakrmit

 

Měla jsem vizi že ležím u cesty

ve vlasech krev a na rtech prach

a nikdo mě nezvednul

lidé z plastu chodili okolo

modré hlavy se jim roztékaly

a na rameni měli čárový kód

 

ale nikde Člověk

 

tak jsem vstoupila na nebesa

a s posledním zavřením očí

si šeptala něco o další šanci

pro lidi

 

--

Párala jsem rybám břicha                                                                                                31.7.05

háčkama na vánoční ozdoby

a vyndavala z nich mapy

poseté bílými skvrnkami

 

Oči pátraly po tom zaPověZeném místě

pak se zastavily

a prst se zapíchnul

                                  přímo do srdce


19 názorů

guy
28. 05. 2012
Dát tip
bohudík ale bohužel máš už dost velkou mezeru :)

Nicollette
26. 01. 2011
Dát tip
thanx!

...sakra,mělo to být soukromě :(

...fajn,ale "zabalené do pytoviny" neb pytloviny

moorgaan
25. 01. 2011
Dát tip
no jo materidouska je fakt vymakana...pridam *

Norsko 1
25. 01. 2011
Dát tip
mateřáídoiuška JE VÝBORNÁ. SUPER 9*

Nicollette
25. 01. 2011
Dát tip
Nikde nevidím, že bych své dílo klasifikovala jako poezii a zcela bez studu musím přiznat, že já poezii psát neumím. Ani se o to nesnažím... Zajímavé ale je, že po přečtení tvé POEZIE, meotare, mě jiné slovo než křeč nenapadá... ale co už.. Děkuji ti za konstruktivní názor a pokud mi chceš ještě něco sdělit, tak ne jako alternick. Nevím, jestli je to má chyba, že je zdejším, čím dál tím rozšířenějším, trendem snaha autora urážet. Ale jsem poctěna, že je o mě takový zájem, v tomto ohledu. Děkuju :)

MEOTAR
25. 01. 2011
Dát tip
tahle křečovitá snaha o POEZII mě jednou zabije

Armand
25. 01. 2011
Dát tip
já nikdy nepřeháním, to jen lidi se furt podceňují :) Anebo se přeceňují, ale u takových nemá smysl napsat ani čárku. Génius je jako vzácná květina vykvétající jen za velmi specifických a vzácných podmínek. Ty tu květinu umíš nechat vykvést.

Nicollette
25. 01. 2011
Dát tip
No tak, nepřeháněj zase!! :) Zdálo se mi pár zajímavých snů, tak možná bude i něco nového.. Uvidí se. Děkuju.

Armand
25. 01. 2011
Dát tip
apráda je paráda :)

Armand
25. 01. 2011
Dát tip
"Peřinu z březových haluzí a pod víčky sny o pomerančovém psovi." Máš neuvěřitelnou představivost a fantazii. Přestože by Písmák teoreticky měl být místem poetů a lidí tvořivých, jen zlomek z nich je schopen pojmout a také přijmout v plném rozsahu tvůj dar. Když přijde génius, tak za svého života je rozpoznán obvykle jen hrstkou. Dalšími pak až tak za dvě stě, tři sta let. To píšu i vzhledem k povídce Mim. Já jen potichu doufám, že se vracíš ... začínáš tam, kde jsi přestala a přijde něco nového. Ó, to by byla apráda! :) *

romale
25. 01. 2011
Dát tip
pamatuju si tě* :-)

Print
25. 01. 2011
Dát tip
Elegantní a šarmantní*

Honzyk
25. 01. 2011
Dát tip
...citelne pozerske....)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru