Hurvínek a dějiny KSČ

Spejbl: Hurvajs, už si zase hraješ na počítači?
Hurvínek: Nehraju. Já brouzdám po internetu.
S: Tak dávej pozor, aby sis při tom brouzdání nezmáčel bačkory. To by ses moh taky nachladit.
H: Jé, taťuldo, víš ty vůbec co to je brouzdat po internetu?
S: No jéje, abych to nevěděl? Já jsem brouzdal po internetu, když ještě... é když ještě...
H: Žádnej neexistoval, viď?
S: Ano. Totiž, když neexistoval to ne, ale když byl ještě v plenkách. A už máš hotový úkoly?
H: Ale tati, já právě dělám úkol. Snažím se vygúglit úkol na dějepis.
S: Cože?
H: Vygúglit neboli vyhledat.
S: No já vím, co je vygloglit, to mě zas nemusíš poučovat. Já jsem se v životě něco nagloglil.
H: Třeba těch lahváčů, viď?
S: Hurvajs, nech si ty poznámky. Místo toho mi pověz, co v tom dějepise berete, aby tvůj starý otec byl taky trochu ve vobraze, jak se jeho synstvo vzdělává.
H: Ale taťuldo, ty mě chceš zkoušet, když zrovna potřebuju gúglit.
S: No, to bude jenom chvilka.
H: Chvilku v tvém podání si dovedu představit.
S: Ticho buď. Dějepis je důležitej. Pamatuj si, Hurvajs, kdo nezná své dějiny, ten je nucen je opakovat.
H: Dyť já si opakuju.
S: Tak si budeš chvilku opakovat se mnou.
H: Když ty mě budeš zase zdržovat a já pak ten úkol nestihnu.
S: Nebuď hubatej. Místo toho mi hezky zčerstva pověz, o čem se učíte?
H: Učíme se o tom, jak to bylo za totality.
S: A co to je totalita?
H: To je za komunistů.
S: No dejme tomu. Ale musíš to říct pěkně celé: Za vlády Komunistické strany Československa, víš?
H: Neboli KSČ.
S: A o tom se učíte? Ále to už dneska nemá žádnej význam, to už bylo dávno.
H: Ve dvacátém století. Ale dyť jsi, taťuldo, říkal, jak je dějepis důležitej.
S: A není snad?
H: No je.
S: Tak vidíš. A co se vlastně o těch dějinách KSČ učíte?
H: Učíme se, jak byly procesy.
S: No a co to byly procesy?
H: To byl třeba Slánský, a na něj právě mám ten úkol, taťuldo. Už můžu jít gúglit na internetu?
S: Počkej, napřed mi pověz, co to byly ty procesy.
H: To byl Slánský, Horáková, pak taky Slánský... a Jan Hus, toho taky upálili.
S: Ale to sem nepleť.
H: Ale upálili ho.
S: Ale to nebyl Jan Hus a nýbrž Jan Palach.
H: A co Jan Hus?
S: Toho zas upálili jindy.
H: Aha, už vím. To byl Zikmund, ta liška ryšavá.
S: No a co víš, ještě o komunistech?
H: Komunisti zavedli vládu jedné strany.
S: A kdy to bylo?
H: To už bylo dávno. Jéje, to bylo dávno.
S: To vím taky, že to bylo dávno, ale kdy táži se: Který měsíc?
H: To nevím, ale mohu ti to vygúglit.
S: Kdepak, tady seď. Jen si hezky namáhej mozkové závitnice. Jako před tabulí.
H: Kdybych byl před tabulí, tak mi bude Honza Kvasnička z první lavice napovídat.
S: Tak si představ, že Honza Kvasnička chybí.
H: Tak mi bude napovídat Tonda Vonásků.
S: Hurvajs už dost! Dozvím se konečně, který měsíc zavedla KSČ?
H: KSČ zavedla nový měsíc.
S: No a jak se ten měsíc jmenoval?
H: To nevím, taťuldo. A máme ještě dneska ten měsíc?
S: No ne, ten už zrušili samozřejmě.
H: A jak se jmenoval?
S: Přece Měsíc československo-sovětského přátelství.
H: Takže to bylo třináct měsíců?
S: To ne, bylo jich dvanáct, ale tenhle byl jaksi navíc...
H: Třináctej?
S: No prostě byl zároveň s jiným měsícem.
H: Co to je za nesmysl? Může být třeba červenec zároveň s prosincem?
S: No to ne. Třeba máš květen a zároveň je máj, že jo.
H: No to je pravda.
S: Tak vidíš. No a něco takovýho byl i ten měsíc toho československo-sovětskýho přátelství.
H: A v tom měsíci zavedla KSČ vládu jedné strany?
S: Jak jsi na to přišel?
H: No, ty ses mě ptal, který měsíc zavedla KSČ vládu jedné strany.
S: A proč mluvíme o Měsíci československo-sovětského přátelství?
H: To nevím.
S: Tys mě celýho poplet, Hurvajs. Jak zněla původní otázka?
H: Kdy zavedli komunisti vládu jedné strany?
S: Tak mi na tu otázku odpověz.
H: To bylo, to bylo...
S: Tak počkej, já ti napovím. Přece vítězný..., no?
H: Vítězný oblouk.
S: Když se ptám na měsíc, tak to bude akorát tak oblouk. Dyť, ty kluku, vůbec nepřemýšlíš. Přece měsíce jsou leden, únor, březen... no?
H: Duben. Byl to vítězný duben, tati?
S: Únor to byl. Vítězný únor přece. Tenkrát u nás zvítězila dělnická třída a její předvoj Komunistická strana Československa v čele s Klementem Gottwaldem. Vidíš? Vidíš, jak si to pamatuju? Ode mě by ses mohl učit.
H: Ale my se to učíme jinak.
S: Jinak, jinak. To jsou ty novoty - počítače, internet. My jsme se všechno učili jako za Marie Terezie a taky jsme vyrostli. Žádný internet za nás nebyl. Na to nás neužilo, to jsme šli radši do kina nebo na hokej.
H: Ale, taťuldo, když internet nebyl, tak jste na něj nemohli jít, ani kdybyste chtěli.
S: A říkám snad, že mohli?
H: Neříkáš.
S: No tak vidíš.
H: A taťuldo, můžu se tě na něco zeptat? Ty jsi zažil ten proces se Slánským, jak se o něm učíme?
S: No jéje, dyť já jsem to podepsal.
H: Tys to podepsal?
S: No bodejť. To jsme u nás v podniku podepsali všichni, že žádáme trest nejpřísnější. No a tak ho popravili.
H: Kvůli vám ho popravili?
S: Ale kvůli nám ne. Toho by popravili stejně. To my jsme na to neměli žádnej vliv.
H: Tatí, a co ten Slánský udělal?
S: No co udělal? Jak bych ti to vysvětlil? Napřed se myslelo, že je špatnej, protože to je agent západního imperialismu, no a pak se ukázalo, že to nebyl agent, ale jenom komunista.
H: A proto ho popravili?
S: To né, na to se přišlo až potom.
H: Až po tom, co ho popravili?
S: Jo.
H: Se přišlo na to, že byl komunista?
S: Ne, to už se vědělo, ale pak se přišlo na to, že deformoval ten komunismus.
H: A co to bylo, že deformoval ten komunismus?
S: Hele, Hurvajs, mně už jde z těch tvejch otázek hlava kolem. Copak to nemáte v knížce?
H: Já nevím, já se tam nedíval.
S: To je to. Učíš se něco a učebnici nevezmeš do ruky jak je rok dlouhej.
H: Jak to? Každé ráno si přece strkám učebnice do tašky.
S: No ale doma bys jí měl otevřít.
H: A, taťuldo, proč jsi to podepsal?
S: No, Hurvajs, to byla jiná doba. To se furt něco podepisovalo, že jo... To bylo... Charta 77, Dva tisíce slov...
H: Jé, tati, tys podepsal taky Chartu 77?
S: No jistě.
H: Jé, vážně?
S: Já byl mezi prvníma. To přišli z kraje na podnik, ať to podepíšem, že si od nějakejch samozvanejch ztroskotanců nedáme náš socialistickej pořádek bourat, že na nějaký výzvy nejsme zvědavý... Tak jsem to podepsal.
H: A měl jsi s tím nějaký problémy?
S: No to by ses divil. Třeba jak mě hned po listopadu vyhodili z místa vedoucího skladu, že jo.
H: Jakto po listopadu? To přece...
S: No, když komunisti skončili, že jo. Když šli od válu.
H: Tak se mi, taťuldo, zdá, že jsi žádnou Chartu nepodepsal. Tys podepsal Antichartu.
S: Hurvajs, Charta nebo Anticharta to mi bylo tenkrát jedno. Mě se nikdo na nic neptal. Jenom řekli, abych to podepsal.
H: Ale podepsat Antichartu, to přece nebylo žádný hrdinství.
S: Hrdinství, hrdinství. To, že jsem stál fronty na pomeranče, abych tě naplnil vitaminólem, to pro tebe taky není hrdinství.
H: No jo, dyť já už nic neříkám.
S: To víš, Hurvajs, časy se mění. Važ si toho, že žiješ dneska.
H: A zejtra?
S: Co zejtra?
H: Mám si zejtra vážit toho, že žiju zejtra?
S: No ovšem.
H: A pozejtří?
S: Hurvajs, neptej se tak hloupě. Prostě si važ toho, že žiješ v týhle době.
H: Ano.
S: Jenom těch vymožeností co máte. Třeba...
H: Třeba internet.
S: Třeba internet. To za nás nebylo.
H: Dyť já si vážím těch vymožeností, co máme. Ale ty mě zdržuješ od gúglení na internetu a chceš, abych se učil jako za Marie Terézie.
S: Ty se naotravuješ porád. Vidím teda, že základy v tom dějepisu máš. Tak hlavně, Hurvajs, nepolevovat.
H: V čem nepolevovat?
S: V třídní ostražitosti přece.
H: Jak to v třídní ostražitosti?
S: Když jsi ve třídě a paní učitelka vám něco vykládá, tak musíš dávat pozor. Musíš bejt, jak se říká ostražitej, aby ti žádná vědomost neunikla.
H: Ano, taťuldo, já budu ostražitej jako ostříž.
S: Tak a teď se můžeš zakuklit na tom internetu, jak jsi chtěl.
H: Rozkaz, taťuldo, já se zakuklím, až ze mě bude kukla.