Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

pluh a housle

09. 09. 2012
15
23
2304
Autor
kočkopes

Fotografie: Jaroslav Schuler, Nový svět

 

Léta páně 1857 

Pláč se zařezával do zdí malého domku. Mladá švadlena nosila dítě na rukou, broukala mu známe kuplety, plakala zároveň s ním. Nic nepomáhalo. Nářek se nesl klikatými uličkami už několikátou noc. Toho dne stál měsíc hodně vysoko nad Prahou. Květen voněl městem a májový večer se rozlil i do chudinské čtvrti. 

Pod okny domku, kterému sousedé říkali U plačícího chlapce, procházela tlupa potulných kejklířů. Metali kozelce, vyhazovali míčky vysoko do nebe, aby s nimi prováděli roztodivné kousky. Cikán, patříci k průvodu, hrál na housle tklivé melodie. Zastavil se v místě, kde naříkalo nemluvně. Přitiskl se ještě více k oknu a začal hrát. Noty proskakovaly do chalupy, tón za tónem se prodíral k miminku i jeho duši. 

A bylo ticho.
 
Křik i housle umlkly v jeden okamžik, po šumařích nebylo ani památky. Jen slabý zvuk smyčce toulajícího se strunami, mizel tiše za rohem vedlejšího domu. 

František, tak se hoch jmenoval, vytáhl čtvrťové housličky. Bylo mu teprve pět, uměl každou notu a věděl, že pražská hospůdka čeká jen na to, až ho tatínek vyzvedne na stůl. Housle dal pod bradu a nechal své prsty běhat po krku nástroje. I ti největší rváči se zaposluchali do hudby, která se z nástroje linula celým hostincem. Nechápali, jak je může takový capart dojmout až k slzám. 

I teď stál uprostřed všeho dění. Lidem z jeho hry běhal po zádech mráz, byli pyšní i dojatí. Sálem zněl Beethovenův koncert i Dvořákův Houslový a moll. Otrhané kalhoty nahradil tmavý frak, takový, jaký nosil Nicola Paganini. Publikum nadšeně aplaudovalo a provolávalo Františkovi slávu. 

Ale jeho oči přitahovala postava krčící se v zadních řadách. Proběhl kolem zástupu tleskajících nadšenců. Silueta jako by se rozplynula, možná se mu to všechno jen zdálo. Mladý muž vyběhl před Rudolfínum. 
Úplně dole na schodech seděl starý cikán. Na sobě roztrhané hadry, nemytý, nevzhledný. Dojídal zbytky ze stejně pomačkané konzervy. 

Pohlédl na chlapce. Z pod kabátu vytáhl otlučené housle, postavil se a začal hrát. Tklivou, krásnu melodii. Hoch, aniž by znal cikánovu píseň, začal hrát zároveň s ním. Po několika tónech se postava starého otrapy začala rozplývat, až z něj zbyl jen malinký obláček nad Starým městem. Děkuji, zašeptal František do noci. Děkuji, že jsi mě vzal do svého světa houslí a hudby. 

Dům U Zlatého pluhu č. 89, Nový svět, nenáročná barokní zástavba, s malebnými ulicemi a zákoutími. 
Zde se léta páně 1857 narodil do rodiny chudé švadleny a muzikanta, slavný český houslista František Ondříček. Koncertoval po celém světě, sklízel jeden úspěch za druhým, obdržel spoustu řádů a vyznamenání. Měl absolutní hudební paměť a vytříbenou techniku.
Zemřel léta páně 1922 v Miláně. 

Když se k domu č. 89 postavíte, pozorně se zaposloucháte a budete mít trochu štěstí, uslyšíte tklivou píseň, která vás chytne za srdce. Vítr si ji rozfoukává po Starém městě a celé Praze.
Možná i proto: co Čech, to muzikant.  
  

23 názorů

Alissa
02. 10. 2012
Dát tip
Krásná momentka, až mě láká zase si někdy pobloudit Prahou :-) *

Janina6
01. 10. 2012
Dát tip
Omlouvám se za pozdní odpověď, ale nepřišlo mi žádné avízo, takže jsem sem nakoukla vlastně náhodou. Jestli přepsat, nebo nechat text tak, ti můžu těžko radit - záleží na tobě, nakolik ti to přijde důležité. Já osobně bych chyby, o kterých vím, opravila, ale každý jsme jiný, takže uvaž podle svého - "vylepšuj", jen pokud máš chuť.

kočkopes
16. 09. 2012
Dát tip
Kapsa: děkuji moc. Janino děkuji taky moc za přečtení i kritiku.Za to naštvání-hudební se omlouvám, to jsem nechtěl:). Budu se snažit vzít si tvé rady nechci říct k srdci,abych neměl metafory i v komentu:),ale pokusím se tím řídit.Jsem vděčný za každou radu, opravdu. A mám to teda v povídce přepsat? Notu, křïk mimina atd? Nebo jí mám nechat s chybami a v příští to zkusit jinak?Ještě jednou děkuji

Janina6
15. 09. 2012
Dát tip
Ten nápad s příběhy o pražských domech se mi moc líbí. „Květen voněl městem“ – zdá se mi, že tady jsi zvolil trochu nešťastný slovosled. Čtenáři sice po chvilce dojde, že nejde o vůni města, ale přirozenější by bylo „Městem voněl květen“. Používáš hodně metafor, takové vyjádření zaujme, ale o to víc vyniknou některé nešikovné momenty. Třeba „Pláč se zařezával do zdí“ – slovo pláč evokuje spíš něco tichého, proud slz, vzlyky, takže sloveso zařezával se působí poněkud násilně. Že jde o pláč miminka (který dokáže být pěkně ostrý, to ano!), se dozvíme až později. Možná by proto bylo lepší použít v té úvodní větě třeba slovo křik. „Noty proskakovaly do chalupy“ – možná hezký obrázek pro někoho, kdo nevidí rozdíl mezi notou a tónem. Mě jako hudebnici to ale docela naštvalo. Fruhling má pravdu s těmi frázemi, nazvala bych to spíš ustálenými obraty, kterými se tvůj text hemží (měsíc stál vysoko, nebylo ani památky, hudba se linula, vzít někoho do svého světa, sklízel jeden úspěch za druhým, chytit za srdce...) Připomíná mi to styl novinových zpráv nebo popularizačních letáčků. Nějaké originální, neotřelé vyjádření mi tu chybí, něco tvého vlastního.

Kapsa
15. 09. 2012
Dát tip
Líbí, jen tak dál.

kočkopes
14. 09. 2012
Dát tip
Děkuji, budu se snažit:)

kočkopes
13. 09. 2012
Dát tip
Ano,já to vím a v podstatě to ani jinak nejde, protože chci tento cyklus pražských domů udržet na historické skutečnosti.(než se dostanu k legendám) . Tolik dramatických události se zase v objektech o kterých chci psát neodehrálo. I když něco dramatického se snad ještě najde.Děkuji za komentář i přečtení

DavidPetrik
13. 09. 2012
Dát tip
Cenim si tematickeho zacileni vasich textu. Dalsi zajimavy, ackoliv plossi nezli ten predchozi. Je to spise historicky exkurz, jehoz pribeh do nej tak dobre nezapada.

kočkopes
10. 09. 2012
Dát tip
Dobře. Díky. Já nevím jak moc kovaný cinik jsem,ale na mě prostě cikánské housle působí tklivě. Tak to měnit nebudu.Díky za komentář, přečtení, názor

Fruhling
10. 09. 2012
Dát tip
Čéče, jde vidět, jak moc chce psát poeticky, ale vždycky ti z toho vyleze fráze. Slovo "tklivé" už dnes patří pouze a jen do slovníku kovaných cyniků.

kočkopes
10. 09. 2012
Dát tip
Mí jsou to oba oblíbenci:). Děkuji

Ondříček! Můj a Dvořákův oblíbenec! Hezké připomenutí.

Overkill
09. 09. 2012
Dát tip
*T

kočkopes
09. 09. 2012
Dát tip
třeba:), díky

bestye
09. 09. 2012
Dát tip
I třeba takhle - to mohlo být. *

kočkopes
09. 09. 2012
Dát tip
Všem moc děkuji za zastavení, čtení a poslouchání houslí:)

8hanka
09. 09. 2012
Dát tip
rozochvievajuce, pises krasne, ako keby si maloval obraz... *****

Můra73
09. 09. 2012
Dát tip
Ulička Nový svět mě fascinuje, zastavím se a zkusím zaslechnout... krásně napsáno

Lakrov
09. 09. 2012
Dát tip
Mezi odstavci "Křik i housle umlkly..." a "František..." je zřejmě delší časové období, což při četní není na první pohled poznat; vyplyne to až ze závěru, takže čtenářům se při čtení zmíněný ůsek textu může zdát nepřehledný. Nelze ovášem vyloučit, že je to záměr autora. Každopádně hezké, plynulé čtení založené na faktech, avšak nepostrádající přiměřenou míru poetičnosti, čemuž napomáhá a obrázek.

Diana
09. 09. 2012
Dát tip
Héézký! Pěkně napsáno, potěšilo.***

VH64
09. 09. 2012
Dát tip
*

srozumeni
09. 09. 2012
Dát tip
Krásné připomenutí z historie. Moc pěkné setkání historie města s hudbou (Pardon, nějak se neumím teď vyjádřit...)...***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru