Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Příběhy, které nerostou na stromech

27. 03. 2013
0
0
718
Autor
palaven

 

Příběhy nerostou na stromech, pomyslel si, nebo jsou až nahoře v korunách jako nejsladší plody, které nemohoucí mého ražení nikdy neutrhne. Utápět se v melancholiích bylo tak smutné a pohodlné. Aby zažil příběh, který by se vymykal, musel by ten příběh sám přijít a zaklepat na oprýskané dveře jeho pokoje. Nemohoucnost byla silnější, paralyzovala všechny snahy o čin.

 

Žebráci se mu vyhýbali, na dálku smrděl korunou. Pohledy žen se mu vyhýbaly, takové hadry a vlasy, co nosil, by odradily i intelektuálky nejtvrdšího ražení. Socka, slýchal nepříjemné mladé hlasy.

 

Zbyli mu tři přátelé. Chodil s nimi do kavárny stavět jengu nebo remcat o životě. Do zakouřené kavárny přicházeli mezi pavouky také lidé. Pavouci si ve svém společenství jako hmyz nepřipadali a cítili se silní. Jejich společný rozum, nadlidský rozum, se povyšoval nad spolustolovníky a sem tam rozséval pokoutné slovo. Citlivější hosté se cítili dotčeni a odsedali si. Věž pak vždycky s hlasitým třesknutím spadla. V jádru noci, po všech hovorech, se rozcházeli. Viděli do sebe skrz své pavučiny a neměli se vůbec rádi.

 

Jednou v létě našetřil nějaké peníze a vycestoval do Českého středohoří na literární dílny. Jakmile překročil hranici tábora pod Milešovkou a vstoupil mezi přátelé jemných slov, stáhl se do své ulity. Nějaká dívka mu podala papírové desky a sdělila organizační záležitosti. Je celkem pěkná, ale až moc živá a nevycválaná, posoudil ji v duchu. V následujících dnech se odehrával program dílen. Poslouchal a držel se stranou. Většinou mlčel a dělal si poznámky. Stan rozbil o něco dál, než stál ten poslední.

 

Po večeři se celá společnost sesedla u ohně a ke slovu přišly kytary a snad i jedno ukulele. Někdo se dotkl jeho ramene a podal láhev teplého cideru. Vedle seděl na špalku hipík, který připomínal Hutku a kouřil ubalenou cigaretu. Dívky nebyly z nejspanilejších, ale našla by se jedna či dvě, na něž by o samotě pomyslel. Organizátorka se bavila střídavě se všemi. Sledoval ji častěji než ostatní, byla výraznější, a napadlo ho, že by ji mohl mít docela v oblibě, kdyby na to přišlo. Při odjezdu vložila drobnou a suchou dlaň do jeho vlhké a krátce se usmála.

 

Žil z těch tří dnů potom ještě několik měsíců, zejména ten dotek a úsměv si podržel v paměti. Na vlně lepší nálady navštívil otce. Jaká to byla chyba poznal již mezi dveřmi, ale nebylo cesty zpátky. Přetrpěl výtky, rady a příkazy mlčky. Znal celý otcův repertoár, který se moc často neměnil. V závěru návštěvy otec žádal, aby konečně opustil místo hlídače v supermarketu a našel si důstojnější zaměstnání. Mezi regály si ženskou nenajdeš, zkombinoval umně. Zvedl hlavu a podíval se jeho směrem, tuhle variaci ještě neznal. Pak odešel a nechal ho tam sedět v pachu stáří a vysloužilosti.

 

Nakupující měl rozdělené do několika skupin a znal své podezřelé. Hleděl si rizikových jedinců a pohyboval se uličkami s nenápadností rohlíku - jednoho mezi mnoha. Často slyšel hanlivé poznámky, proč nás tu tenhle šmíruje a proč sem nedají místo něj kamery. Nezvykl si na ně a i po pěti letech pálily jako puchýře.

 

V třípokojovém bytě si platil jednu místnost, kde spal a četl. Před spaním šeptal, co ho napadlo, aby zahnal samotu. Mohl bych tu jednoho dne umřít a oni by si všimli teprve až bych začal páchnout. Otec by pravděpodobně dlouho netruchlil, ale pohřeb by zařídil. Dost komorní a levný pohřeb, zašeptal do stropu, obrátil se na bok a zavřel oči.

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru