místa do nichž nepatříš

Už dlouho jsem tady nečetla takhle zdánlivě mimoděk a přirozeně rytmizovanej text, opravdu povedenej. 

Je tam jen pár míst, který vykopávaj. Možná je to záměr, možná nostalgie, nevim, těžko říct u tak starý věci... 

"vyrazí / hejno poplašných vran" (tady bych ubrala jednu slabiku, např. vyrazí tryskem hejno vran", sedí to najednou do tvýho metra a hezky to plyne. 

Rozsype se to zase až tady: až na konečcích prstů / je vidět tvoje / násilí (dělá to ten první verš a pak předrážka ve druhym). A to mi přijde škoda, protože pak to visí jen tenkym kousku kůže "násilí" a "vzpříčily", přitom by ten rytmickej most mohl bejt mnohem pevnější. 

Každopádně obsahově mě to taky sedlo, určitě si od tebe ještě něco zajdu přečíst. 

"hory se dají do křiku..." tenhle odstavec se mi moc líbí. nemělo by tam být očí s dlouhým í?

konec mi taky příjde, jako by z toho celku spíš odkapával někam, kudy ten text nevede. atmosféru to ale celý pro mě má.

ačkoliv s tím vlastně nic neudělám

ale simtě, kočko, sešit, jako ne sešit jako kniha, ale jako když něco sešiješ, a to s tim spaním je taky přinejmenším logicky v pořádku, když špatně spíš, tak tě může něco zabolet, poněvadž moc nespíš, že

je to asi moc dlouhé, to ano. to že se ti to nelíbí, je jiná věc a já jsem ráda, že mi to sem píšeš