Průsmyk mrtvých

    ,,To nebýt dobře nápad, chtít jít posvátnou průsmyk, když noc.’’ Náčelník kmene jihoamerických indiánů se zadíval Burtsonovi, lovci přírodovědné expedice, zpříma do očí. ,,Mrtví to nemít radost.’’
    ,,Náčelníku, musíme se dostat průsmykem skrz hory a zítra být v přístavu, jinak nestihneme loď do Evropy a neodevzdáme výsledky práce včas. Vyrazíme hned.’’
    ,,Nemoct zabraňovat. Ale průvodci od můj kmene s tebou nechodit.’’
    ,,Nevadí, známe cestu.’’
    Náčelník křikl na strážce u vchodu něco svým rodným jazykem. Lovec zbystřil.
    ,,Co jste mu říkal?’’
    ,,Aby průvodci si nechystat na chodit. Zůstávať v doma.’’ Náčelník obdařil Burtsona úšklebkem, který byl patrně myšlen jako úsměv. Lovec se zlehka uklonil a vyšel z chatrče.
    Pohlédl k průsmyku. Od štítů hor se odrážely poslední paprsky zapadajícího slunce. Z pralesa se začínaly ozývat zvuky noci.

    ,,Říkám vám, šéfe, je to šílenství. Vybodněte se na tu loď. Naše životy jsou důležitější než nějaká smlouva,’’ horlil lovec.
    ,,Indiáni k nám byli po celou dobu našich výzkumů vstřícní. Věřím jim.’’
    ,,Má to háček. Jediná cesta vede průsmykem, kde pohřbívají své mrtvé. Žádný cizinec tam nesmí vstoupit. Indiáni nám nedovolí projít.’’
    ,,Tomu nevěřím.’’
    ,,Slyšel jsem náčelníka, jak rozkazuje, aby se bojovníci připravili. Mluvil tou svou hatmatilkou. Myslel, že mu nerozumím.’’
    ,,Nebojím se jich. Máme pušky, oni jen ty svoje flusátka.’’
    ,,Foukačky. Primitivní zbraň, ale učinná a smrtící. Indiáni jsou v jejich používání mistři. Z dutých holí doslova vyfukují jedovaté šipky s obrovskou přesností. Jednu takovou mám u sebe. Kdysi dávno mi ji dal parťák, když umíral na malárii. To jako památku na tu spoustu indiánů, co nás chtěli zabít a kterým se to nepovedlo. John se jmenoval, jestli vás to zajímá. Ale to už je jedno.’’ Lovec nasadil opět kamenný výraz.
    Vytáhl šipku z kapsy a podržel ji veliteli výpravy před očima.
    ,,Jejich hroty jsou napuštěny prudkým jedem. Stačí škrábnutí a…’’ Přejel si hrotem šipky po krku. Škrábl se. Z kůže vyrazil pramínek krve.
    ,,Zatraceně,‘‘ hlesl. Chytil se za krk, zachroptěl. Sesunul se na zem. Svíjel se bolestí.
    ,,Rychle! Protijed!’’ Velitel zpanikařil.
    ,,Klídek, šéfe. Není napuštěná jedem. Jenom jsem chtěl ukázat, co se stane, když pojedeme. Domorodci nás všechny pozabíjí. Jaké je vaše rozhodnutí?’’
    Velitel opět nabyl ztracený klid. Upjatě se na lovce podíval a prohlásil:
    ,,Nepřesvědčil jste mně, Burtsone. Pojedeme.’’

    Zvonění okovaných kopyt znělo v zlověstném tichu průsmyku jaksi nepatřičně.
    Osmičlenná expedice postupovala obezřetně.Byli si vědomi nebezpečí, které jim hrozí.    
    Měsíc byl v úplňku, obloha plná hvězd.
    ,,Zatím to jde dobře,’’ zašeptal jako předposlední jedoucí lovec botanikovi za sebou. Ohlédl se. Spatřil tělo bezvládně ležící na koni.
    ,,Všichni z koně! K zemi! Kryjte se!’’ Řval Burtson. Rychle seskočil, přitiskl se k zemi. Odjistil pušku a naslepo vystřelil do tmy. Rozhlédl se kolem sebe. John White, zoolog nezareagoval dostatečně rychle. Jedová šipka se mu zabodla do ramene.
    Zbývalo jich šest.
    Koně nechápavě postávali kolem a postupně padali pod neslyšnými střelami.
    Lovec se k jednomu připlazil, byl lépe krytý.
     Zahlédl domorodce. Namířil a vystřelil. Indián rozhodil rukama a s výkřikem se zhroutil k zemi.
    ,,Burtsone, je vůbec nějaká naděje, že…’’ hlas se zlomil v půli věty. Lovec si všimnul, že jeho kolega má šipku zabodnutou do týla. Pochopil, co to znamená.
    ,,Šéfe, jdou z druhé strany! Šéfe!!’’ Velitel se nehýbal.
    Brýlatý profesor zpanikařil a vyběhl. Po dvaceti metrech se skácel.
    Zbyvali tři.
    Lovec pochopil, že zanedlouho budou všichni mrtví.

    Po čtvrthodině se už nikdo z expedice nehýbal. Domorodý náčelník štěkl rozkaz a bojovníci sestoupili k mrtvým. Zběžně prohlédli bojiště.
    Velitel s šipkou v zádech, muž s puškou ji měl zabodlou v rameni. Nikdo neunikl.
    Domorodci se dali na zpáteční pochod.
    Zabité nechali ležet. O jejich pohřeb se postarají supi.
    Nad průsmykem zavládlo ticho. Noční chlad přikryl dějiště celé tragédie.
    Burtson se zvedl ze země, oprášil si kalhoty, vytrhl šipku z ramene a se slovy:
    ,,Díky Johne,’’ ji vložil zpátky do kapsy.