Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na hřbitově

17. 12. 2016
4
7
616
Autor
Jarrda

Často tu čtu krátké zajímavé momentky. Mnoho se mi z nich líbí. Tak  se také o jednu pokouším.

Vysoko na obloze svítí slunce a horkými paprsky rozpaluje vše, co se dá. Někde v dáli zakokrhá kohout. Na zpocenou ruku se mi lepí okřídlená mravenčí královna. Ani polednici by člověk do toho vedra nevyhnal. Márnice v rohu hřbitova zeje prázdnotou. Povalené dřevěné máry v ní opuštěně trouchniví již několik let.

 

„Dobrý den. váš občanský průkaz prosím!“

 

Rukou před obličejem si zakrývám sluníčko, abych lépe viděl na policistu. Nejbližší náhrobek mi slouží k odložení zrcadlovky. Jedním hmatem vyndávám z kraťasů občanku a podávám mu ji.

 

Vrací mi ji s otázkou: „Co tu děláte?“

 

„Fotím si náhrobky.“

 

„No, to vidím. A proč právě tady na Chloumku?“

 

„Je to snad zakázaný?“

 

„Ne, ale podezřelý. Víc jak půldruhé hodiny tu fotíte hroby.“

 

„Jak to víte? Sledujete mne?“

 

„Volali nám na stanici.“

 

„Tak i jistě víte, že jsem byl v té zchátralé márnici a opuštěném domku hrobaře.“ Ukazuju na zříceninu s vymlácenými okny.

 

Policista přechází k domku a oknem nahlíží dovnitř. Vidí tam to, co já před chvílí. Povalené kamorky, na stropě pod odlupující se malbou vzor z předválečných let. Oblý výklenek ve zdi bez sošky panny Marie je jak vydloubnuté oko. Těžká skříň svléká popraskanou dýhu. V rohu suché hovno. Na podlaze strouchnivělými prkny prorůstá tráva.

 

„A tohle vás zajímá: To jste taky fotil?“

 

„To jsem také fotil.“

 

Asi šest metrů ode mne se za náhrobním kamenem někdo skrývá. Podařilo se mu tam nepozorovaně přiblížit a teď špízuje. Nevidím ho, ale prozrazuje jej stín. Silueta hrbu a šátku je znatelná. Babka. Stačím udělat jen pár kroků blíž a stín se dává do pohybu. Shrbená postava přede mnou utíká k bráně. Levá punčocha ji padá ke kontníku a odhaluje bílou kůži s modrými křečáky. Protahuje se škvírou mezi vraty a pokračuje rychlou chůzí po cestě dolu k vesnici. Rezavé kolo zapomněla opřené u zdi. Neuklizenou plechovou konev po ni věším na skobu.

 

 

...po chvíli.

 

Policajt už konečně odjel a já s foťákem na krku vycházím před hřbitov. Mám žízeň. Voda ze studny je tak na úplavici. Třeba ji některý z pochovaných i měl. Jejich ostatky prosákly do spodních vod. Rychlý pohled od Habřiny až k Černožicím. Po zapnutém zipu krajiny mi právě ujíždí vlak.

 


7 názorů

Jarrda
22. 12. 2016
Dát tip

Lakrov, agat5: Děkuju. Polednici si klidně ukradni. Ten hřbitůvek existuje a je to takové malé poutní místo. Na samotě a několikrát vykradené. Vůbec jsem se nedivil, že na mne babka volala policajta. Myslím, že se dá o něm najít legenda na internetu. Nejvíce mne na tom upoutal ten opušný domek, ze kterého bylo cítit, jak se v něm žilo.


agáta5
22. 12. 2016
Dát tip

jj, super čtení


Lakrov
21. 12. 2016
Dát tip

Tohle je hezké: ...Ani polednici by člověk do toho vedra nevyhnal...  Tvůj originál? Chce se mi ho ukrást.  A celé je to hezké, takové roztomilé, trochu humorné a lehce nekrofilní  povídání. Jen před koncem ta věta o průsaku do spodních vod to snad trochu  kazí, ale ne zas tolik, aby mi to zabránilo dát  tip.

 ,,,jo a ještě se kouknot, kdo to napsal :-)  


Gora
17. 12. 2016
Dát tip

Já těm technickým věcem nerozumím, ale ty mezery snad jdou zas zmenšit, ne? :-)


Jarrda
17. 12. 2016
Dát tip

Gora:  Díky. Já to píši nejprve ve wordu. Pro lepší přehlednost vynechávám u přímé řeči řádek. Oči mi po nich lépe skáčou. Po kopírování sem, mi to udělalo takové mezery jak přerostlé kobyly.


Gora
17. 12. 2016
Dát tip

Zaujalo...jen to máš tak nějak rozhozené, ty řádky, zbytečně velké mezery. Ale mini  dobrá:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru