Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlad

Výběr: Elizabeta, Santi€
26. 01. 2017
15
7
885
 
 
 
Hlad
 
 
Hodiny melou svou, melou pantem, pojídají čas,
jenom tváře zůstávají na svém místě,
v anonymním režimu, spánku
s otevřenými ušními dírkami čekají na signál.
Trochu se nám to zaseklo na č. 1119.
Mezi oloupanou mandarinkou a fotkou
na občanský průkaz
Slina křičí:
Mámo, já mám hlad!
 
V hlavě mi naskočí krátký film:
Pustina kam jenom břicho dohlédne, sníh, mrazivé kručení
ve větvích.
Ukrajinka
bere sekyru, ještě naposledy zkontroluje ptáčka
a jedním rázným rozhodnutím utne dítěti hlavu
k prostřenému stolu.
 
Přemýšlím, kterým ze svých potomků bych nakrmila
ta ostatní.
Přemýšlím,
jestli mě Slina nepozře taky.
 
Tak které, rozhodni!
Ententýky, jedno ze tří, sčítám, odečítám a pořád mi schází
rozhřešení.
To s největším svalovým bonusem
nebo to, na které mám nejmíň vzpomínek, třeba tu,
čtrnáct hodin na porodním sále…
 
Vzpomínky jsou jenom na obtíž, skočí mi do myšlenky diktátor
s varováním: věrnost je vlastnost psa.
To je úleva, nikdo není dokonalý,
ani nespravedlnost
s oprátkou na krku jeho zachránce.
 
Slina v čekárně maluje na stěny, to rozkošné
dožadování se máminy bradavky
jí přešlo, napůl snědená přesnídávka sune se mi pod nohy
 
jako voda. Voda, samá voda, vidím ji v náhodném
byznys úsměvu.
Připomíná mi keříčkovce,
přicestoval letadlem z Asie, hezký kousek fauny
do akvária,
už se nevešel, tak šup s tvůrcem do potoka
on už si svůj životní prostor obhájí.
Jde si pro další příděl, přes silnici, přes trávník, dokáže
přežívat na souši,
v mokřadech na Floridě
spořádá vše na co přijde. Přirozený nepřítel
spojených států – má podobný charakter, vstupuje cizozemcům do života.
 
Díváš se na mě, a přitom vidím
svoje oči.
Slina pojídá moje nohy.
Proboha! Dítě, co jsem ti to provedla…
 
 
 
 

7 názorů

Alenakar
30. 01. 2017
Dát tip

Dnes už čtu básničky na Písmáku hodinu a půl ,ale tohle jakoby sem snad ani nepatřilo.Jakoby to patřilo(po té mé dlouhé,strastiplné a namáhavé četbě) do Písmáku mých snů.I když je to na mě dost drsné,přidávám jeden veliký tip.


milá lnice, děkuji za čas mi věnovaný... 


Lnice
27. 01. 2017
Dát tip

moc pěkné, ráda jsem četla...děkuju


všem děkuji za zastavení, čtení a za...


zvláštní......*/***


Pan Cau
26. 01. 2017
Dát tip

Po dlouhé době něco skutečně originálního a řemeslně dobře zpracovaného...*


Gora
26. 01. 2017
Dát tip

Strašně zvláštně píšeš, ale mne to velmi oslovuje, díky:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru