Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nebezpečí úrazu vně oken

Výběr: vk, dark matters, Gora, a2a2a
03. 01. 2019
28
15
1580
Autor
potměchuť

 

 


Jedu metrem do svýho bytu
a ty do mýho a najednou cejtim
celou tu rozpínavou dálku a vejšku
bytostně prochozenýho města
Jako kořeny prorůstám podzemní Prahou
zatímco horoucí hlína kolem vagonu
se dusí a zalyká zabodanejma kostma
našich pochovanejch předků
– Taky mě pochováš? – zeptala ses jednou
a natáhla ke mně ruce abych tě zvedla do náruče
Dveře se zavírají Příští stanice je
tvoje užaslá tvář když jsem ti řekla
že podjíždíme Vltavu a za černými okny
viděla tvejma doširoka rozšířejnejma očima
komíhající se blány na nohách labutí
a šupinatý břicha zpuchřelejch kaprů
co jsi je vždycky chtěla pustit zpátky do řeky
a já dělala jakože jo a pak vypustila jen jejich duše
Jedu metrem a nade mnou se skoro neznatelně
otřásají hladiny napuštěnejch horkejch van
V jedný z nich už možná ležíš
s vlasy připomínajícími výbuch
anilinovejch barev ve sklenici čirý vody
a stejně jako já teď posloucháš
nastraženýma ušima věčnost svý krve

 

 

 

 

 


15 názorů

sveřep
18. 12. 2021
Dát tip

Paráda


Markel
18. 12. 2021
Dát tip

chjo, krááásná *



Norsko 1
10. 02. 2019
Dát tip

Celej Pablo honey. Budiž mu věčná sláva

*


Myslím, že jako celek to funguje, v rámci toho stylu, drží se to. Působí spontánně, rozevlátě, ale na mě přitom až násilně, přehlceně. Jedna věc je i ten hovorovej jazyk, je to takové usnadnění, jak básni dodat nějaký drajv a dojem nadhledu i vhledu. Mám z textu pocit, jako by každý obraz, který se tam „jakoby jen tak mimochodem“ vystřelí, byl zároveň hrozně důležitý, životní, a jako by každý vjem musel být přeformovaný do slov – přitom mnohem víc se může ukázat mezi slovy, bez takového rozbujelého popisu, který pak logicky naráží i na vágní místa typu cejtim / celou tu rozpínavou dálku a vejšku / bytostně prochozenýho města / Jako kořeny prorůstám... a jinde zase na místa tak efektní, že váhám, jestli není záměrem efekt (snad ne): horoucí hlína kolem vagonu / se dusí a zalyká zabodanejma kostma  (...) ...viděla tvejma doširoka rozšířejnejma očima / komíhající se blány na nohách labutí / a šupinatý břicha zpuchřelejch kaprů. Možná ale i to je záměr, pohybovat se v těch dvou extrémech. Připadá mi, že pro tenhle text je zásadní jakási autenticita, zobrazit autenticitu – život, emoce, hloubka prožívání, hloubka vztahu těch dvou lidí, i vztahu k viděnému, míhanému obrazu, i k míjení, tušení, ztrácení a tak – ale ta autenticita je pro mě tak vyhrocená, až tomu nemůžu věřit. No ale na tom nezáleží, to v podstatě není žádné kritérium.

Skutečně živý mi přijde moment co jsi je vždycky chtěla pustit zpátky do řeky / a já dělala jakože jo

Zajímavý je taky obraz s anilinkama, možná je trochu na efekt, ale působí jako přesný a nečekaný.

 


Lnice
24. 01. 2019
Dát tip
*

 veľmi sa mi páči, že napriek všetkej tej výstavnej obraznosti, ktorá priam exploduje, to celé pôsobí ľahko, ako napísané na jeden nádych. naliehavé. cez všetky tie pestré obrazy to plynie hladko, homogénne. text vyvoláva to pocit, že ide o čosi viac a ťažko sa to vysvetľuje. veľmi dobre napísané.


Dodola
07. 01. 2019
Dát tip

Mysteriózní každodennost zní jako oxymoron, ale tady je to čistě skloubená realita


vk
07. 01. 2019
Dát tip
výborné, až na všeobecnejšie polohy typu: "bytostně" prochozenýho města "věčnost" svý krve

Dagmaram
05. 01. 2019
Dát tip
Líbí. :-)

agáta5
04. 01. 2019
Dát tip

moc... já tyhle můžu.. je tam schovaný i otevřený úplně všechno, podstata toho našeho bytí... čupr jsem si ochutnala :)


ysslandia
04. 01. 2019
Dát tip

Celkom podarený textík. Oceňujem podmanivú atmosféru, originálne obrazy, civilnosť,a príbeh. Text je pomerne plynulý, aj keď v niektorých častiach až príliš kvetnatný. Tie najkrajšié,e obrazy už boli spomenuté, ešte snád v závere : vlasy připomínajícími výbuchanilinovejch barev ve sklenici / veľmi výstižný obraz /. Osobne mi nejako vnútorne vadil stred- pasáž od 

podjíždíme Vltavu a za černými oknyviděla tvejma doširoka rozšířejnejma očimakomíhající se blány na nohách labutía šupinatý břicha zpuchřelejch kaprůco jsi je vždycky chtěla pustit zpátky do řekya já dělala jakože jo a pak vypustila jen jejich dušeJedu metrem a nade mnou se skoro neznatelne...

 

toto mi už prišlo priveľmi kvetnaté, nasýtené, tie obrazy a myšlienky nevynikli. Ale celkovo text podarený, citlivý, vkusný, škoda toho niekedy "až cez ",,,, / ešte maličká poznámka hned v úvode...a ty do mýho,,,,a najednou.../

 


Mjach
04. 01. 2019
Dát tip

Po prvém přečtení jsem chtěl bez zájmu odejít, ale ...

začetl jsem se podruhé, potřetí .... a vždycky něco objevil 

hovorová forma se ukázala jako hodně dobrý tah

vyskakovaly obrazy - 

"Jako kořeny prorůstám podzemní Prahou..."

"Dveře se zavírají Příští stanice jetvoje užaslá tvář ..."

"Jedu metrem a nade mnou se skoro neznatelněotřásají hladiny napuštěnejch horkejch van... "

atd.

Snad se nepletu, ale hodně promyšlené, ale tváří se jako pohozený papír s poznámkami... a to mě fakt baví!

Skvělé!!


Gora
03. 01. 2019
Dát tip

Ta báseň je civilně pojatá, a přesto nechybí působivé obrázky světa "podzemní Prahy" vně oken a náznak tajemství /pohřbení lidé a duše ryb/, hovorové, a přesto jazykově bohaté...

Pěkná!!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru