Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Květa

27. 05. 2020
12
12
944
Autor
Viviana Mori

Jen tak, zase sbírám střípky vzpomínek. 

Moje prateta Květa měla vždy usmolené hrnce, zaprášené skleničky, v okolí své chatky nejméně čtyřicet koček a ve skleníku jí bydlely malinké žáby. Babička z Květy doslova kvetla, hlavně z jejího zvláštního smyslu pro pořádek. Ale rozuměly si, prateta byla kromě mého táty poslední, kdo z babiččiny minulosti zbyl.

Květa často jezdívala k nám na chatu a ačkoli jsem byla vždy plaché, zakřiknuté dítě a dospělých se bála (nezáleželo na tom, že byli třeba vzdálení příbuzní), měla jsem pratetu docela ráda. Kdykoli přijela, nadšeně jsem jí ukazovala všechny své Barbíny a jejich šaty, popisovala jsem jí, jak krmím místní pokoutníky, že pod naší chatou bydlí jeden obří a když jsem ho na mouchu vylákala z pavučiny, tak mě vyděsil svou velikostí. Prateta mi říkala, ať je nekrmím, že jsou děsiví, ale já si stejně nedala říct. Byla to pro mě stejná zábava, jako pro někoho fotbal, nebo bruslení. 

Jednou jsme si za Květou udělali s celou rodinou výlet na Svárov parní lokomotivou. Sledovala jsem posázafský pacifik nadšeně z okna, obličej mi ošlehaly větve, když jsem se nakláněla ven, šimrala jsem v tunelech své spolusedící po nohách a zcela mě mámilo to silné, dunivé šššššš, ššššš, ššššš. Babička mi vždycky říkala, že ta mašinka funí: Už se sypu, už se sypu, už se sypu. Byla jsem tak pyšná, že v ní mohu jet a svět se zdál jasně barevný i přes sluneční brýle. 

V cíli jsem chtěla mašince zamávat, jenže ze špatného úhlu. Mávala jsem přímo z kolejí vlaku, který se na mě řítil. Přiznám se, že nevím, kdo mě strhl stranou, nebo jak se zabránilo možné tragédii.
Fascinace z vlaků, kolejí a tunelů mi vydržela do dospělosti. Mnohokrát jsem si krátila cestu z Luk do Jílového po kolejích a prošla jsem za život sice jen šest železničních tunelů, ale za to několikrát. Vím, že se to nesmí a několikrát jsem dokonce potkala na svých toulkách vlak a dvakrát jsem před lokomotivou utíkala zpátky na místo, kde se dalo uskočit. Vždy jsem se popálila o kopřivy, nebo odřela o nějaké křoví, či se v tunelu málem přerazila o kamínky. Moje rodina o této mé úchylce věděla, bála se o mě, ale o svých železničních eskapádách jsem ji vždy informovala až po té, co jsem je absolvovala. Když jsem ovšem mávala babiččce, která seděla v jedoucím patráku přímo vedle kolejí u skály za Petrovem, málem ji trefil šlak. Ale večer se zase u vína uklidnila a vzpomínali jsme na její staré mladé časy, na mého dědu a i na Květu. 

Je to dávno, co zemřela, možná si víc, než ji samotnou pamatuji spíše to, co s ní souviselo. Její skleník. Žáby, které jsem chytala a na které jsem se vždycky těšila. Rybník, do kterého jsme si při naší návštěvě vždycky odskočili zaplavat. Tenkrát jsem plavat neuměla, ale táta mě držel a máma čekala na břehu. Pamatuji si její růžové tričko. A dokonce i její hlas a brýle. 

Možná, že by se mé návštěvy na Svárově daly spočítat na deseti prstech, ale dodnes se mi o její chatě občas zdá. Je vždycky prázdná a já se dívám přes plot. Nikde žádná branka. Nezáleží na tom, že její chata je už nejspíš prodaná, možná chátrá a že tam třeba vůbec nikdo nebydlí, že rybník je zelený a plný řas, že už tolik žab nepotkávám a parní mašinou jsem už nikdy víc nejela.
Důležité je, že v jednu dobu, v jeden krátký časový úsek mého dětství, tam zůstal otisk nás všech. A nikdo z nás na to nezapomněl. 








12 názorů

Bystroočko
29. 08. 2020
Dát tip

Pekné, milé a mnoho pripomínajúce.


vesuvanka
20. 06. 2020
Dát tip

Pěkná vzpomínka :-))) TIP


hara
16. 06. 2020
Dát tip

Asi jsem Tě už četl. Před lety. Asi na Psacích. Těšilo mne.


Benetka
28. 05. 2020
Dát tip

Milé! :)

Obvzlášť vzhledem k tomu že se čímdál častěji nalézám v obdobném rozpoložení... ;)


K3
28. 05. 2020
Dát tip

Hezká vzpomínka. Mnozí z nás to měli asi podobné. Vždycky je dobré připomenout si někoho ke komu jsme rádi jezdili a tím ho zvěčnit.


tyhle střpky jsou k nezaplacení......*/*****


Kočkodan
28. 05. 2020
Dát tip

 

Také se mi to hezky cetlo. Jenom doufám, ze jsi v dospelosti neudelala zádný tunel. ;-)

 

Ty by sis mimochodem rozumela s Antonínem Dvorákem – ten mel rád vlaky moc (skoro to az hranicilo s úchylkou).


Děkuju za přečtení,  je to opravdu jen taková vzpomínka spolu s dalšími útržky :)  Nemá to ambice velkého textu,  přesto potřeba zvěčnit ten malý obrázek Květy byla silnější než já :) Mockrát děkuji 


Gora
28. 05. 2020
Dát tip

Zaujala mne hlavně postava Květy,  její kočky a žáby:-). Text, orámovaný vzpomínkou na její chatku se čte dobře.

mávala babiččce, - č navíc.


Jméno Květa se už moc nedává (tedy pokud se vůbec ještě dává), moje máma se jmenuje Květa, resp. v občance má Květuše, ale všichni jí říkají Květa.

Tunely jsou fajn, taky jsem tam na trati "Posázavského Pacifiku" nějaké prolezl, i když spíše jen proto, že jsem nenalezl lepší cestu. 

Jsou to opravdu jen takové "střípky," zvlášťní je, jak přesto drží pohromadě.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru