Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já takový nejsem

03. 08. 2020
11
13
612
Autor
Edvin1

 Pokusil jsem se teď, po asi sedmi měsících od popsané události, vyjádřit, co se mezi mnou a člověkem, jehož jsem tehdá na pár okamžiků potkal, odehrálo. Ale hlavně co probíhalo v mé, a co asi v jeho duši.

 

Pršelo, když jsem přijel na parkoviště před supermarketem. Kus dál stálo ještě jedno kolo, jinak nic. Kdo by taky za takového počasí jezdil nakupovat na kole? Jen starý podivín jako já, nebo vyložený chudák. Předním kolem jsem protáhl řetěz, zacvakl zámek, zpod stříšky vytáhl nákupní vozík a pospíšil si dovnitř.

Před regálem s novinami postával mladý, snědý chlapík. V předklonu držel v rukou noviny a prohlížel si první stránku. Tiše pohyboval rty. Zastavil jsem se za ním a kouknul mu přes rameno. Pod titulkem, vlastně titulem vysázeným gigantickými písmeny, na čtenáře řvaly fotografie zakrvácených lidských těl, kolem nichž se hemžily oranžové vesty saniťáků a důstojně vyhlížející černé uniformy, patřící londýnské metropolitní policii. “Strašné,” řekl jsem. Muž sebou cuknul, koutkem oka se na mne podíval a noviny položil zpět do regálu. Pak se rozhlédl kolem; snad chtěl odejít, nejspíš nejkratší cestou k pokladnám. Já mu však překážel, a taky můj nákupní vozík. Za mým vozíkem stál už jen další regál, tudy by proklouzla tak leda myš. 

Napřímil se a pohlédl mi do tváře. Jako by chtěl odhadnout, co ode mne může očekávat. Asi nenašel nic povzbudivého, protože hlavu zase sklonil. Zpod černého, velice mužně vyhlížejícího kníru se ozvalo tiché: “Já takový nejsem.” To mě zarazilo. Už už jsem mu chtěl začít vysvětlovat, že nemám pochybnosti, že on je v pořádku, ale neudělal jsem to, protože taková ujišťování často působí přesně opačně.

 Pod bradou mu visel dřevěný, aspoň pěticentimetrový kříž, položený na límci kabátu. Kříž byl zdobený barevnými kamínky, po jednom na každém rameni. Zvedl ruku a kříže se dotkl. Jako by se chtěl ujistit, že tam pořád je. Nebo jako by od něj něco očekával. 

V té chvíli se kdosi za mnou pokusil vjet se svým vozíkem mezi mne a regál s drobným ovocem. Kolečko jeho nákupního vozíku se mi otřelo o achilovku. Syknul jsem bolestí a uskočil k novinám. Ženský hlas za mnou vypískl “Ježišmarjá!” a na podlaze pod námi se všemi směry rozlítlo dobrého půl kila borůvek. Zatímco já stál a bezradně na to koukal, ten mladý muž se shýbl, sebral ze země papírovou vaničku a začal do ní vracet drobné modré plody. S heknutím jsem se sehnul a snažil se mu pomáhat. Starší paní s vlasy odbarvenými do fialova k nám ty vzdálenější botou posílala. Posbíral je skoro všecky sám, tedy až na ty, co zmizely někde hluboko pod regály. 

Čistil si ruce papírovým kapesníkem. Moc mu to nešlo - prsty zůstávaly namodralé, jako u utopence. Na předešlý pokus o konverzaci nezapomněl - hlavou ukázal na regál s těmi novinami, jež hulákaly do světa, jaká se to zase stala ukrutná několikanásobná vražda, a opět řekl: “Já takový nejsem!”

“Však já vím,” řekl jsem a pokusil se o úsměv, ale asi se mi to moc nepodařilo; pata mě bolela. Odkulhal jsem s vozíkem dál do hloubi supermarketu. Vytáhl jsem z kapsy lístek se seznamem, co mám nakoupit, a když jsem všecko vyhledal a naložil, zamířil jsem k pokladnám. 

Venku přestalo pršet. U kola jsem zastal toho muže s křížem. Taky tam měl kolo; připevňoval na ně svůj nákup. Odemkl jsem zámek a vytáhl svoje kolo ze stojanu. A tu mi ten člověk řekl: “Přeji vám milý první den Adventu.” Ach, docela jsem zapomněl. “Taky tak,” řekl jsem k tomu kříži na jeho prsou. 

Uchopil řidítka, ale hned je zase pustil. Doširoka se usmál, pozvedl obě paže a směrem k někomu za mými zády zvolal: “Salam alejkum!” “Alejkum salam!” odpověděl ten člověk za mnou, a už tu byl; i on zvedl paže a toho mého známého z obchodu plácl do obou otevřených dlaní. Úplně stejně jako mí vnuci, co při tom volají: “Hajfaj!”

 

Zapnul jsem lampičku, sedl na kolo a rozjel se do přítmí nedalekého lesa. Spěchal jsem. Jsem starší člověk, po setmění se tam bojím. Ostatně, hrdina jsem nebyl nikdy.


13 názorů

Lakrov
18. 08. 2020
Dát tip
Dobře napsané, ale hlavně dobře odpozorované a domyšlené do téhle výsledné psané podoby. Konec (ten před obchodem) pobaví a v zápětí přiměje k zamyšlení. Poslední odstavec (jeho smysl) mi možná k předchozímu textu nesedí, ale nepřekáží tam. Tip.

stromeček
07. 08. 2020
Dát tip

Edvin1

Myslím, že takovéto vnímání problému je příliž zjednodušené. Různá etnika mají rúzný pohled na morálku a ten se někdy od toho našeho diametrálně liší. Oni jsou schopni přizpúsobit vnější projevy změněnému prostředí, ale zároveň často úzkostlivě chrání svůj hodnotový systém a tím se brání vlastnímu vykořenění. Není v tom nic rasistického, jen tito lidé v mezních situacích reagují instinktivně podle svého hodnotového žebříčku daného výchovou a náboženstvím. Rozhodně tím nikoho nezavrhuji, pouze říkám, že i multikulturní setkávání vyžaduje určitou obezřetnost. 


Edvin1
07. 08. 2020
Dát tip

Mnoho Středoevropanů se těch lidí bojí. Oni to vědí, a pokud mají aspoň trochu filipa, hledají cestičku, jak nás přesvědčit, že se nemáme čeho bát, že jsou docela jako my. Proto ten kříž. Proto ty sesbírané borůvky. Ten člověk si prohlížel katastrofické obrázky v novinách. Tím ovšem nic nechtěl dokázat, to bylo stejně lidské jako naše nutkání zastavit se u nehody a čučet na cizí neštěstí. A to dokázalo ze všeho nejvíc, že je jako my. 


kvaj
04. 08. 2020
Dát tip

Já to otipuji, protože mi v tom cosi rezonuje, ale ještě si musím rozmyslet, co k tomu napsat.


stromeček
04. 08. 2020
Dát tip

Asi je to tak, že někdy nevíme jak s některýmy vzpomínkami naložit, a tak se pokusíme o sdílení a je zajímavé, že vypovídací hodnota odpovědí dává najednou dílu samému úplně jiný rozměr. :-)


K3
04. 08. 2020
Dát tip

Když to říkáš tak máš pravdu. Spíš mě zmátnul poslední odstavec. Ale už mi ochází jak jsi to myslel. Jsem jen průměrný čtenář.


Edvin1
04. 08. 2020
Dát tip

K3: "Nevidím v každém šátku fanatika." No právě, to se mi ten člověk snažil naznačit. Nevšiml sis? 

Majaks: Že jsi můj text nepochopil, nevadí. 

Gora: Ano, mělo to být jiné.

Revírník: Tys to vyhmátl!

Všem děkuji za kritiku. :-)

 


revírník
03. 08. 2020
Dát tip

Pokus o dušezpyt dobrý.


Gora
03. 08. 2020
Dát tip

Ede, čtu tě ráda, ale tohle je takové prazvláštní, už ten prolog:-)


K3
03. 08. 2020
Dát tip

Nevím jak to mělo na čtenáře zapůsobit. Za sebe řeknu, že na mě by to asi nijak nezapůsobilo. Nevidím v každém šátku fanatika. Horší by asi bylo být tam u nich, to bych si asi tak jistý nebyl.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru