Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak blízcí
Autor
a2a2a
Sváteční ubrus -
na prázdné židli
tátův podsedák
Domů
Sněženky v skleničce od hořčice,
ubrus ze zeleného kanafasu,
narovnaná deka.
V kuchyni otlučené hrnky.
Jak to vypadá, když přijde návštěva!
Jsme zvyklí, nejste cizí.
Jdu k oknu, odkud jsem hledával
Zlaté prasátko.
Skácená bříza, zrušené zahrádky,
děvčátko na trojkolce.
Ve starém bytě 2019
Nová střecha, fasáda, lampu, která
kdysi čekávala, pohltil dálniční sjezd.
Hladím zeď. Na zvoncích poslední
známé jméno.
Sousedka. Devadesát dva.
Dlouho jsem ji objímal.
Za tújemi
Půlnoc je váš čas. Upřete pohled, strnete.
Jen komíhavá světýlka prozrazují
dech.
Všechno má řád. Túje vymezují prostor,
hvězdy konce cest.
Zpočátku děsí skelný zrak, jak rozbíjí se
o plot,
ale nahlédnu-li pozorněji, spatřím dětská
sněžítka.
Jak blízcí
Nečekáte je, nechcete nevěřit, i doteky
zdají se skutečné.
Hráli jsme žolíka. Maminka vyhrávala,
tatínek upíjel a já se ptal,
co bude dál.
Jak blízcí, kdo brázdí vesmír a občas
proklouznou srdcem?
78 názorů
Četla jsem básně a pak komentáře a přiznávám se, že přílišný sentiment ani nostalgii jsem ve tvých verších nenašla... Možná dokonce naopak. Víc znepokojivého než harmonického, víc hořkého než sladkého. Nebo je to nastavením čtenáře...? Každopádně pro mě jsou to silné a krásné verše.
pasažier letu 1978
15. 06. 2021Krásne.
Víte, proč se básníci osvobozují od básnického řemesla (podobně jako třeba výtvarníci)? Aby se již nemuseli tolik učit a dál rozvíjet skutečnou uměleckou tvorbu. Aby se mohli již jen svobodně vyjadřovat po svém, jak je napadne.
Litars, v pořádku, nemusí se ti mé verše líbit, ani mi nevadí, že to nezdůvodníš, i pouhý pocit je pro mne užitečnou zpětnou vazbou. Jen se usmívám na tvou potřebu svůj názor opakovat, poprvé 18. 12.
Radovane J. V. děkuji
Radovan Jiří Voříšek
21. 02. 2021mám rád takový humor
Radovan Jiří Voříšek
21. 02. 2021Prostě básni nerozumíš, stejně jako komentářům. Volnému psaní ve volných verších verších také nerozumíš. Ani obsah ti nedochází. Jasně jsi to prokázal.
To není báseň, jen zápisek, který se jako báseň tváří. Takto volně psát a něco si poskládat je jednoduché, celkem žádná námaha. A obsah? Běžné věci. Takových pocitů má člověk tisíce, ale napsat z nich kloudnou báseň, to je dřina! Tady se pozná, kdo co umí.
Radovan Jiří Voříšek
20. 02. 2021Literts: Té básni vůbec nerozumíš. Skladbě, výrazovým prostředkům, provázanosti, otevření. Tady jsou osobité věci, vlastní vyjádření, styl, atmosféra, kterým vůbec nerozumíš. Přečti si pořádně dílo, v té básni všechno je.
patricia w.
13. 01. 2021cítím tu atmosféru domova :*)
E. E. Kindl, děkuji, hvězdy v určitém kontextu i této básně mohou a snad i znamenají nový začátek.
E. E. Kindl
06. 01. 2021Krásné, ale nemohly by hvězdy znamenat nový začátek ?
Radovane. Jazzy new a nechápu, na mně je, abych poděkoval, zvláště s vědomím, jak je křehkost všudypřítomná. Děkuji.
Nami 99, annie, fusky, PROZ, Zajíc Březňák, srozumení
Děkuji. Ať je atmosféra Vánoc ve vaších příbitcích jako doma.
Zajíc Březňák
24. 12. 2020Skutečný básník si semtam i to srdce může dovolit. Tip.
Savage Flame
21. 12. 2020Hezke stripky vzpominek. Obzvlaste druha a treti mi sedi, ale hezke jsou vsechny. Krasne svatky ;) S.F.
per_zay, Luzz, Vesuvanka, annie, Philogny, Nami 89, LGarra, Johanakrupa, gabi tá istá, Moudivláček, smyčka, Savage Flame, sveřep, Irem, Oldjerry, zvedavec, Čudla, MilanH
děkuji Vám za čtení, názor a případné ocenění. Přeji Vám pokojné Vánoce a rok 2021 ve zdraví.
Luzz, tobě mimo poděkování adresuji mou poznámku. Obecně i hezké obrázky mohou představovat dobrou poezii, ne nadarmo jsou tak vnímány třeba obrázky Ladovy. Báseň ...Jak blízcí... obrázkem není, dovolím si tvrdit, že nese podstatnou otázku ...a já se ptám, co bude dál.
K druhé básni. Určitě by se obešla bez bez závěrečného dvojverší akdybych ji takto četl u jiných, ocenil bych ji. Na druhou stranu právě závěrečné dvojverší mi bylo skutečným impulzem a jak se zdá, rezonuje. Nicméně zde v zásadě v rozporu nejsme. Tvá verze nabízí hezké asociace, má asociace nezužuje, ale pozornost strhává na závěrečný moment.
Tohle se mi hodně líbí, od toho haiku až ke konci. Jednotlivý kousky spolu pěkně korespondujou...
Jirko, krásně a procítěně napsané jsou všechny, ale nejvíce na mě zapůsbila ta první - měla jsem pocit, jako bych tam byla. Líbí se mně i doprovodný obrázek. TIP
... věc pohledu, Luzz:) právě ten konec mi to obrátí, kam by hlava sama nedošla - moje králičí nora. Šlo by i bez něj, jako by už bylo vše řečeno - ale ... nebylo by to ono:)) Dobrej koment
osobně mi ty básně připadly spíš jako hezký pohlednice... hezký obrázky... ale nic moc navíc... jediná, co mě zaujala, byla ta druhá - a i tu bych zredukovala tak o třetinu (poslední dvojverší pro mě zbytečný).
krásné verše, čisté a nostalgické přesně tak, jak to na člověka v období vánoc padne, děkuju za ně*****
Silene, děkuji a považuji si. Ke vstupnímu haiku. Asi rozumím čtenářské nezávislosti a z tohoto pohledu ztěží něco namítat. Napsal jsem tu něco po třech létech a jsem, pravda, víc osobní, a je to čím dál horší. Také děkuji za tvou miniúvahu - osobní výpověď - prostor pro čtenáře. Docela často o tom přemýšlím.
V mém čtení jim bezilustrační čistota svědčí, jakkoli jde o poezii vyvolávající dojem osobní výpovědi, grafémy a fonémy samy o sobě pustí mého čtenáře blíž (to poznámka ještě k prapůvodnímu konceptu.) Můj osobní vkus by se dále obešel bez vstupního interiérového haiku, které se ve mně příliš intenzivně tluče s ántré básně Domů. Připadá mi jako autorova navštívenka na košíčku v předsíni vedle telefonního přístroje, ale... ne, nepotřeboval ji přinést přece. A zároveň asi nechci do vlídné kuchyně prve přes ložnici, tu se pozná, cítím se jinde. Bez něj potom už vše akorát. Spokojenost. Ráda tu hru jednotlivých zalomení. Nejsem tu poprvé ani naposledy.
Norsko1, mám. Vysvětlení se nabízí v mé reakci z 11.11.2020.
Vám ostatním - blac8, Zuzulinka, kouzelná_květinka, Litarts, Thea v tramvaji, R.L., Dagmaran, Kočkodan, Norsko - děkuji.
Básničky
Psal jsem a úpěnlivě čekal na uznání, ale
do Stockholmu mne nepozvali
a já se snažil uvěřit, že stačí
jeden jediný, kdo je má
rád.
Chtěly víc.
Jak jim to mít za zlé?
Jako rytíř v brnění a na zlatém koni jsi sem vjel. Jakoby čas oponou trhnul! Máš to zapotřebí?
Rád rozšiřuji plejádu Písmáků, kteří to moc rádi četli. (lehký úsměv)
Ahoj a2a2a, moc hezký koncept, nenech se zaskočit mnoha výběry, a pracuj na tom dál :-)
Tip
Krásná osobní poezie! Pro mne hlavně to objímání sousedky. Taky bych objímala...
Reaguji jen proto, že je to ve žlutém poli, jinak volné verše neotvírám. Toto jsou jen nostalgicko-sentimentální zápisky. Takto volně se dá psát a psát do nekonečna, ale napsat dobrou báseň, je velmi náročné!
Nečekáte je, nechcete nevěřit, i doteky zdají se skutečné, se mi opravdu líbilo. Věčný malý chlapče
kouzelná_květinka
15. 12. 2020Za tůjemi a tak blízko..
až se mi tají dech, ještě chybí sněhové vločky a jemné cinkání zvonečku...
pak to bude dokonalé...
čtu, pomalu a stále znovu... v mém sněžítku to kape po tvářích. Nevím, ale čím jsem starší, tím mě křehkost ve věcech či slovech nalezená - více a více dojímá...
čarovné, nostalgické jak pieseň od hegerovej, bože můj, já chci zpět *
Honzo, Tomáši, Peter, Karle, Marcelko, Markel, Johanko,
děkuji
V čase zákazů jsi objímal osobu v rizikovém věku tak dlouho?! :-)
Velice půvabné, milé, životadárné...
My už víme o dotýkání své, viď ?
Intímne, nie každý má na to odvahu.
Ano, pan Zbora má pravdu. Aspoň vidíš, Jiří, kdo Tě má rád a rád čte.
To jsou překrásné texty, až se tají dech.
Jirko, koncepty můžou číst lidé, kteří Tě mají v oblíbených. Je to takový bonus :)
Upřímně, zasočili jste mne. Připravil jsem to jako koncept v naději, že to nikdo nemůže ještě číst, abych měl čas si to třeba ještě rozmyslet nebo upravit. Zdá se, že je zde v Písmáku systémová díra.
To však neznamená, že se necítím poctěn i povzbuzen. Moc děkuji. Potřeboval jsem to. A k té nostalgii - zmáhá mne, přiznávám, ale také mívám pocit, že bych něco nemusel stihnout. Děkuji.
Poeticky obdivuhodný vánoční dárek. Děkuji Ti za něj, Jiří. Blízkost, vlídnost, krása návratů.
Mně se nejvíce dotkla ta první......všechny jsou moc krásné......eminentní!!!!
Krásné básně, potěšily.
Moc dobře se tvé básně čtou, Jirko. Jsou osobní, ale dotknou se...
I když z celku nostalgie bezmála odkapává, vlastně to zas tak nevadí - některé texty - třeba hned ten druhý - jsou tak nějak prostě lidsky hezké.