Tématický den: Den ledových dotyků

Lakrov

Děkuji za čtení a tip. A opravdu to byl záměr dovést ten závěr ad absurdum.

 Při čtení první "stránky" si říkám, že je to jen takový "rychlý tah na bránu", ale když dočítám do konce, říkám si, že je to napsané zatraceně dobře. Jen zamotný závěr -- poslední odstavec o doktorovi -- mi pak přijde urychlený, ale na drohou stranu: proč pitvat takovou "krátkodobou známost". Tip.

:-)

jasně, bereš můj názor na vědomí - a proto jsi na něj reagoval větou "To, co jsem od tebe četl bych taky zrovna netesal do kamene".

i tobě hezký den.

To, jak na tebe působím, je mi tak trochu jedno a tvůj názor na můj text beru na vědomí. Hezký den.

taky bych to svoje nikam netesala, k čemu taky.

akorát moc nechápu, jak úroveň mých textů souvisí s tím, co jsem ti napsala - působíš na mě jako vzteklý děcko, kterýmu někdo dupnul na bábovičku. ale samozřejmě se tváříš jakože máš nadhled - což potvrzuje onen obligátní smajlík. achjo.

Jo, to víš, každý děláme, co umíme. To, co jsem od tebe četl bych taky zrovna netesal do kamene...........................................................:-)

já nevím. na to, kolik se toho tam stalo, je to popsané docela nudně. ten konec s infarktem je trochu ulítlej (ale jako bych to neřekla - pravděpodobně mi bude odpovězeno, že přesně takhle se to stalo)... těch pár hrubek (ji/jí, mi/my), divná nebo chybějící interpunkce a typografická zvrhlost v podobě dlooouhých řad teček tomu taky moc nepřidávají.

Janina6

Ne o grotesku mi tedy fakt nešlo, spíše jsem chtěl ukázat možnou sílu paradoxu. Díky za čtení.

Četlo se to dobře, od začátku bylo znát, že se chystá nějaká zajímavá pointa. Možná by mi v závěru místo infarktu stačil nějaký slabší "kalibr", třeba jen Františkův vyděšený výkřik... takhle mám na konci tragického příběhu vlastně dojem, že jde o grotesku. Ale možná to byl tvůj záměr.

No to víš, sranda musí bejt, i kdyby............

Líbí se mi, že jsi to pojal s humorem. I když to je jedna tragédie vedle druhé. 

Díky...

Děkuji, rád.

Zúčastníš se soutěže Próza měsíce za únor se svojí povídkou?

Dík za info,určitě to zkouknu....:-)

Měla jsem vystavovat od pondělí 1.3. v jedné kavárně u Klárova. Ale nejsem si jista, že k tomu dojde. Nové obrazy a kresby mám jen na webovkách: www.marietomkova.cz    Ale pro návštěvníky jich mám plný dům. :-)))

Jen dotaz, nechystáš v dohledné době nějakou výstavu, rád bych se na ní přišel podívat.

Děkuji Evženie......jo, studený ruce, to většinou končí hubou ke zdi...:-)

Moc dobře napsané. Tak se mi to líbí. A ani se nedivím, že to s ním šluklo.

Jsi trochu mimo děj, to nebyla jeho dcera na té půdě, jen shoda jmen.

Nechtěl ji kazit náladu?  Oba měli být s ní, a vědět, pokud to byl fungující vztah. 

V tomhle věku jsou první lásky a děti někdy reagujou po svém. To dovedu pochopit. Dál už ne. 

Také tobě hezkou neděli a děkuji nza čtení...:-)

No, tomu infarktu u chlapa, který předtím pohotově zareagoval, fakt nevěřím. No a to vědro by mi alespoň pomohlo, abych nedržel celou váhu a nehrozilo že se smyčka víc utáhne. Břemena méně tíží ty, kdož je nesou (nebo zde drží) obratně! Krásnou neděli, stromečku! 

P.S. Jinak jsem koukal, že každý zúčastněný písmák téma uchopil jinak...

Každý samozřejmě věří čemu chce. Ty nevěříš infarktu a já zase, že by člověk v bezvědomí postál na vědru než vymyslím jak ho sundat...:-)

Konec dobrý, všechno dobré! I když ten infarkt je k neuvěření! A nalézt dívku já, asi bych moc nevěřil, že někdo hned uslyší mé volání z půdy. To bych ji taky mohl držet hodně dlouho! Raději bych pod ni šoupl to napřed vědro a pak řešil, zda ji nemohu sám uvolnit.:-)

Děkuji za čtení...:-)

Skvělý námět, zpracovaný střídmě. O to víc pak závěr působí jako exploze. Prima.

Šok se špatně vysvětluje.

V sedmdesátých letech tiskem proběhla debata o tragických důsledcích jedné školní šikany. Shodou okolností jsem měl možnost se na celý příběh podívat očima třetí osoby, a tak jsem ho i zpracoval. A protože si myslím, že ne vše musí být na plno vyřčeno, tak tady vše dopadlo relativně dobře.

V sedmdesátých letech tiskem proběhla debata o tragických důsledcích jedné školní šikany. Shodou okolností jsem měl možnost se na celý příběh podívat očima třetí osoby, a tak jsem ho i zpracoval. A protože si myslím, že ne vše musí být na plno vyřčeno, tak tady vše dopadlo relativně dobře.

Moc líbilo. Dobrý příklad toho, s čím se můžeme setkat a jak to ovlivní naše emoce. Jen ten infarkt by měl být do textu lépe zasazen.

Děkuji za čtení a názor.

Jako příběh rozhodně zajímavé, infarkt bych však také vynechala. I kdyby to tak ve skutečnosti bylo. 

Díky, stromečku, za dobrý příspěvek do soutěže...

Ano, chápu. Pojal si to tak, jak si chtěl a to je v pořádku :)

Jsou příběhy u kterých má člověk potřebu sdílení, ale protože realita může být mnohem drsnější, tak jsem se nechtěl pouštět do detailů a pojal jsem to jen jako epizodu ze života.

A tak pozdravuji všechn Lucie, Lucky, Lucinky.........:-)

Děkuji za názor a tip.

Tak z toho mě fakt zamrazilo.....*/***

Samozřejmě se mi líbí i použité jméno Lucinka :) Jen je škoda, v jakém kontextu si ho použil...

Dobrý pokus. Možná je to trochu moc úsporné- obě linie by šlo možná víc rozepsat a taky propojit (správně cítíš, že skrze onen chlad, co je blízko smrti), a možná skrze vnitřní pocity obou "postižených" zejména Františka. Pak by ten infarkt nebyl takový "blesk z čistého nebe". Ale dám tip.

Pěkné. Na mě možná až trošku moc drsné na tak krátký text. Možná, kdybys situace více rozepsal, tak by se to více rozmělnilo. To je jen můj úhel pohledu :) Pointa ve spojení ledových rukou je dobrá! Hezky si tento tématický den pojal! 

Je to o pocitech a emocích, které mohou někdy vézt až k absrdnímu zkratu. A to jako fakt, něco o tom vím.