Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa víčkách bosých Amorů
Autor
Alcedothis
Zapaluju hřbitovní svíčku.
Nikoli za zemřelé,
ale za sebe.
Za staré šrámy
a škunery bolesti,
které se ve mně pohupují
jako ňadra černé bekyně
přitisknutá na mříže
mého svědomí.
V noci jsem byl
ve sklepeních
podvědomí
a náhle na
mě z dálky
zašeptaly
tvoje depeše.
Až je znovu obejmu
do sebe,
tak je zakopu
na tajném místě.
Ale ruší mě krysy
v podpalubí,
které neúprosně
cupitají
po mých nervech
a staví hráz
půlnoční chůzi po vodě.
V hlavě mi duní
šrapnely vzpomínek.
Chtěl bych tě
zase oblíznout
a přitisknout
na plaňkový plot.
Máš ale skráň
plnou modrých dětí
a nechci je nechat
napospas
pichlavé podušce
pasáčka veršů.
Kolik jsme
jich poztráceli
ve svých snech?
Ať mikina
plná muších nohou
komplexů
praskne ve švech.
Chci ji konečně
jako lampion
poslat do černé díry
mého Nadjá.
Myslím,
že se opět vrátím
k bezbrannosti
křídel andělů
a budu tichý
jako hroty hvězd
mrtvých nekřtěňátek
zabodaných do víček
bosých Amorů.
Touha po tvých rtech
už ve mně nikdy nezemře.
2 názory
Radovan Jiří Voříšek
02. 07. 2021vymakané, trefné, nápadité, vystihující, ..., původně jsem v půlce chtěl přestat číst (z lenosti) ale nedalo mi to a nelituji
člověk má nějakou minulost a i když je třeba hnusná, tak je jeho a měl by ji - nakonec stejně nic jinýho nezbude - než ji přijmout. každej nakonec není nějakej úžasnej antickej hrdina, -a že jich bylo, než přisli s těma stupidníma svatejma, co jim zabrali jejich podstavce - ale nakonec každej má nějakou loďku, i když se ne každýmu líbí, hlavní je, že to pluje.
proboha, jsem se tady rozkecal, jako bych měl psát román, tak promiň :)