O lásce Boží 1. část

když je ten vánoční čas, co si tak připomenout něco o lásce...
O Boží lásce, 1. část

výňatky z 1.-4. kapitoly z Písně písní

 

 

Výňatky z Bible 21, 1. část

 

PÍSEŇ PÍSNÍ

Šalomounova Píseň písní

 

Ona

2 Kéž by mne zlíbal polibky svých úst –

   nad víno lahodná jsou milování tvá!

3 Oleje tvé tolik lahodně voní,

     jak olej se line jméno tvé –

       to proto tě panny milují.

4 Vemi mě s sebou, poběžíme,

     do svých pokojů kéž uvede mě král!

   Veselit a radovat se budeme z tebe,

     nad víno vychutnáme milování tvá –

       ach, po právu tě milují!

Ona

12 Dokud král na svém lůžku hoduje,

       vůni vydává můj nard.

13 Svazkem myrhy je mi milý můj,

       když na mých prsou spočívá.

14 Trsem heny je mi milý můj

       na vinicích v En-gedi.

On

15 Ach, jak jsi krásná, lásko má,

       ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

Ona

16 Ach, jak jsi krásný, milý můj,

       jak jsi líbezný!

On

     Naše lože se zelená,

17 cedrové krovy má náš dům,

       naše trámy jsou z cypřišů.

 

2

Ona

3 Jako jabloň mezi stromy lesními,

     tak je můj milý mezi mládenci.

   V jeho stínu sedím s rozkoší,

     jeho ovoce mým ústům lahodí.

4 Kéž mě uvede do síně hodovní,

     praporem své lásky kéž mě zaštítí!

 

5 Osvěžte mě rozinkami,

     posilněte mne jablky,

       neboť jsem láskou nemocná.

6 Jeho levice pod hlavou mou

     a pravicí mě objímá.

10 Můj milý ozval se a ke mně promluvil:

On

     Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

       11 Hle, zima už skončila,

            průtrž přestala a je pryč.

12 Kvítí se ukazuje po zemi,

       čas prozpěvování je tu,

         hlas hrdličky zní po kraji.

13 Fíkovník nasytil své plody mízou,

       révový květ svou vůni vydává:

     Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

 

14 Holubičko má v rozsedlinách skalních,

       ve skrýši nad srázem,

     dopřej mi spatřit svůj obličej,

       svůj hlas dopřej mi uslyšet.

     Tvůj hlas je tolik lahodný,

       tvůj obličej tak líbezný!

Sbor

15 Pochytejte nám lišky,

       ty lišky maličké,

     co na vinicích nám škodí,

       když kvetou naše vinice!

Ona

16 Můj milý je můj a já jsem jeho,

       když pase v liliích.

 

17 Ještě než s vánkem přijde den

       a rozprchnou se stíny,

         vrať se, můj milý!

     Srnci či koloušku se podobej

       na horách béterských!

 

3

   Na lůžku jsem toužila za nocí

     po tom, kterého z duše miluji.

       Hledala jsem ho, ale nenašla.

 

2 A tak už vstanu a město prochodím,

     pátrám po ulicích a náměstích

   po tom, kterého z duše miluji.

     Hledala jsem ho, ale nenašla.

 

3 Našli mě strážní, co město obcházejí:

     – Viděli jste toho, kterého z duše miluji?

4 Jen jsem je minula, našla jsem

     toho, kterého z duše miluji!

   Držím se ho pevně, už ho nepustím,

     dovedu ho do domu svojí matičky,

       ukážu mu svůj rodný pokojík!

 

4

On

   Ach, jak jsi krásná, lásko má,

     ach, jak jsi krásná!

 

   Tvé oči pod závojem jsou jak holubičky,

     tvé vlasy jako stádo koz,

       jež sbíhá z gileádských hor.

2 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích,

     když vycházejí z koupadla:

   jak párky dvojčat kráčejí,

     ani jediné nechybí.

3 Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,

     tvá ústa tolik líbezná!

   jak plátky granátových jablek

     jsou pod závojem spánky tvé.

4 Jako věž Davidova je tvoje šíje,

     jak zbrojnice se tyčící;

   na tisíc štítů je na ní zavěšeno,

     pavézy všech mužů udatných.

5 Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,

     srnčí dvojčátka,

       jež pasou se v liliích.

 

9 Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto,

     srdce mé zajalas jediným pohledem,

       řetízkem jediným na hrdle svém.

10 Ach, jak jsou krásná milování tvá,

       má drahá nevěsto!

     Nad víno lahodnější jsou milování tvá,

       vůně tvých olejů nad všechny balzámy.

11 Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem,

       mléko a med máš pod jazykem,

         libanonská vůně jak šatem halí tě.

12 Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto,

       studnice zamčená, pramen zapečetěný.

13 Tvé údy jsou sadem jabloní granátových

       s rozkošným ovocem,

       s henou a nardem,

  14 s nardem a šafránem,

       s puškvorcem a skořicí,

       se všelijakým kořením,

       s myrhou a aloí

       a nejlepšími balzámy.

15 Jsi pramen zahradní, studnice živých vod,

       bystřina proudící z libanonských hor!

Ona

16 Zvedni se, větříku severní,

       ach, jižní vánku, přijď!

     Prožeň se mojí zahradou,

       její balzámy ať zavanou.

     Můj milý ať přijde do své zahrady,

       její rozkošné ovoce ať okusí!

.  .  .

Bible21

 

 

---