Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ozvěny

07. 03. 2022
7
2
237
Autor
javavia

 

Klapou si klapou

ozvěny

nesou se tiše 

nad zemí

...

padají v mrazu do větví

ve větru který víc než ví

v hábitu noci nese strach

zdobí je perly na řasách

...

jež kapou k zemi potají

v hlíně smrt možná hledají

a najdou v morku kostí prach

a v lidské duši strach... 

 

jen strach

 

že možná vůbec nežijem

kdy svět nám dává Ádié

a vkládá nám svou realitu

nových dimenzí i  jiných světů

 

V dimenzi možných realit

za přímkou světla můžeš jít

I nekonečno spočítat

Ale sám sebe?

Možná... 

snad...

 

Jarka Synková 7.3.2022


2 názory

vesuvanka
15. 08. 2022
Dát tip

Pěkně napsané, TIP


Alenakar
10. 03. 2022
Dát tip

Jako dítě jsem občas přespávala u rodiců ve velkém městě. Bydleli jsme v centru a pod okny byla rušná ulice. Až pozdě do noci po ní jezdila auta, reflektory kreslily na strop světelné šmouhy a až přestala auta jezdit, ze spodu se ozývaly podpadky a ozvěny něčích kroků. Vždycky jsem si představovala, kdo to asi chodí pod okny, ale z postele jsem nevylezla... Tip.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru