Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Keporkakové III.

08. 04. 2022
8
18
312
Autor
Andreina

Jsou tady.

Keporkakové

(duben 2003)

III.

Zatím si na druhém konci ostrova užívala dívka další den na útesu. Natočila chobotnice, jak využívají mimikry k maskování. Opět narazila mezi útesem a pobřežím na žraloka tygřího, který patří na stupnici nebezpečnosti mezi silnou čtyřku. Tentokrát nelovil a vnímala klid, který z něho vyzařoval. Věnovala hodně času ve snaze získat zajímavý záběr, ale byl příliš líný. K vydráždění nepomohlo ani dlobání klackem. Místo toho vzal do zaječích, čímž zřejmě chtěl dokázat, kdo má víc rozumu.

Večer při návratu na břeh, zaslechla zvuk, přicházející z velké dálky. Ve vodě jej nikdy neslyšela, ale o původu napochybovala. Megaptera novaeangliae, plejtvák dlouhoploutvý, velryba hrbatá, zpívající velryba nebo krátce keporkak. To všechno jsou pojmenování plejtváka z řádu kytovců. Jedno z jmen však není zcela správné. Zpěvu, který je tolik proslavil, se věnují pouze samci. Samice používají ke komunikaci jinou škálu zvuků. Vědci se značně liší v odhadu na jakou vzdálenost je zpěv slyšet. Někteří tvrdí, že i dvou set kilometrů. Pro lidské ucho jsou většinou slyšitelné asi do čtyřiceti.

Tak rychle z vody ještě nikdy nebyla. Ploutve s maskou a šnorchlem skončily na cestě k bivaku, kde měla lodní pytel s vybavením. Ani neoprén nesvlékla a s dalekohledem pádila na skalní výběžek, dokud ubývající světlo dávalo naději, že něco zahlédne. Byla již tma, když pozorovatelnu zklamaně opouštěla.

 

Celou noc se převalovala v síti a každou chvíli byla vzhůru. Konečně přišlo rychlé svítání rovníkové oblasti. Popadla krajíček suchého chleba a běžela pozorovat, zda velryby dorazily. Hladina byla stále pustá. Kolem desáté hodiny se z ničeho nic spustil prudký tropický liják. Byla tak zabrána do pozorování, že netušila, odkud připlul osamocený mrak. Za deset minut bylo po všem a slunce dívku rychle usušilo.

Chvíli po skončení deště se dočkala. Několik kilometrů od břehu zahlédla gejzír vody. O původci nemohlo být pochyb. Oproti ozubeným kytovcům, jako jsou třeba delfíni, vorvani nebo kosatky mají keporkakové dva dýchací otvory a proto je možné podle vyfukované vody při výdechu tyto vzdálené příbuzné odlišit. 

Vyskočila na nohy, jako by pouhý půldruhý metr navíc pomohl lépe sledovat pohyb rodiny. Asi ano, již viděla i mohutné hřbety, když se velryby vynořily nadechnout. Zato ona téměř dýchat přestala. Dvanáct obrů, co připlavali přezimovat od pobřeží Antarktidy.

V hlavě si rovnala vše, co o migraci keporkaků věděla. Ač jde o jeden druh, tak ti, co žijí na jižní polokouli se s příbuznými ze severu nikdy nesetkají. V době, kdy Antarktidu začíná svírat mrazivý krunýř zimy, vyrazí vykrmené velryby na pouť do teplejších oblastí, ale rovník nepřekročí. V té době již severní část populace míří do vod Arktidy, bohaté na kril a malé rybky. Během léta musí uskladnit spoustu energie v podobě tuku, protože při pobytu v teplejších vodách subtropického a tropického pásma téměř nežerou. Rodina, co dorazila k jižní části Guinejského zálivu, připlula zřejmě z oblasti Weddellova moře u Orknejských ostrovů.

Bylo krátce po poledni, když velryby předvedly několik skoků jen pár stovek metrů za útesem. Dvě třetiny až čtyřicetitunových těl vymrštily nad hladinu, aby dopadly zpět s mohutným plácnutím slyšitelným až na břeh. Nikdo přesně neví, proč tyto exhibice provádí. Možná je to ukázka síly sokům v lásce, zahánějí tím od rodiny kosatky nebo se nárazem na hladinu zbavují kožních parazitů.

 

Již neváhala. Navlékla se do neoprénu a vybavena kamerou i foťákem vyrazila. Absolvovala půlkilometrovou štreku závodním tempem, než dosáhla rodiny gigantů. Vmísila se do skupiny čekajíc na nějakou reakci, ale zřejmě velrybám takové malé nic nestálo za námahu. Po chvíli již bez respektu obtěžovala poněkud odrostlé mládě, které natáčela z bezprostřední blízkosti. Dokonce si zkusila sednout na prsní ploutev velikosti plachty slušné jachty, ale to již dorostenci došla s malou otravou trpělivost a zmizel do hlubiny.

Začala pátrat po nové oběti, která by s ní mohla mít víc trpělivosti. Po chvíli ji zaujalo několikanásobné vychrlení vody z nosních otvorů asi padesát metrů od ní. Pustila se tam a narazila na velrybu spočívající téměř nehnutě těsně pod hladinou. O něco níž, pár metrů za její ocasní ploutví, stejně klidně plavala další samice.

Natočila dlouhé záběry, až si všimla stavu kapacity baterie. Vzala sebou tři, ale dvě vyplácala na útesu. Netušila, co všechno bude potřeba ještě nafilmovat, tak raději vyměnila kameru za fotoaparát. Cvakajíc fotku za fotkou obeplula obě samice zvědavá na důvod podivného počínání. Ichtyl jí předal o keporkacích hodně informací. Předpokládal, že až se s nimi setkají nebude na výklady čas. O něčem takovém však nepadla ani zmínka. Vypadaly, že spí, ale nespaly.

Právě pořizovala detailní snímek oka velryby, když ucítila silný nápor vody. Aniž zjišťovala příčinu vyrazila k hladině. Necelých deset metrů od ní vyrazilo z vody tělo samce a vlna vzniklá při dopadu na hladinu dívku přehodila přes velrybu, která se právě také vynořila nadechnout. Raději nedomýšlela následků, kdyby byla blíž k místu keporkakova dopadu.

Čekala zda velryba bude na samcův skok reagovat, ale ta zachovala klid. Při opětovném ponoru zjistila, že ani druhá samice nezměnila pozici. V té chvíli zahlédla v hloubce stín a rychle zapnula kameru. Kdo ví, možná bude první, kdo natočí výskok keporkaka nikoliv nad hladinou, ale zespodu. Ještě ke všemu z bezprostřední blízkosti.

Ani na okamžik nepodezřívala keporkaka z útoku. Takoví nejsou. I když brání mládě, samice s vůdčím samcem je chrání svými těly, ale nikdy neútočí. Tady však žádné mládě nebylo nebo… ? Intuice dívce napovídala, že chování velryb není obvyklé.

Bez úhony přežila další rázovou vlnu schovaná pod obrovskou prsní ploutví velryby. Vyrazila k jejímu ocasu a pod břichem zhruba v místě, kde má na horní části těla malou hřbetní ploutev, zahlédla ve vodě kalný obláček. Vše jí došlo. Proto samec předváděl svou velikost tak blízko družky. Pochopila, že bude svědkem té nejúžasnější události v přírodě. Zrození nového života.

Vyplavala nad hladinu, kde naplnila plíce řádnou dávkou vzduchu. Chtěla vydržet pod hladinou co nejdéle, aby porod zdokumentovala. Potom zaujala polohu pod tělem matky, ale ještě se rozhlédla, kam zmizel samec. Pár metrů od nich zřejmě sledoval, co má mrňavý vetřelec v úmyslu.

Po chvíli z dělohy vykoukla ocasní ploutev. Asi minutu se nic nedělo, než vyklouzla další část těla. Dívka úzkostlivě sledovala stav baterie kamery a v duchu se modlila, aby vydržela. Velrybí mrňous byl ze dvou třetin venku, když musela nad hladinu. Několik prudkých vydýchání, nádech a opět dolů. Chytla to akorát. Třímetrové miminko vážící kolem jedné tuny právě vyklouzlo do vody.

 

- pokračování -


18 názorů

Andreina
11. 07. 2022
Dát tip

Aru, zrod nového života je to nejúžasnější, co příroda může nabídnout.


Aru
21. 04. 2022
Dát tip

tak to je úžasný :)


Andreina
10. 04. 2022
Dát tip

Mirku, já vím.


Delfín
10. 04. 2022
Dát tip

Andrejko, rozumím! A přeji ti to...:-D


Andreina
09. 04. 2022
Dát tip

Jaroslave, díky.


Andreina
09. 04. 2022
Dát tip blacksabbath

Ivi, krása to byla a o takovou se má člověk podělit, protože těch hrůz je kolem nás dost a dost.


Andreina
09. 04. 2022
Dát tip 8hanka

Aničko, zrod nového života je tím nejúžesnějším zázrakem, jaký příroda může nabídnout. Moře dává i bere, ale jsem přesvědčená, že ví, jaký vztah k němu člověk má a podle toho mu může občas nabídnout i takouto podívanou.


Andreina
09. 04. 2022
Dát tip

Mirku, když máš práci kolem mořských tvorů, musíš být vždy připravený, protože moře dvakrát nenabízí. Je fakt, že takový zážitek potří k těm žvotním.


Andreina
09. 04. 2022
Dát tip

Utgard-Loki, děkuji za Tip.


Andreina
09. 04. 2022
Dát tip

Kočkodánku, ty bys mohl psát eposy. Díky za další převyprávění povídky do veršované podoby.


revírník
09. 04. 2022
Dát tip

Nádhera.


panebožebože....to musela být krása....děkuji, žes nás vzala s sebou....nádhera, paráda, boží, wow


8hanka
09. 04. 2022
Dát tip

Tvoje príbehy sú úžasné, za Tvoju lásku ku všetkému živému sa Ti príroda štedro odmeňuje jedinečnými zážitkami, zázrakmi, čo bežný človek nikdy nezažije...už niekoľko ráz som si čítala mnohé diela a stále dojímajú...narodenie drobčeka muselo byť krásne...


Delfín
09. 04. 2022
Dát tip

No vida! Přehlédnu sám překlep: dalším divem.


Delfín
09. 04. 2022
Dát tip

Půvabná kapitolka! Pro takové krásné chvilky člověk podstoupí všechny ty strázně předtím! Ale štěstí přeje připraveným a i když jsi vyplejtvala na plejtváky dvě baterie už na útesu, třetí ještě vydržela, abys stihla pořídit unikátní záběry. On už jen fakt, že ti ti plejtváci dlouhoploutví dovolili asistovat při porodu, je zázrak! :-D

A darším divem přírody je i ten veršující strunatec, co by dal flek i Homérovi, když tvé dobrodružství hned shrne ve verších.;-)


Kočkodan
09. 04. 2022
Dát tip Delfín

Ozvaly se tóny zpěvu,

při mumlání najdem děvu:

„jsou to lidé nebo ptáci?”

Šlus je s klidem – „keporkaci!“

Někde plavou plejtváci,

Amdrea čas neztrácí,

silné vzrůšo zakouší,

jako blesk je na souši,

spídem blízkým dosti větru

běží k svému vaku,

chce pomoci zraku

a už chňape po triedru,

kouká jím až do setmění,

nic však vidět prostě není,

druhý den zas k moři hledí,

ani trochu bez víry,

čtenáři moc dobře vědí,

že spatřila gejzíry,

a kde je gejzír, je i body,

Prcek nemá hrůzu z vody,

zamířil si ke skupince,

bál by se chlap ledaskterý

(kupříkladu v Čechách, z Lince)

osahávat Megaptery,

ne tak naše Andrea,

už to páše, nádhera,

a velmi se jí hodí,

že velryba rodí,

umí, nutno uznat,

i bez Radima Uzla.


Andreina
08. 04. 2022
Dát tip dievča z lesa, Delfín

Maruško, je to takový velrybí drobeček a krásný jako všichni mrňata. I když s pětačtyřiceti kily Prcka jde o úsměvné porovnání.


no to je krása ... jednotonové miminko***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru