Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Čekání 6

11. 04. 2022
4
4
167
Autor
Karla9

 

Tvůj hlas je potok, co bublá přes kameny. Pláč a smích dohromady. Dva čisté prameny. Telefon obživl. Kovoví švábi opustili město. Ti opravdoví mne dokázali v dětství pěkně vyděsit. Stačilo otevřít poloprázdnou ledničku a rozběhli se hledat úkryt kolem sklenice okurek a dvou krabiček uzených šprotů. Brrrrr. Švábi jsou odporní v každé době. Zůstaly po nich krvavé dásně po vytrhaných domech. Rány uprostřed zahrad, ulic a parků. Mám ráda tvůj humor, i ten černo černý. Vyprávíš mi o raketách, které se třicet dnů sypaly na hřbitov jako déšť. Železné kapky bubnovaly předkům na dveře. Doufáš, že se nikdo z nich nemusel podívat znovu na zem… Věřím, že jsou jejich kosti stále tam, kam patří. V náruči země. Z kusu náhrobního kamene se dívají do nebe babiččiny oči. Vypadám jako ona na fotce z porcelánu. Jdu krok za krokem v jejích botách. Tvůj hlas mne pohladil slovy: život jde dál. Podej mi ruku. Ty povedeš mne a já tebe.

 


4 názory

Karla9
12. 04. 2022
Dát tip Alegna

Vzpomněla jsem si teď na jeden Ebenův text: volaná srdce jsou dočasně nedostupná...


Alegna
12. 04. 2022
Dát tip

Výstižné, poetické, nadějné ......v takových chvílích  zní i to vyzvánění telefonu jinak


Karla9
11. 04. 2022
Dát tip

:-)


'Podej mi ruku' ...***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru