Svérázné námluvy aneb VÁLKA JE ŠPATNÁ

Ležím na lehátku a lebedím si. Slunečník propouští horké paprsky a voda v moři je modrá a klidná. Kolem se táhne nekonečná rovina bílého písku a navíc u barového pultu nabídka drinků funguje od božího rána…..zkrátka maňána! Vanesa s Lukášem zmizeli někde cestou na pláž a já si užívám samoty. Osazenstvo hotelu je usedlé a mdlé, zatím především cizinci. Občas pomrkávají a naznačují, ať si přisednu u baru, ale mně stačí jen se na ně usmívat. Lukáš s Vanesou neustále provokují a nabádají mě k flirtování.

„Tenhle je pěknej!“ povzbuzuje Lukáš.

„Holí si hlavu, aby zakryl plešaté kolečko na temeni. A kouří jako fabrika,“ oponuju.

„A vůbec...přijela jsem jenom odpočívat, opalovat se a jíst. A spát.“

„Proč ale musíš spát sama? Podívej se na nás.“

Kouříme na balkoně šíšu, voda bublá ve skleněné nádobě a bílý dým, který vyfukujeme, zaplavuje celou místnost broskvovou vůní. A jak říká Lukáš, celá ta krása stojí jen padesát pět dolarů. Kdybys jen, moje malá a trochu tlustá Vaneso, věděla, že tvůj devatenáctiletý miláček mi říká „holka moje“ a že on je přesně ten chlapec, který by se mi líbil, tak bys asi nebyla taková velká kamarádka.

Mezitím si hlavní hrdinky jistý Alexandr na protějším lehátku okázale nevšímá, ale je jasné, že ji po očku pozoruje. Je mu přesně čtyřicet let a má tělo antického boha. Rozvaluje se u bazénu a občas vstane, aby předvedl všechny přednosti. Hrdinka si přehodí nohu přes nohu a zapálí tenkou cigaretu, protože tahle hra se jí začíná líbit. Alexandr je celý bílý, jakoby slunce nemělo vliv na jeho kůži. Ramena a prsa jsou, pravda, podsaditější, ale žádný svalnatý Tarzan, spíš roztomilý medvídek s chlupatým poprsím, zarostlým jen trochu, takový malý chomáček sem a tam, zkrátka tak akorát. Nohy má štíhlé a rovné, a to je dobře, protože ona úplně nesnáší křivé nohy do tvaru Ó. Najednou jí bleskne hlavou, jestli je její hotelový pokoj uklizený a vhodný k přijímání pánských návštěv. Ale ovšem, postel je široká a pevná a koupelna čistá. Hrdinka se usměje, je sama sebou přistižena při tom, jak její ženské reflexy fungují. Už zase leží v malebné poloze, koketně cucá brčko ponořené do oranžového koktejlu a mhouří oči. Pojednou se za slaměným paravánem vynoří Alexandr a strhává tričko. Bez vyzvání přisedne na lehátko a položí jí ruku na koleno.

„You are a beautiful woman,“ zašátrá rukou trošku výš.

V jedné vteřině vyjede prsty přes stehenní sval a pak rovnou pod záhyb plavek. Drinky působí a hrdinka nemá valnou sílu odporovat svérázným námluvám. Napadne ji však spásná myšlenka k převedení pozornosti.

„Když už tak dlouho žiješ v Německu, jak to vidíš s Ukrajinou? Už aby ten bastard Putin odtáhl, že?“

To ale neměla říkat. Ach, ten mozek, který pořád přemýšlí a ach, ta huba nevymáchaná, která si nedává pozor, pamatuj si, že takhle se sexuální turistika nedělá! Protože i po třiceti letech života v Německu je Alexandr zarytý obdivovatel každého silného vůdce. Rozčileně argumentuje, těžce hledá slova a střídá angličtinu s němčinou a ruštinou. Chvíli se s ním hrdinka hádá, připomíná oběti války a masakry civilistů a nakonec se zeptá:

„Kdybys zůstal v Rusku, šel bys dnes na Ukrajinu bojovat?“

Alexandr se mírně předkloní. Sedí s ohnutými zády, podpírá si čelo zaťatou pěstí a nemá tušení, že v této pozici by mohl dělat model k soše Myslitele od Augusta Rodina. Usilovně hloubá a nakonec opakuje:

„Válka je špatná. Válka je špatná.“