Trampoty pana ministra

"To se podívejme, jaká silná slova - Zločinnou agresi a sprostou krádež netolerujeme, řekl prý pan ministr Lipavský ruskému velvyslanci," podivil se továrník Krumphanzel, zatímco si míchal stříbrnou lžičkou ranní kávu ve svém oblíbeném klubu Rockefeller, jehož adresu by nuzný kancelářský dělník města pražského na Gůglu marně hledal. "Přitom v době zločinné americké agrese na území Iráku, Afghánistánu a Libye jsme ji nejen tolerovali, ale dokonce jsme se nadšeně vojensky účastnili."

"Se zločinnými agresemi to máte zapeklité," řekl bývalý vyšetřovatel StB, nyní majitel knihkupectví a zvláštní poradce ministerstva vnitra pan Dobráček. "Vhodně načasovaná zločinná agrese může takové impérium energeticky zabezpečit na dlouhá desetiletí dopředu, a i na nohsledy a pacholky nějaký ten drobek zbyde. To víte, to jde pak běžná měšťanská morálka stranou - později se to v novinách nějak vysvětlí, osvobození utlačované menšiny, a tak podobně."

"Jenomže na Ukrajině máte také utlačovanou menšinu právě na východě země - téměř třetina Ukrajinců mluví rusky, a přitom kyjevský režim dosazený k moci Američany v roce 2014 uzákonil, že používání ruštiny je trestné, a hrozí za něj až tři roky vězení. Ruská menšina na ukrajině nemá právo na sebeurčení, a albánská menšina v Jugoslávii ho měla?" divil se z míry vyvedený pan továrník. 

"Ta naše krásná, západní demográcie má jedno heslo - my můžeme, ale vy nesmíte! Tomu byste měl jako zasloužilý předseda našeho klubu rozumět, nemám pravdu, pane továrníku?"

"A na to si s Vámi připiju. Kam by svět dospěl, kdyby každý drban jezdil v kočáře a snídal ze stříbra, nemám pravdu? Někdo musí pracovat v továrně a mýt záchody, s prominutím. Tak na zdraví!"

"... na prosperitu těch, co si ji zaslouží!"

Klubem se ozvalo decentní cinknutí broušených sklenek zdobených motivy tradičních československých řemesel, a jinak už nic nerušilo poklidné pondělní ráno pražské společenské smetánky.