Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zahrada nemožného (2. kapitola)

14. 10. 2022
8
18
349

ROMÁN NA POKRAČOVÁNÍ...

2.

 

Lnáře se německy nazývají Schlüsselburg, to má spojitost s jakousi místní pověstí, podle které zde kdysi jeden rolník vyoral zlatý klíč, přičemž se zjevila svatá Máří.

Obec se sedmi stovkami obyvatel se táhne od severu k jihu podél Smoliveckého potoka, což je horní tok říčky Lomnice, přítoku Otavy. Na potoce byly před staletími vybudovány rybníky. V srpnu roku 2002 kraj postihly ničivé povodně, které nejvíce zasáhly nedalekou Předmíř a Metly.

Na severu naši předkové vyhloubili Veský rybník, na jehož břehu se nachází hřbitovní kostel svatého Mikuláše s polodřevěnou zvonicí. Na hrázi tohoto rybníka stojí hospoda „Přístav“. Naproti přes ulici mají svůj krámek se smíšeným zbožím Vietnamci.

Pod hrází Veského se nachází Zámecký rybník. V blízkosti této vodní plochy stojí obecní úřad s místní poštou. U hráze rybníka leží centrum obce. Na západě to je školka, základní škola, kulturák a místní prodejna COOP. Nachází se zde také hotel „Na Panské.“ Na protějším, východním konci hráze stojí renesanční zámek a gotická tvrz, toto panské sídlo obklopuje poměrně rozsáhlý zámecký park.

Pod hrází Zámeckého byl kdysi vybudován rovněž Podhájský rybník. Kolem něj vede zmiňovaná komunikace z Písku do Plzně, která dále pokračuje po hrázi Zámeckého rybníka a centrem obce kolem prodejny COOP k místní benzínce a dál směrem na sousední vesnici jménem Kasejovice ležící již v Plzeňském kraji.

Poblíž obce jsou také dvě zastávky na železniční trati z Blatné do Nepomuku: Lnáře a Hradiště u Blatné. Provoz na této lokálce se stále více omezuje, vlak je vždy bez průvodčího a jsou důvodné obavy z uzavření tratě.

Daleko od obou zastávek a vysoko nad Podhájským rybníkem i nad hlavní silnicí stojí starý klášter bosých augustiniánů, který nyní slouží jako psychiatrická léčebna. Ke klášteru přiléhá zanedbaný barokní klášterní a farní kostel Nejsvětější trojice.

V klášteře sídlili bosí augustiniáni až do konce čtyřicátých let dvacátého století, kdy byli násilně vysídleni. Komunisté zde zřídili nejprve ženskou věznici, která byla od roku 1961 nahrazena internou a následně od 1965 psychiatrickou léčebnou. Jedná se o čtyřkřídlou budovu, jednopatrový ambit obklopuje rajský dvůr. K této budově přiléhají kromě kostela další administrativní a provozní budovy a rozsáhlý park, který udržují místní chovanci pod vedením přísné paní Pačesové. V parku pak lze nalézt kromě altánků, kadibudek, kompostu, hřiště a skleníku také až úplně vzadu u vysoké zdi několik zachovaných náhrobků řádových bratří jako pozůstatek klášterní minulosti.

 

„Jak se jmenujete, pane... Jak vám můžu říkat?“ zeptala se mladá a hezká doktorka.

„Kyle Reese.“

„To je celé vaše jméno?“

„Ještě mám osobní číslo, ale to jsem – do prdele – zapomněl...“

„Je to skutečně vaše jméno?“

„Ano.“

„Kolik je vám let?“

„Dvacet jedna.“

„Pamatujete si své datum narození?“

„Narodil jsem se 18. dubna 2008, mám dobrou paměť.“

„Takže je vám něco málo přes dva roky?“

„Ne! To rozhodně ne. Je mi dvacet jedna, jak už jsem říkal, do hajzlu!“

„Ale máme teprve rok 2010, jaký rok máte vy?“

„Rok 2029 po Kristu.“

„Zdá se, že se o devatenáct let rozcházíme.“

„Rozcházejte se, jak chcete, přišel jsem z budoucnosti, abych zachránil Sáru Connorovou! Už jsem to vysvětloval na policii, ale nechtěli mě poslouchat.“

„To tak na policii někdy dělají,“ odmlčela se a pokračovala: „Pamatujete si své rodné číslo?“

„Ne.“

„U které pojišťovny jste?“

„U žádné, v budoucnosti žádné takové blbosti nemáme a nepotřebujeme.“

„Prosím, soustřeďte se, to je velmi důležité.“

„Soustředím se na svůj úkol a vy mě rozptylujete a zdržujete.“

„Jaká je vaše státní příslušnost?“

„Žádná, v budoucnosti nejsou žádné... státy, jen my a – stroje.“

„Jaká je vaše národnost?“

„Do prdele!“

„Máte nějaké příbuzné? Rodiče? Přátele?“

„Mám, ale skoro všichni padli v boji.“

„Kdo z nich nepadl?“

„Napamatuju se.“

„Určitě nejsou všichni mrtví!“

„Nejspíš jo.“

„Co vaši rodiče? Jak se jmenují?“

„Co je vám po nich?“

„Prosím, spolupracujte, potřebujeme se něčeho chytit, abychom vám mohli pomoci.“

„Vy mi chcete pomoct?“

„Ano, velmi. Ale vy musíte spolupracovat.“

„Tak mě pusťte na svobodu! Musím shánět zbraně.“

„Jaké zbraně a proč?“

„Automatické. Ty nejlepší, co budou k dispozici. Abych zachránil Sáru.“

„Aha. Léčil se někdo z vašich příbuzných na psychiatrii?“

„Ne.“

„Spáchal některý váš příbuzný sebevraždu?“

„Ne, oni padli jako hrdinové, když hrdinsky vzdorovali strojům.“

„Jak se to stalo?“

„V boji.“

„Řekněte mi více o tom boji a o těch strojích.“

„Zbytečné, stejně neposloucháte.“

„Proč myslíte, že neposlouchám?“

„Protože jste cvokařka a tohle je blázinec. Já ale nejsem blázen.“

„Tohle je psychiatrická léčebna, nikoli blázinec.“

„A co ten, co ho se mnou vezli sanitkou? To je blázen až na půdu.“

„Proč myslíte, že je pan Korda blázen?“

„Nevím, divně se dívá.“

„Byl někdo z vašich příbuzných závislý na alkoholu nebo na jiných drogách?“

„Někteří šli do boje zfetovaní.“

„A co vy?“

„Co já?“

„Pijete někdy alkohol ve větším množství, užíváte drogy?“

„Ne, jsem statečný, odolný, mohu jít do boje bez podpůrných prostředků.“

„Jak vzpomínáte na své dětství?“

„Nerad.“

„Proč?“

„Bylo to za války.“

„Řeknete mi víc o té válce?“

„Stejně byste to nepochopila.“

„Máte nějaké sourozence?“

„V naší jednotce jsme všichni bratři a sestry.“

„Kolik lidí je v té vaší jednotce?“

„To je tajné.“

„Chodil jste do mateřské školy?“

„Ne, bylo to za války. Už jsem vám to říkal.“

„Na základku jste tedy zřejmě taky nechodil, viďte?“

„Ne, ale učil jsem se jak bojovat.“

„Kdo vás učil?“

„Dospělí bojovníci.“

„Byl mezi nimi váš otec?“

„Můj otec byl hrdina.“

„Řekněte mi o něm.“

„To je zbytečné, irelevantní.“

„Díval jste se jako dítě často na televizi?“

„Ano, rozdělali jsme si v té bedýnce vždycky ohýnek.“

„Jak jste vycházel s ostatními dětmi?“

„Normálně.“

„Jak se jmenoval váš otec?“

„Proč vás to zajímá?“

„Abychom mu mohli dát zprávu, že jste tady.“

„Padl, už jsem vám to říkal.“

„A vaše maminka?“

„Je mrtvá.“

„Jaké jste měl v dětství a dospívání koníčky? Co jste rád dělal?“

„Bojoval a rozdělával ohýnky.“

„Jak jste vycházel s autoritami?“

„Své velitele jsem vždy poslouchal na slovo. Mám bezvadné služební a kázeňské záznamy.“

„Měl jste nějaké kamarády?“

„Ano, celou naší jednotku.“

„Máte nějaké somatické onemocnění?“

„Ne, nevím... Kurva, co to znamená?“

„Nějaké tělesné neduhy... Byl jste třeba někdy na operaci, v bezvědomí, utrpěl jste úraz hlavy?“

„Ne, jsem v perfektní kondici, voják!“

„Kam jste chodil na střední školu?“

„Nikam, bojoval jsem.“

„Docházel jste do nějakého zaměstnání?“

„Ano, do války, do boje...“

„Byl jste někdy trestně stíhán?“

„Ne.“

„Měl jste někdy pohlavní styk?“

„Do prdele! To je otázka! Seru na vás,“ vybuchl pacient znenadání.

„Jste na holky, nebo na kluky?“

„Musím vidět Sáru Connorovou, hrozí jí smrtelné nebezpečí,“ upadl náhle málem v pláč.

„Jaké máte vztahy s ostatními lidmi, třeba v té vaší skupině?“

„Jednotka má vysokého bojového ducha, morálka je vždy bezvadná.“

„Kdo je ta vaše Sára?“

„Sára Connorová, matka Johna Connora vůdce lidské revolty proti tyranii strojů.“

„To je filmová postava.“

„Ne. To je žena, kterou musím chránit.“

„Proč ji musíte chránit?“

„Kvůli terminátorovi.“

„To je jenom film!“

„Vy možná máte čas koukat na filmy, já ne,“ řekl smutně.

„Dobře, Kyle, léčil jste se už někdy na psychiatrii?“

„Nejsem blázen.“

„Jistěže ne.“

„Takže mě pustíte?“

„Nemohu vás pustit.“

„A co Sára? Musím ji hledat.“

„Jednou ji naleznete.“

„To už bude pozdě.“

„Myslím, že ne.“

„Nemohu se spoléhat na vaše dojmy!“ vyskočil pacient ze židle.

Náhle se vrhl k zamřížovanému oknu. Vyrazil okenní tabulku, o rozbité sklo si poranil ruku. Polekaná lékařka vyběhla z vyšetřovací místnosti, aby sehnala pomoc.

Dva zřízenci za okamžik nalezli Martina, jak docela klidně očichává křeslo, na kterém předtím seděla hezká doktorka, která se jej snažila vyšetřit.

Zřízenci jej násilím dovedli na přijímací pokoj. Lepší by bylo říci, že jej atletický nemocniční poskok, který vypadal trochu jako Kurt Cobain, na pokoj donesl. Kurt láteřil a vynesl nad nebohým vojákem z budoucnosti svou vlastní laickou diagnózu: „To je nějaká schíza, ty vole!“

Pacoš totiž řval, vzpíral se, kousal a sprostě nadával: „Vy kundy zablešený! Holomci nepořádní! Vy prakundy rozjebaný! Čuráci vyčůraní!“

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...


18 názorů

Už jsem to začal psát jako celistvý příběh, ale určitě to s těmi povídkami není špatný nápad.


Gora
17. 11. 2022
Dát tip

To bosých asi může být s malým b, jen Řád b. a. by bylo s velkým...

Jak ti píšu dál, je to obrovské sousto, které sis vzal -být tebou, zkusím zpracovat jednotlivé náměty nejprve do povídek, propojit je můžeš později.


Tu chybu jsem opravil, ale s tím velkým B si nejsem úplně jistý...

Jinak děkuji za čtení, úvod je psaný podle článku na Wikipedii, ale i podle vlastních zkušeností. 

Hodně jsem se řídil tím, co jsem se naučil na kurzu tvůrčího psaní, na který jsem loni chodil. Tedy skočit doprostřed nějakého děje a vysvětlovat až v dalším vyprávění. 

Vyprávět lze mnoha způsoby. Třeba v "Osudech dobrého vojáka Švejka" se nikde nedočteme, co si vlastně hlavní hrdina myslí, co cítí atd.


Gora
17. 11. 2022
Dát tip

Všichni komentující se shodli, že úvod působí jako odněkud vyčtený, Filipe. Přidávám se k nim.

Co se týká hlavní postavy, chybí mi - i v prvním díle - co ona "na to", zda je ten mládenec přesvědčen, že je skutečně onou postavou z Terminátora nebo si z ostatních dělá šoufky. Z jaké rodiny je, proč se na veřejnosti obnažuje atd, schází mi nějaký "vypravěč"...

Tady chybka: starý klášter bosích augustiniánů, - bosých, a nejspíš i s velkým B.


Bixley, děkuji, máš dobrý nápad...


bixley
17. 10. 2022
Dát tip

Ten podrobný popisný úvod by měl smysl, kdyby to ten hrdina třeba pozoroval ze sanitky a nějak si to viděné vduchu komentoval...

Jinak je to jiskřící dialog, který navozuje napětí, co bude dál.


Ichigo, snažil jsem se o realistický popis, jak takové vyšetření vypadá. Párkrát jsem to sám zažil a vyhledal jsem si k tomu i nějaké materiály. Tvá návštěva mě velmi potěšila. 


Zajíc Březňák
16. 10. 2022
Dát tip blacksabbath

Děkuji moc za návštěvu, Blacksabbath, pokračování tu hnedle bude...


no....to nám to skončilo......huž dychtím po pokračování


Děkuji za návštěvu, Viviano.


Evženie, děkuji za komentář, pro příště se budu snažit dlouhým rozvleklým popisům spíše vyhýbat, tady jsem měl pocit, že neuškodí zařadit trochu jiný slohový útvar, totiž popis dané lokality. 


Alegno, to mě velmi těší.


Zajíc Březňák
15. 10. 2022
Dát tip Benetka

Benetko, na tom úvodu se shodlo více lidí, že je moc podrobný.

Ano, to by byla vtipná odpověď a jak by mu to musela vysvětlovat...

Slovo "prakunda" jsem bohužel nevymyslel já, ale můj nejlepší kamarád, který mě tak příležitostně oslovuje.


Ten popis na začátku je možná opravdu zbytečně moc rozvleklý a nějak mi tam úplně nepasuje. Jinak ale dobrý. Čte se to příjemně a jsem zvědavá, jak to bude dál. 


Ten popis má nějaký vztah k dalšímu ději? Jinak by byl zbytečně podrobný. Ale jsem zvědavá na pokračování.


Alegna
14. 10. 2022
Dát tip

Hm, drží mě stále zvědavost, jakpak to bude dál.


Benetka
14. 10. 2022
Dát tip

Úvod mi přijde až moc popisný.

Na otázku měl jste někdy pohlavní styk měl odpovědět: Co to je?

Slovo PRAKUNDA registruji snad poprvé v životě?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru