Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýroční
Autor
Rivka
Vždycky to byla svého druhu pouť.
Víš, kostely by měly stát na vršku,
abychom si zasloužili,
proč jdem.
Nechám do sebe vsáknout tento poslední prosinec,
orezlý plot
šrafovat mi záda,
usedavý beton prolnout do kostí.
Kde ticho zůstává, tam smím.
Přes kopec naproti přeběhl stín.
6 názorů
Já jsem přišel sem a byl zaslouženě odměněn. Kde po dočtení silný dojem zůstává, tam chválit smím. :-)
Upřímně nevím, proč je u tohoto díla pouze jediný komentář.
Metafora pouti k posvátnému či duchovními místu mi zosobňuje pouť citovou, cestu v sobě samém.
Čtu znovu a znovu a slova mi zalézají pod kůži. Vypíchl bych obrat: "Kde ticho zůstává, tam smím". S tím souzním...