Jako táta

chtěl jsem měnit svět, jít cestou úspěšných,

ale můj herec na scéně je potu(te)lný kazatel,

který si lebedí v paradoxech a říká,

že cesta je cíl, živoření už je život,

jsem uzavřený v labyrintu, snažím se přerušit kruh,

chci pracovat, milovat, ale jsem křivý,

otročím dlouze vlastní touze 

být milován a mít smysl,

jako otec žijící ve stínu

budu včelařem, stavět včelíny a vytáčet med,

kočovat na luka, k lesům, 

budu fotografem, moje děti nebudou mít žádné fotky,

budu chovat krávy, pořizovat si koně,

vše začnu a nic nedokončím,

jako otec dýchající ve stínu nenaleznu Otce,

dokud za mnou táta bude chodit,

jako lezou opičí předkové za člověkem,

půjdu v otcových šlépějích,

u vody budu potkávat vlastní tvář,

změna skončí fiaskem,

ale s otcem na výsluní paměti

už nebudu kočovat jako cikán,

který hledá lepší místo na zemi,

nebo básník - tulák proklínaný,

jenž věří, že slovem změní svět