O vzdělání

Jo, tak nějak.

Hezké a pravdivé

pravda pravdoucí *

Pravdu díš.

Pepa si vzal profesorku,

nesoulad však nastal krapet,

vzdělání je na vině,

ona učí, bádá,

on, totální analfabet,

maká pouze v kravíně,

pořád tam jen dojí,

za zimy či prostě v horku,

oba dva se bojí,

nespisovně bojej,

že jim svazek krachne,

stále víc se hádaj,

někdy její oči prosej:

Dělej už s tím něco, José...

U vemen a hnoje,

i když to zde páchne

známe mnoho lepších míst),

náš dojič se učí číst,

počítat a další věci,

nakonec to zvládnul přeci,

jeho píle není všední,

dokončil i školu střední,

v manželství zas nastal klídek,

slinu ale chytil týpek,

nebojte se, že snad chlastá,

vstup na vejšku totiž nastal,

vystudoval medicínu,

je z něj chirurg plastický,

v šťastnou ženu změnil Tínu,

nádherný vztah navždycky.

Evženie  a stejně tak i já. Máme podobné zkušenosti... Díky.

Vzdělání by bylo mocnou zbraní, kdyby si pořád někdo nevymýšlel, jak to těm dětem zjednodušit, omezit a hlavně je vědomostmi moc nezatěžovat.

Z toho, co jsem se naučila na základce, jsem mohla čerpat a stavět na tom celý život. Dokonce i po vysoké jsem jen díky tomu dokázala sama učit druhé.

provždycky je u českých bratov spisovne?

jo jo je to tak

Pravda, ale vždy se bohužel najde někdo, kdo to nepochopí ...