Biřmovat se? Pro Tebe přímo 777,7!, …, aneb jak mne rádce od volantu bryskně poslal do kostela...  (z kolekce Odposlechnuto)

 

 

 

Snažím se o to sice tak nějak vždycky, ale speciálně dnes ještě poznamenám: sepsal jsem zde tento případ podle své nejlepší paměti, …, a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí; čtenáři v Akáše si jednotlivosti mohou ověřit hned a přímo, …, ti ostatní čtenáři mi potom věřit mohou či nemusí, dle svého ústrojenství nebo nastavení,…, s tím už moc nenadělám (přímého svědka - myslím tím nějakého v lidském těle :) - jsem tehdy s sebou, bohužel, neměl… :) ).

 

 

 

 

 

 

 

Biřmovat se? Pro Tebe přímo 777,7!, …, aneb jak mne rádce od volantu bryskně poslal do kostela...  (z kolekce Odposlechnuto)

 

 

Celý můj biřmovací proces v r. 1998 byl  pro mne silně výukovým řetězcem jednotlivostí.

 

Byl jsem tzv.  biřmován až v relativně pokročilé dospělosti (v roce 1998, pokud se tedy teď nepletu) , ..., jelikož šestnácti let (tedy obvyklého biřmovacího věku)  jsem dosáhl  ještě v docela hluboké tzv. socialistické totalitě, a tehdy se biřmovalo jen sporadicky dokonce i u nás, na relativně silně katolickém jihu Moravy. 

 

Blížil se termín, završující celý proces přípravy (tzv.  udělování biřmovací svátosti), ..., a já, přes svůj dospělý věk (nebo snad právě proto?), jsem se stále necítil být dost připraven k tomuto prý člověka  vysoce (duchovně především)  posunujícímu  kroku (ovšem tato moje nerozhodnost asi také dosti korespondovala s jednou z typických vlastností zrozence v Býku, a sice s určitou váhavostí).

 

 

Tehdejší hustopečský ***pan děkan Václav Fišer (mimochodem, stavitel nového hustopečského kostela, a člověk v mnoha směrech výjimečný - však asi ne nadarmo se také stal  kaplanem Jeho Svatosti  papeže Jana Pavla II, ..., a získal tím titul Msgre), mi ale říkal: ty jsi naopak nadprůměrně dobře připraven!! Nesmíš se bát alespoň odemknout dveře ze své strany, aby se pak k Tobě zvenčí za kliku daly otevřít!!

 

 

Jeho slova mne sice těšila, na druhou stranu jsem ale, díky svému vnitřnímu pocitu, přesto dál silně váhal, ..., a tak ještě v den obřadu jsem jen velice nejistě svým podnikatelským (téměř novým leasingovým) automobilem (ten právě v tomto případu sehrál dosti důležitou úlohu) přijížděl k hustopečskému  novému kostelu  (ano, k tomu *ve tvaru spirály, stoupající do nebe,…, od architekta Ludvíka Kolka).  Říkal jsem si pro sebe po celou cestu, že mou účast na dnešní tzv. biřmovací svátosti vidím tak  padesát na padesát, ..., a že tedy možná nejpozději na hustopečském náměstí to zase otočím směrem domů, do malé cca pět kilometrů vzdálené obce vedle, ..., tedy do Staroviček, do mého tehdejšího bydliště… .

 

 

Neznal jsem (nevyužíval jsem ještě) v té době  tzv. **řeč čísel téměř vůbec (tím nechci říci, že teď ji už znám či využívám nějak zvláště dobře), ..., a tak vzkazů v podobě číslic a čísel kolem sebe jsem si téměř nevšímal; - snad s výjimkou (pro nás zde, v našem tzv. euro - atlantickém kulturním prostoru) tzv. „šťastné“, plusové sedmičky, ..., a  tzv. „nešťastné", minusové třináctky.

 

V tom novém vozidle (byla to felicie GLXi, kterou jsem si relativně čerstvě pořídil jako tehdejší geodet - OSVČ) jsem měl z výroby u volantu i čtyřmístné, tzv. krátkodobé počitadlo ujetých kilometrů, s kapacitou do 1000 km (přesněji řečeno pouze do 999,9 km); při příjezdu na náměstí, v okamžiku vrcholící mé nerozhodnosti, mně právě na display tohoto toto zařízení padl zrak.

 

 

Na tomto počitadle se zrovna skvělo číslo 777,7  ujetého kilometru! 

 

(( ...)).

Posilněn jednoznačností tohoto vzkazu objel jsem tedy náměstí (to už ovšem na tom počitadle bylo asi 777,8, nebo dokonce 777,9 km, to mi ale už bylo jedno), ..., zaparkoval jsem vozidlo, a uklidněn vstoupil do nadprůměrně zaplněného a vyzdobeného kostela k obřadu (bylo nás tehdy najednou biřmováno něco mezi třiceti až čtyřiceti lidmi z celého okolí, pokud mne paměť neklame – aby snad někdo nezískal pocit, že se to všechno konalo pouze kvůli mne)... .

 

(( ...)).

Rozhodně jsem nečekal, že následky toho obřadu budou tak náhlé. Hned odpoledne, po obřadu, začaly se mi v mysli spojovat některé půl-obloučky náhledů na věci ve svých vrstvách do celistvých kruhů (a ty dokonce jakoby ve spirálách draly se do vrstev vyšších :) ), ..., a některé mé do té doby snad příliš jednostranné náhledy se jakoby staly mnohačetnějšími a vyrovnanějšími,…; myslím, že také podstatně shovívavěji začal jsem od toho dne posuzovat vzdálenější i blízké lidi (bytosti) kolem sebe, … a - nechci, aby to vyznělo nějak nepřiměřeně silně či nabubřele, ale celkově jsem cítil, že duchovně jsem jakoby postoupil do nějaké nové etapy, vyšší dimenze mého duchovního (bytostného) rozvoje… .

(( ...)).

 

 

Od té doby jsem také ani na okamžik nezapochyboval, že mi moje automobilové počítadlo poradilo velice, velice dobře... :).

 

 

 

 

 

 

 

 

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

*ad kostel sv. Václava a Anežky České v Hustopečích u Brna (dokončen.ý v roce 1994) viz třeba zde: 

https://www.google.com/search?q=hustope%C4%8De+kostel&rlz=1C1AWFC_enCZ1053CZ1053&ei=G3c-ZMGbOOSrxc8P3eap0AI&gs_ssp=eJzj4tFP1zcsNjAtriiILzdgtFI1qDAxNzRKTku1TDYxNzE1skyyMqhINTY3MDE0NzGyMLdINE5L8RLMKC0uyS9IPdKbqpCdX1ySmgMA7poWOg&oq=hustope%C4%8De%2C+kostel&gs_lcp=Cgxnd3Mtd2l6LXNlcnAQARgAMgsILhCABBDHARCvATIGCAAQFhAeMgYIABAWEB4yBggAEBYQHjIGCAAQFhAeMhYILhCABBDHARCvARDcBBDdBBDgBBgBOgQIABBHOgUILhCABDoHCAAQigUQQzoFCAAQgAQ6FgguEIAEEMcBEK8BENwEEN4EEOAEGAE6CAgAEBYQHhAPSgQIQRgAUMAXWOYnYLZDaABwAngAgAG8AYgB2gaSAQM0LjSYAQCgAQHIAQjAAQHaAQYIARABGBQ&sclient=gws-wiz-serp&bshm=lbsc/1

 

 

**ovšem, jak jsem později vydedukoval, přinejmenším velikou část tzv. řeči čísel si postupně stanovujeme (domlouváme) sami, zejména proto, abychom mohli přijímat  tzv. okamžité vzkazy shůry i v běžném, tzv. béčkovém pozemském životě - tedy v době, kdy nejsme v meditativním módu (číslice a čísla jsou docela pohodlná, a zvláště ve městech, kdy jsou pořád nějaká všude kolem nás - třeba na digitálních časoměřičích, ..., na cenovkách,..., na cedulkách domů či  SPZetkách automobilů dnes,..., atd., apod. ale na venkově či v přírodě k podobnému účelu velice dobře mohou sloužit (slouží) třeba ptáčci, ..., hmyz, či různá drobná zvířátka apod. (vlastně cokoliv, co se nám do zorného pole dostává tzv. náhodně), které nám Prozřetelnost (v případě potřeby) neomylně přesně posílá před oči ... :) );  docela kouzelné bylo - když jsem z venkova v roce 2003 přišel do města -, jak mi posílali, v rámci mé adaptace na velkoměstské prostředí, má smluvená venkovská zvířátka (v případě potřeby) před oči i v ulicích alespoň na obrázcích a fotkách, které jsem tu zachytil ve stánku na titulní straně novin, ..., tu v otevřeném sešitě dítěte v autobuse, anebo  na plakátku, visícím na sloupu veřejného osvětlení (( ...)).

 

***tento pan děkan mi také poradil mého biřmovacího patrona - a sice sv. Augustina (až později jsem zjistil, že sv. Augustin je, mimo jiné, znám jak snad největší grafoman mezi (později) svatými, ..., takže nevím přesně, z čeho to pan děkan při jeho výběru pro mne vycházel :) )

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

---