Lidé z paneláku

Alenakar: No dobrá, tak jsem to upravil - lepší?

Zoroastere,

teď už snad o alexandrínu něco víš, takže by to chtělo drobné úpravy kvůli rytmu. Například:

Jsou domy oděné do ticha spočinutí,

v nichž život prostinký vždy z půdy vykvétá.

Alenakar: Děkuji, když jsem to psal, neměl jsem o alexandrínu ani ponětí, jinak bych si snad dal více záležet na metru i rýmu. :-)

Tohle se mi v principu velmi líbí. Ten kontrast alexandrínu a volného verše působí zajímavě: souzvuk charakteru veršů a jejich obsahu.

V psaní alexandrínem vidím pokrok, i když mnohé chyby v rytmu přetrvávají a chtělo by to zlepšit kvalitu rýmů.

moc díky

xxxx: no, musím říci, že možnost změny hesla nikde nevidím.

čau, pradíš mi prosím, jak změnit heslo? nejde mi tu nikomu napsat

Soudím, že v panelácích vyrostla generace lidí s určitými ne příliš pozitivními vlastnostmi. Sám jsem vyrostl v rodiné ville, ale od dospělosti až do relativně nedávné doby jsem žil v pražském paneláku - ze začátku v garsonce ve 12. patře, později ve 4+1 čtyřpatrového paneláku poslední generace, který stál hned u lesa. Sice zlepšení, ale stejně hrůza. Když jsme se přestěhovali na venkov do domku se zahradou u lesa, byla to natolik nová životní realita, že vrátit se do paneláku by byla pro mě smrt.

Jinak všem děkuji, že se zastavili a nad mou básní zamysleli.    

teda ne obecně, ale osobně nic nezatracuju....

Janina - já jsem žila v různých bytech, domech...dokážu to všude a obecně nic nezatracuju :)

ale dívat se na věci jako Zoroaster lze a chápu

Dadadíku, jasně - nic proti názoru, názor vlastně ani nemůžu brát jako " dobrý" nebo "špatný", prostě mám jen jiný, a báseň začíná zajímavě, odradilo mě na závěr to srovnání domu s panelákovým bytem, které mi přijde jednostranné. Vždycky záleží na tom, kdo a jak v něm žije, to jsem měla na mysli. Vyrostla jsem v domě na venkově a idylického jsem tam nezažila nic, jen se pořád něco muselo a na nic nebyl čas.

Janina i já si to myslím, nicméně tento text a názor zdá se mi býti dobrý :)

Tohle nikdy nepochopím, můj svět je uvnitř a je úplně jedno, kam si ho přiinesu.

Zajímavé. Manžel na dětství v paneláku vzpomíná docela s nostalgií. A díky bohu za ty betonové džungle. Ať si říká, kdo chce co chce. Já dítě činžákové ale  nemohu soudit. Ale Tvůj text se mi moc líbí.  Díky 

Máš pravdu.