Chybíš mi

Z kopečka

mezi výmoly a štěrkem 

kličkuju a brzdím málo

abych všechnu svou pozornost

musela soustředit

do jednoho bodu před sebou 

a ne kolem sebe

kde mi Tě každé borůvčí

každý smrk i pařez

připomíná

víc než bych chtěla

víc než kdy jindy

hovoří ke mě každý mech

který si Tě pamatuje

jak jsi se po něm procházela

v létě

kdy ještě slunce svítilo skrz větve

na houby co důkladně schované

odolávaly nalezení

když jsme je spolu hledaly

stejně jako dnes hledám

já Tebe

pod kůrou stromů

pod balvanem u jezera

podél cesty v mlází

s každým šustnutím

špicuji uši a poslouchám

a doufám že Tě spatřím

alespoň Tvůj obrys

že vykoukneš na mě zpoza kmene

seschlého jehličnanu

který si Tě pamatuje

možná líp jak já

i Tvoji všudypřítomnou vůni

a jemnost Tvého doteku

když si se o něj potřebovala opřít

byť i jen na chvíli

pro škobrtnutí každý Tvůj jednotlivý nádech

i výdech

který ulpěl na listech

slyším jak šustí a načechrává mi vlasy

skoro stejně něžně

jako jsi to dělávala Ty

čím víc pospíchám tím víc Tě cítím

a zastavit se

znamená ztratit Tvůj dotek

proto letím

a chci letět ještě víc

nadpozemskou silou

a nadsvětelnou rychlostí

ale stejně je to málo

a zase se mi schováš

kamsi do našeho lesa

odtud do jakékoliv lesa

na jakékoliv pole

jsi věčná součást všech polí světa

a proto pokaždé

kdykoliv vyjedu mimo město

a zachytím ve vzduchu

i byť jen pouhý náznak

čerstvě sušeného sena

na ruce když nalepí se mi smůla

a mezi koly zaskřípe písek

vzpomenu si na Tebe

---