Železo

Je slyšet ráno

poslední slova noci

i takové to obyčejné letní ticho

vstávají zrcadla a stíny

je čas

my vzali jsme si těla od mrtvých zase zpět

voníš mi tou pravdou jako tráva a spálený benzín

když cikáni sekají ve městech kolem chodníků

a horká jsi jako povrch slunce

a jako peklo tam

nelituji, že právě padlý anděl jsem

a ty Boha voláš

takovým tím polohlasem, kterým hovoří panic kněz v neděli na mši

a nebe je rtěnka na tvých rtech

pak dotkne se nás světlo zvenku

a spálí nás, jako dobytek se značí

železem přítomnosti

do třísel a jiných bažin

a jazyky nám sváže cosi jako smrt

v té vteřině, když ptáci mladé našich těl k letu vyvádějí

a miluje i ďábel sám