Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV těchto dnech
Autor
Janina6
potkat mě není žádná výhra
řídí mě hluchoslepý autopilot
mluvím, jako bych přibuchovala dveře
tvářím se přikrčeně
a taky že padají
ostré číslice z kalendáře
padá na mě hrůzná velebnost hor
v bouřkových mracích
padá na mě netečnost stromů
padají na mě moje vlastní kroky
všechny ty kroky které
musím odejít
jako by se nic nedělo
prosím tě
uzdrav se
19 názorů
Velmi zaujalo. Děkuju:)
Četla a utekla mi. Možná proto, že po prvním řádku vidím sebe. Někdy se ztotožním s textem. A pak přemýšlím. Asi bych neměla. Je to důvěrně známý text. Jako bych ho už jednou celý prošla.
silné, lidské, silně lidské
Tohle je superdílko. Skvěle a originálně popsané emoce.
Ze závěru jsem pochopil, že by bylo lepší, aby vůbec nemuselo vzniknout.
Ať vše dobře dopadne!
Benetko, Jamardi, apparition, díky i vám!
Zajíci Březňáku, tobě patří speciální dík za krásný a citlivý rozbor, vlastně jsi řekl přesně, co jsem při psaní cítila, jsi opravdu vnímavý čtenář...
Líbí se mi to.
A komentáři se nenechávám ovlivnit.
Co se má stát stane se.
Velmi působivá báseň. Už úvod je dobrý. Člověk vystavený kruté zkoušce těžko bude společensky úplně fungovat, jako by se nic nedělo. To se stupňuje v další části, kde jsme svědky různých děsivě lhostejných dějů, vrcholící "netečností stromů", lhostejností přírodního koloběhu. Ve třetí části se přidávají "vlastní kroky", protože žít se musí "jako by se nic nedělo". Čímž se uzavírá kruh až k prvotnímu "potkat mě není žádná výhra". Východiskem je zde prosba za uzdravení podaná zcela prostě. Celá báseň je umná, stupňující se kaskáda lhostejnosti společnosti, přírody a nakonec i zdánlivé lhostejnosti některých "kroků" ve skutečnosti hluboce zainteresovaného člověka. Dobrá báseň, nezbývá než popřát, aby vše dobře dopadlo.
Milí, všem vám moc děkuju! Trápí mě obavy o někoho z rodiny, ale snad se všechno "v dobré obrátí"...
„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný.“
:D
Léto bylo vždy smutným a samotářským obdobím, alespoň pro mne.
Takové přání by mělo být vyslyšeno.
Janino, na tobě oceňuji (mimo jiné), že nejsi padlá na hlavu.
A patříš do pomyslného šuplíku, kde leží uživatelé, u kterých mi představa osobního setkání nevyvolává na pokožce pupeny zvící takřka velikosti Chimboraza (nejvyšší hory Ekvádoru).
Pro jistotu uvádím, že nad tvým dílkem nastartovalo moje nitro proces pochvalného mručení. (ale s podobnou reakcí můžeš počítat vlastně u celé své tvorby)
Výstižně napsané, zřejmě v těchto dnech procházíme zkoškou, přidávám se k prosbě, jestli pomůže ...