Blonďatý vítr

Dva zlaté kruhy
zapomenuté na parapetu.
Dva zlaté předměty,
které pod koberec času
nikdy nezametu.

Jednomu z nás zdobí uši
a přidávají na kráse.
Druhému (mně) budí duši
a nutí mě
na okolnosti neptát se.

Už dávno nebrečím pro lidi,
které nemůžu si nechat.
Prožívám naplno okamžiky,
kdy jsem s tebou
a kdy nemusíme vůbec nikam spěchat.

Jsi moje vzácná chvilka,
můj blonďatý vítr v horkém létě.
Lítáš si v oblacích i ulicemi měst
a rozdáváš lidem radost
v jinak prázdném a pustém světě.

Cítím se šťastný, že tě můžu znát.
Kéž nikdy tě nikdo nespoutá.
Nelituji ani když odcházíš,
protože vítr nepatří nikomu,
nedá se zahnat do kouta.