Akutní

Zajíci Březňáku, moc děkuju! Nejen za výběr, ale hlavně za krásný komentář... ten je snad ještě lepší než můj text ;) Moc mě těší, že vnímáš oba moje oblíbené "póly". A závěr jsi pochopil naprosto přesně. Děkuju.

Hezký závěr. Báseň se pohybuje mezi dvěma póly, tragickým s výhledem na patologii a lehce komicky ironickým, který je dán už tím, jak je to hezky zveršováno. Závěr však ukazuje jinam, k vnitřnímu řešení radostných i neradostných patálií v této čekárně na smrt, které říkáme "život".

Díky za pobavení cizím neštěstím... :)

Phil, taky to raději hned zaklepu do dřeva ;) Chození po doktorech není rozhodně žádná zábava. Ale líbí se mi jedna hláška pana doktora (shodou okolností taky z akutního příjmu), kterou si často připomínám: "Nevíme, co to bylo, ale hlavně že je to pryč." 

Kdysi jsem taky takhle seděla a čekala na příjem. Zjistili, že mám teplotu, dali mi antibiotika, že mi nemůžou dát narkózu ani operovat. No. Po těch lécích nález raději zmizel a měla jsem klid. Musím rychle zaklepat... :)

Dadadik, to mě těší! Ona je to ode mě možná taková "výmluva"... píšu buď vázané verše, to když to beru vážně, a písničky, když si spíš tak napůl hraju. Sem tam někdo nějaký text opravdu zhudební... ale spíš jen slibujou ;)

Já jsem původně o písničce netušila nic, nějak nevnímám kategorie, ale vůbec mi to nevadilo :)

Aleno, dík. Občas tvořím "písničky", ale u téhle vlastně nemám příliš konkrétní představu o stylu... ale šanson mi k ní přijde asi jako příliš "pomalý"... cítím to spíš na něco svižnějšího.

Velmi pěkné. Dokážu si to představit jako text šansonu.  Tip.

Nemocnici nebrat. 

Díky všem!

Irčo, tak to jsi mě nachytala na hruškách... tuhle Seifertovu báseň neznám a byla jsem "pyšná", jak jsem to s tím výhledem pěkně napsala... :-)  Prolog je vlastně zopakováním miniatury, kterou jsem tu měla dříve, možná tak předloni. Čekala jsem tenkrát na přijetí k operaci a ten "radostný" výhled tam opravdu byl... Ale v dnešní písničce jsem samozřejmě nechala vyhrát optimismus.

Já jsem čekal, že ani z tohoto tvého dílka nebudu na mrtvici. A také se to splnilo. Rozhodně nemám chuť tě za něj praštit kyjem po hlavě, nýbrž provést nebolestivé, a hlavně pochvalné, poplácání po ramínku. (emotikon navýsost spokojeného čtenáře) 

V čekárně na akutní příjem

truchlivě šedesátník dřepí

a nevypadá vskutku happy,

důvodem není, že se řízl,

v pořádku nohy, břicho, tlapa,

co potom trápí toho chlapa?

Obrovský problém – pocit říje

jak pára z hrnce prostě zmiznul,

snad doktor píchne druhou mízu...

sb. Halleyova kometa, b. Nemocnice v Motole - J.Seifert

úryvek:

... V dlouhé chodbě,

která stoupá do stráně,

ještě podupává prázdnota, 

když už se dívají oknem zvenčí

oči stromů, oči trav, oči ptáků...

... Ale prosektura je blízko...

Obsahově podobné, ale ty bys jistě napsala autora:-).

Ten výhled, to aby člověk věděl a z některých nemocnic je hezký výhled na hřbitov :)

Pěkný text, s nadhledem, se špetkou černého humoru a smířením, určitě máš k němu i hudbu

Jani, podobný příměr napsal Seifert, dohledám...

Líbí se mi.
:-)

skoro autentický.. :)

ale je mi jasný, že příměr

Jejda, děkuju moc ;) a co že to s tím Seifertem? Já neopisovala!

plus díky za Seiferta

Skvělá... tvá parketa, příchuť hořkosladká atd. Vždyť víš.