KOŘENY ZLA VI.

Kdesi v Balšámovém lese, 30.11.1885, čas podle hodinek 15:22.

Odplazili jsme se s Krysařem pryč a dávali si dobrý pozor, abysme neztropili žádný, byť sebemenší zvuk. Stále jsem nedokázal rozumem pobrat to, co jsem spatřil v tom dolíku tam někde za námi. To prostě racionálně uvažující člověk nemůže vysvětlit... ale ani přijmout. Avšak na halucinaci to působilo až příliš živě. Snad chvilkové pominutí smyslů? Třeba to bylo tou vůní! Zakalila mi oči přeludem...
Ze všeho nejvíc mě však pálila jiná otázka. Obrátil jsem se ke Krysařovi a naklonil se k němu co nejblíže. Od úst nám stoupaly obláčky páry.
" Jak jsi přišel na to pojmenování? Myslím té... té věci tam v údolíčku? " položil jsem otázku, " Už nevím přesně jak jsi to - ,"
" Liliomora, " vyslovil Jaffar poklidně a opřel se o kmen stromu, jako bysme si chtěli zrovna otevřeně popovídat v kavárně nad šálkem silného pressa. Pohodlně se usadil na kořen pokrytý jinovatkou.
" Viděl jsem to jméno u nás v archivu. Je tam totiž mnoho listin a dokumentů, pergamenů, knih a zápisků v notýscích a sešitech z dávných dob. A různé hliněné destičky a dřevořezby ještě z dob, kdy se nepoužíval papír ani pergamen. U nás v městském Konventu však hodnotu těchto archiválií nedovedou ocenit. Div že nebyly za revoluce tyto poklady nenávratně zničeny... ačkoliv... vlhkost, plíseň a krysy..., " povzdechl si, "  ...škody tam jsou nedozírné. Ve sklepě není přilíš vhodné místo na uchovávání vzácných moudrostí z vyvanulých dob. "
" Takže náplň tvé práce posledních - ,"
" Let! " dořekl za mě Akkon rychle.
" Let? " přemohl mne upřímný údiv. " Jak dlouho už se v těch záznamech šťouráš? "
" Od nástupu asi před deseti lety, " odpověděl a promnul si bradu, " považují mě za podivína a i když pilného, tak k ničemu jinému neschopného. Dali mi tedy za úkol roztřídit a uklidit ten depozitář. Necítím se ponížený. Naopak. Plat mi jde a člověk při té práci narazí na docela zajímavé věci..., " povzdechl si Krysař a po krátké odmlce pokračoval, " Hlupáci! Kdyby nebyli takoví nabobové, co si pro pýchu nedohlédnou na špičku nosu, pochopili by jednou provždy, starosta a všichni ti jeho patolízalové, že by ten archiv tam dole ve sklepení měli buď zamknout a střežit, nebo ho zničit, spálit! "
Ač jsem velký skeptik a milovník logiky a racionálního pohledu na svět, musím uznat, že Krysařovo líčení mne velice zaujalo.
" O tomto lese jsou tam vedeny jisté... jisté záznamy, " ztišil tajemně hlas. Ani jsem nedutal. " je tam skoro celé samostatné křídlo jen o něm. Úplně nakonci. Docela vzadu a sešlé z očí i mysli pamětníků. Spousta zničených zkazků. "
Nezmohl jsem se na žádnou rozumnou odpověď, třebaže ve mně zase narůstal pocit mystičnosti okamžiku. Rád bych to nějak narušil, jenže vyprávění mě natolik zaujalo, že jsem takového činu nebyl schopen. Překvapen svojí strnulostí, rezignovaně jsem rozhodil rukama. Ať se Jaff vymluví, chce - li.
" Ano, čas je neúprosný a zničil toho dost. Naštěstí ne všechno, " pronesl Krysař, " třeba přiložené mapy..., " vztyčil prst, " první doložená mapa je z kartografického pohledu značně komplikovaná a nepříliš přesná. Vyčetl jsem však z ní, i přes její poškození, že zde bývalo západní odlehlé křídlo hřbitova. Zde se vysázely stromy, aby se nikdo nemohl pohoršit při pohledu na tak nečisté místo. "
" Hřbitov je pokud vím místo posvěcené! " namítl jsem.
" Ne tak docela. Tahle část hřbitova totiž zanikla z příkazu městské rady a po zásahu jistého vlivného velmože, Gabriela de Vernier, markýze de Montfort. Stalo se to někdy v roce 1469. Prý to bylo kvůli prestiži rozrůstajícího se města. "
" Nechápu, komu může vadit hřbitov. A také proč nechali tu jeho malou část na východ od sídliště Dekadence, když jim tak strašně překážel! " svraštil jsem nechápavě obočí, jakobych se chtěl mračit, že tomu všemu nerozumím a přitom se nechtěl Jaffara nějak dotknout.
" Věci se mají tak, že zde - ," rozpažil, " - se pohřbívalo několik století z řad chudých, naprosté lůzy a lidí na okraji společnosti. Zde hluboko pod námi spočívají kosti mrzáků, duševně chorých, prostitutek, vrahů, lupičů, popravených či přirozeně skonalých zločinců, ale i smilníků, cizoložníků a jiných hříšníků. Ti za něž se nikdo nepomodlil, ti kteří neměli obřad, ty uložili potají sem. Bez ceremonií a pláče pozůstalých. Jsou tu pohřbeny tisíce zcela opuštěných a zbědovaných lidí i zločinců. Nedělili dříve mezi nimi. "
Teď jsem se asi opravdu tvářil šokovaně.
" Druhou část prastarého hřbitova, tu s posvěcenou půdou pro " lepší " sortu, tu oddělili stromy a úzkým parčíkem. Takovou dvojitou alejí stromů a živými ploty. Avšak první zanedbávali, druhou udržovali. Před mnoha lety však došlo místo pro nové hroby a i ta čistější část zarostla a nikdo už sem moc nechodí. A z pár stromů se stal hustý les. Navíc se sem do nových čtvrtí bohatí i přes velká očekávání příliš rádi nestěhovali a brzy se sem také nahrnula hlavně chudina.Přišli ale i ti, co mají alespoň trochu živobití. Vzniklá střední třída. Řemeslníci, dělníci, nižší úředníci. O hřbitov Šedého Bernata se přestali lidé zajímat úplně. Zarostl. Ať si shnije. Pár movitých si své předky nechalo převézt na jiné hřbitovy, aby 'neleželi vedle těch bezbožníků, ' , ačkoli předtím tam odpočívali vedle sebe, tedy přes lesík, desítky let a nikomu to nevadilo. Je ovšem nová doba a trendy se mění. Začalo to, jak víme po revoluci. "
" Tohle všechno jsi nalezl v - ,"
" Archivu? Ano, a mnohem, mnohem více, "
" Třeba o těch - , " stále jsem si to jméno nedokázal zapamatovat.
" Liliomorách? Jistě. I o nich a o dalších... řekněme... věcech. "
" Chceš mi říct, že to co se stalo Marnemu..., "
" A co bys jinak řekl, že se mu stalo? Byl jsi tam. Díval ses na to. Věř svým očím, "
" Ale to je přece... to nemůže být pravda! "
" Proč ne? Bůh existuje, jak věříme. Viděl jsi ho někdy osobně? Přesto v něj věříš. Je to něco, s čím nehodláš polemizovat. Mohou tedy existovat i věci, o nichž nevíme.Jen proto, že o nich nevíme, není důvodem, aby nebyly skutečné. Nemáme prozřetelnou božskou mysl či schopnosti Stvořitele, aby jen to, čemu dáme ve svých myšlenkách jméno a tvar, vzniklo. Věci o nichž nemáme ponětí tu už dávno jsou. "
Filosofické a teologické kázání, to je to, co jsem zrovna potřeboval poslouchat! Vytočilo mě to.
" To musí mít nějaké jiné vysvětlení, prozaičtější, " přel jsem se zatvrzele, ačkoli mnou cloumaly hluboké pochybnosti.
" Například? " povytáhl Jaffar jedno obočí.
" Učená disputace v křoví uprostřed lesa? " chtělo se mi smát. " O čem to tu, k čertu, vůbec mluvíme? "
" O pravdě, "
" Dobrá, jistě chceš pokračovat ve svém výkladu a já nemám síly, ani tělesné ani rozumové, abych se s tebou hádal o zaručeně pravdivých argumentech. "
" My nejsme první, " řekl Krysař a chvíli umlkl. Protože se nic neozvalo, pokračoval: " Náš úřad si vede dlouhé záznamy o výstavbě a lokátorech... a tenhle les už měli vymýtit poprvé v roce 1473, 1547, 1588, 1649, 1701, 1745, 1782, o rok později, potom po roce 1821, 1844, 1855 a naposledy v roce 1863. A to i v dobách, kdy se na východní straně ještě pochovávalo. Původní plány totiž hodlaly pomalu zlikvidovat celý hřbitov a nenechat ani kostelík svatého Diviše. Nicméně, mělo to začít tady odsud. Až by výstavba obklíčila posvátný hřbitůvek Šedého Bernata, potom by už páni radní nalezli důvod pro jeho zbourání. Záznamy nelžou. Před námi jsem šlo mnoho úředníků a vysokých činitelů, pověřenců i prostých zaměstnanců a pomocníků. "
" A proč se likvidace nikdy neuskutečnila? "
" To je otázka, těžko říci, " zamyslel se Krysař, " našel jsem záznamy, které byly vedeny bez přerušení, jen s přestávkami nadcházejících desetiletí, změn, revolucí, pučů a staletí. Bez přerušení, tedy tak, že někdo nepřestal psát jednu knihu a začal vypisovat jinou, ale psal pořád tuhle jednu. Ano, záznamy v jediné kronice. "
" A co se v nich na toto téma uvádí? " zněl jsem asi trochu znuděně.
" Nikdo z těch lokátorů se nikdy nevrátil. A to i v době, kdy lesík nebyl větší než jabloňový sad mého otce v Normandii, "
Zasmál jsem se, ne nikterak nahlas, sle zasmál. Uklidňovalo mě to. Musel jsem si ulevit z emocionálního vypětí.
" A jak je velký ten jablkový sad tvého ctěného otce v Normandii? "
" Ujišťuji tě, příteli, že spočítat stromy v něm by neznamenalo, že zmizíš z povrchu zemského a že když se v něm procházíš, že už nikdy nevyjdeš ven. Chci tím říct, že je v něm asi třicet stromů, kolem spousta slunce a klid. A myslel jsem to jako ironii, pochopitelně. "
Pochopil jsem, co tím chtěl básník říci, ale jako kdybych byl zrozen k zesměšňování věcí bezbožných a těžko vysvětlitelných.
" To je opravdu zvláštní, ztratit se tehdy mezi pár stromy, " řekl jsem přezíravým tónem. Téměř mi můj výsměch odkapával ze rtů.
" Vysvětlení záznamy nepodávají. Vždycky se to nějak zamluvilo, nebo přišla morová rána, požáry, války, revoluce..., " pokrčil Krysař rameny, " kde jsou však ti nešťastníci? "
" Lapkové, " nadhodil jsem a přikývl si na důkaz velmi moudré myšlenky, " řádily tu bandy vrahů a ti nebožáci skončili v neoznačených hrobech, jámách kdesi v parku. "
" Ten park měl jinou hustotu než dnes, není možné skrýt tolik těl. Možná později, kdy to opravdu extrémně zarostlo. " vyvracel spěšně Jaffar.
" Vrazi je tedy skryli na hřbitově,"
" Možné to je, pořád se sle oklikou vracíme k tomu, co jsi viděl v tom údolíčku, jak vysvětlíš toto? "
" Dočasné pominutí smyslů! "
" Originální, leč cítím v tobě, že pochybuješ o své zatvrzelé pravdě. Ty bytosti tam jsou! Viděl jsi je! A to není to nejhnusnější z celého tohohle odporného lesa! V záznamech je toho mnohem více! "
" Pokud se nikdy nikdo nevrátil, kdo ta svědectví přednesl? "
" No, tušil jsem, že se zeptáš, "
Nyní působil Jaffar poněkud bezradně. Ne, protože nezná odpověď, ale protože neví, jak mi ji má sdělit. Vytušil jsem, že to má co dočinění s mojí hlubokou skepsí ke všemu vybočujícímu z normálu a božského řádu.
" Tak dobře, pár se jich přece jen vrátilo. "
" Přece? No vida, tak to zase není tak docela strašlivé místo, že? " tuhle odpověď očekával ale neřekl mi na to nic.
" Vrátili se čtyři, " pokračoval pomalu, " mnich nedalekého konventu Gregorius, zástupce církve, propřípad setkání s ďáblovými služebníky. Zešílel a nesl stopy nelidských útrap. Přesto diktoval svým bratrům v záchvatech duševní bolesti. Do toho roku 1653 odešlo do Balšámovníku více než třicet lidí. Jedna skupina právě roku 1649, to už vcelku houstl, ale pořád šlo vidět skrz na druhý konec... nikdo nic neviděl ani neslyšel. O čtyři roky později nalezli Gregoriuse, zpřelámaného a šíleného, jak se plazí na pomezí lesíku. Chyběly mu nohy, oko, všechny vlasy i zuby. Po těle měl nepředstavitelné šrámy. Poznali ho až podle pozůstatků mnišské kutny. Přežíval ještě týden, než vypustil duši. "
Zase se mne zmocňovaly pochyby. Netušil jsem proč.
" Druhým byl jistý lokátor Ravalan. Rok 1699. Taktéž zmrzačený. Nikdo si nelámal hlavu s porovnáváním církevních a dávných světských záznamů. Pár dnů zmateně naříkal a pak konečně skonal. Zapsali to nejbližší a vlastně rovnou pro sklepení staré radnice. Kdo by zkoumal slova nebohého blázna. Jistě umučen dosud neodhalenou bandou zločinců, kteří bivakují v Balšámovém lese. Zvláštním však bylo cosi jiného. A nad tím se už tehdejší mozky nepozastavily. Nebo spíše pozastavili. Ale zametlo se se všemi spekulacemi. Vyvolalo by to duchovní katastrofu a paniku.
Ten Ravalan se totiž objevil po padesáti letech od vstupu do lesa v roce 1649! Od té doby byl považován za mrtvého! Co víc, sice byl zmrzačen do nejkrutějšího extrému, ale lékař poznal, že jde o zhruba padesátiletého muže. Což má ale háček. Ravalan byl tehdy v roce 1649 při výpravě do lesa stejného stáří! I přes devastující zranění lékař zjistil, že muž nezestárl ani o rok! "
" Jak mohli vědět o koho jde? "
" Měl u sebe kompletní dokumentaci, pověření k úkolu, dokonce i povolení z roku 1649. "
" Někde to našel, " zavrtěl jsem hlavou. " než i jeho přepadli. "
" Mohou tu působit už po staletí střídající se ozbrojené tlupy vrahů, které používají stejné metody mučení a mrzačení obětí bez náznaků změny? "
" Inspirují se ve své zvrhlosti, " otřásl jsem se, " doufám, že nás tu nenajdou jejich současní pokračovatelé. Nerad bych skončil v tak strašlivých mukách. "
Ze strachu mne silně zamrazilo. Možná to bylo tou zimou. Rozhodně jsem však nechtěl myslit na to, že se tu toulají takoví barbaři. To už snad nemohou být lidé. Je fakt, že zatím nikdo o takových podivnostech nemluví. Pár vražd se tu už stalo, ale většinou nic brutálního. Přesto...
" Ještě přežil jeden, byl to voják, podle všeho vyšší hodnosti, ale nedokázal jsem dohledat jaké. Jen jméno, Francois Rethel. Překvapí tě, když ti povím, že byl na těle zcela zdráv? "
" Takže pouze na duchu ne, "
Krysař přikývl. Záznamy místních konšelů to popsaly podrobně. Psalo se tam:  " Vyšel z lesa, léta páně 1857, "
" Ach, ano, dva roky po dalším nařízeném průzkumu, tuším že jsi hovořil o roku 1855, že? "
" Těší mne, že mi věnuješ pozornost, " opáčil Krysař a pokračoval, " zdálo se, že chovanec místního sanatoria pro duševně choré, zcela pominut na smyslech, zmocnil se kdesi historických relikvií a pobíhal po okolí. Naštěstí nikoho nezranil. Byl hospitalizován. "
" To nezní moc podrobně, "
" Chovali jej v sanatoriu pro duševně choré až do jeho smrti o deset let později. Kopie lékařské zprávy přiložena. Chtěli mít všechny papíry pohromadě. Koneckonců, vyšel z jejich lesa. " pokračoval Krysař trpělivě, jako kdyby vysvětloval profesor na univerzitě studentovi složitější látku.
" A ? "
" Měl na sobě oděv a zbroj z šestnáctého století. "
Tak to jsem se zarazil. Přesto nemohu přijmout takové pokroucené polopravdy a záplavu domněnek, a k tomu nepodložených.
" Zmocnil se toho, jak tam naznačili, "
" A kde? V muzeu? "
Ušklíbl jsem se a zavrtěl hlavou. Ne, nemohu podlehnout takovým podivnostem, lžím, scénkám z hodně zvrhlého divadelního kusu.
" Připouštím, že je to zvláštní, ale identifikovali jej jako před mnoha, mnoha lety ztraceného Rethela. Tedy ne oficiálně! To by se vystavili posměchu. Pár nadšenců totiž už má tenhle les v hledáčku a ti pátrají... jako já... ale do sklepení nemají narozdíl ode mě přístup. Jistý psychiatr, nějaký vyšťouraný praprapředek, senzacechtivý reportér novin, také okultista a jeden zástupce z řad věřících. Ti všichni se v tom tehdy pitvali. Ale pak to utichlo. Dělo se toho až příliš. A stále děje. Jeden pomatenec ve zbroji ze šestnáctého století už nikoho nezajímal. Jen kuriozita, " Krysař se odmlčel, " zjistili však, že nikomu nechybí žádný artefakt ze šestnáctého století, žádný nemocný z léčebny také už mnoho let nezmizel a nalezli spojitost s výpravami do tohoto lesa.  Tak kde se tu tedy vzal? "
Na tohle a vůbec na všechny tyhle nesmysly a podivnosti jsem nedokázal odpovědět. Možná už jsem z toho všeho pociťoval únavu a přál jsem si konečně něčemu z toho uvěřit. Bylo by to možná všechno o moc snazší.