Žena, moře a Mary - Útěk IV.

Útěk

 (srpen 2006)

IV.

Kromě úvah o blízké budoucnosti sledovala cestu. Mířili k centru města, které neznala, a ukládala si do paměti důležité orientační body, kdyby přece jen musela narychlo opustit policejní pohostinství. Zhruba po deseti minutách dorazili k cíli. Na okamžik zastavili před vraty v drátěném plotu, který uzavíral prostor mezi vysokými domy směrem do ulice. Jeden z policistů vystoupil, aby otevřel. Podle několika zaparkovaných aut s majáčky usoudila, že dvůr slouží policii za parkoviště. Nikde však nezahlédla žádného strážného.

Zastavili u protějšího traktu, z něhož vystupoval na nádvoří podivný přístavek bez oken. Střechu neslo několik sloupů kus nad prvním patrem budovy. Možná by si nezvyklého řešení nevšimla, kdyby přes metr vysoký prostor nebyl zevnitř slabě osvětlen.

Dveřmi vedle přístavku vstoupili do velké místnosti, zabírající zřejmě celou hloubku domu mezi dvorem a ulicí. Zhruba v polovině odděloval pult prostor s hlavním vchodem na vzdálenější straně, určený pro návštěvníky, od několika stolů sloužících policejním úředníkům. Další postup singapurských policistů odporoval všemu, co do této doby zažila.

Místo výslechu zabočili k dalším dveřím ve stejné stěně, v jaké byly ty, kterými vstoupili. Nemohly vést jinam než do podivného přístavku. Za nimi vše pochopila. Po dvou delších stranách bylo po čtyřech celách s předními stěnami ze silných mříží, které překrývalo pletivo. Před kratší, naproti vchodovým dveřím, stál stůl, za nímž seděl muž v uniformě. Podle vhledu Malajec. Bez obvinění nebo poučení o právech ji strčili rovnou za katr.

Hlídka předala strážci mříží námořnickou knížku a chvilku brebentili v malajštině, z čehož nerozuměla ani slovo. Poté Malajec otevřel jednu z cel, kam ji nešetrně strčili. Byla z postupu natolik vykulená, že možná právě prošvihla jedinečnou šanci k útěku, což si uvědomila, až když zaklapl zámek na mříži. Strážný jí starosti nedělal a vůči hlídce mohla využít momentu překvapení. Po odchodu policistů se Malajec vrátil ke stolu, kde opisoval do nějakého lejstra údaje z námořnické knížky.

Využila chvíle, kdy byl ponořen do úmorné činnosti, aby prozkoumala místo nedobrovolného pobytu. Šlo to poměrně rychle. Tři zdi bez oken, čtvrtou stěnu a strop tvořila mříž. O něco výš viděla spodní stranu střechy nad sloupy, kterých si všimla při příjezdu. To vysvětlovalo i tlumené světlo viditelné zvenku. Řešení zřejmě mělo nahrazovat větrání kvůli absenci oken. V zadní části zakrýval paraván toaletu a umývadlo. Po stranách stály čtyři postele.

Malajec mezitím dokončil slohový úkol, s námahou zvedl objemné tělo ze židle a zamířil k cele, kde sklopil okénko v mříži. Vznikl miniaturní stolek, na který lejstro položil spolu s igelitovým sáčkem opatřeným visačkou s jejím jménem.

„Mluvíš anglicky?“ vyštěkl.

Je stejně nevychovanej jako ty z hlídky nebo je v singapurský policii zvykem se nepředstavovat a jen štěkaj. S tebou se bavit nebudu, usoudila v duchu a na znamení souhlasu pouze kývla.

„Jsi němá?“ následoval další dotaz.

Chvilku si pohrávala s myšlenkou, že by to možná nebyl tak úplně špatný nápad, ale nakonec přece jen zavrtěla hlavou.

„Tak koukej odpovídat, když se tě ptám. Už tak máš dost problémů. Jméno!“ pokračoval výhružně.

Nechápala, proč se tak blbě ptá, když všechny nacionále již vyčetl z námořnické knížky, a ještě k tomu je opisoval. Neřekla opět nic, jen poklepala prstem na příslušnou kolonku formuláře na znamení, že kromě daru řeči umí i číst. Strážce zamřížovaného útulku to však zřejmě nepotěšilo. Zrudl, popadl obušek a několikrát symbolem své moci praštil do mříže.

Tím se utvrdil v pocitu vlastní důležitosti, neboť vyslovil zajímavý návrh: „Spolupracuj nebo odemknu mříž a vymaluju tě do fialova. Žádný kamery tu nejsou, můžu si s tebou dělat, co chci.“

Nabídka stála za zvážení. Pokud odemkne celu, cestu k námořnické knížce a protokolu s jejími údaji má volnou. Služebnu prolétne dřív, než se policisté vzpamatují. Plán vypadal zajímavě, ale osud ji pro tento večer asi neměl rád. Slyšela cinknutí klíče o mříž, když vše překazil příchod hlídky s dalším zadrženým. Po předání zločinného individua do jedné z protějších cel, nechali policisté při odchodu otevřené dveře do služebny. Znehybnění Malajce mohlo vzbudit nežádoucí pozornost. Nezbylo než odložit útěk na příhodnější dobu.

Strážný letmo nahlédl do dokladů nového obyvatele a vrátil se k její cele, kde vyřkl poněkud matoucí slovo: „Kapsy.“

„Mám všechny čtyři, nikdo mi žádnou neukrad,“ promluvila, jako by nechápala, co od ní chce.

Pohlédl k otevřeným dveřím a vztekle zasyčel: „Přestaň provokovat nebo to ošklivě schytáš. Vyprázdni kapsy a sundej hodinky.“

Rozhodla se pro tuto chvíli poslechnout a přemístila na okénko veškerý svůj majetek, sestávající z několik bankovek, drobných mincí, načatého balíčku žvýkaček a hodinek. Než vše skončilo v igelitovém sáčku, stačila ještě v rychlosti zaznamenat čas. Čtvrt na osm, to se ještě kluci na loď nevrátili a nikdo nemá ponětí, že chybí. Ráda by opustila pohostinské zařízení singapurské policie dřív, než zatčení praskne.

„Kdy mě někdo vyslechne?“ zkusila získat důležitou informaci.

„Zejtra, až přijde vyšetřovatel,“ odpověděl na půl pusy Malajec, podal jí propisovačku a ukázal na papír, „podepiš to!“

Odstrčila formulář i tužku: „Nejdřív si chci zavolat, a taky láhev balený vody. Na obojí mám právo.“

„Vodu máš tam,“ pohodil hlavou k zástěně s toaletou, „a o povolení telefonovat rozhodne ráno vyšetřovatel. Ten podpis.“

„Žádnej telefon, žádná voda, žádnej podpis. Ten papír si strč …“ nedopověděla a odstoupila od mříže na znamení, že audience skončila.

Strážný pokrčil rameny, přidal formulář k osobním věcem a zamířil ke stolu. Za ním stála skříň s osmi šuplíky. Malajec do jednoho vložil sáček. Pro jistotu zaznamenala dvě důležité informace, zásuvky neměly zámky. Ta její nesla označení pět.

Tak tohle si holka totálně posrala, vzdychla, když se schoulila na pryčně. Podle dosavadního průběhu zřejmě neexistuje o jejím zatčení jiný záznam než lejstro vyplněné Malajcem. Pokud hlídce, která ji zadržela, teprve začala služba, ani v hlášení ještě nebude. Uměla si představit, že kolegům nepřipravila klidnou noc. Budou mít strach, hledat ji, obvolávat nemocnice a policejní stanice, a nic se nedozví. Chvíli probírala situaci ze všech stran, ale východisko nenašla. Musí čekat na vhodnou příležitost nebo rozumného vyšetřovatele. Kdyby ten policejní blb aspoň splnil výhrůžku a odemkl mříž. Snažila bych se mu neublížit, fakt, slibovala, než vyměnila realitu za iluzorní svět snů.

- pokračování -