Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Umíš běhat z kopce?

Výběr: Gora, Philogyny
28. 03. 2024
10
10
165
Autor
Alcedothis

Převaluješ se na posteli jako horkej brambor ve svym staromládeneckym bytě a pozoruješ vyskládaný lahváče na polici. Hnědej, zelenej, hnědej, hnědej, zelenej… 
Už se ti začínají pomalu klížit oči, když se na krabici, kterou používáš místo nočního stolku, rozvibruje mobilní telefon.
„Pán Cigárník, musíte ma zachrániť,“ fňuká ti do Motoroly paní Husárová. „Ráno príde sestra zo Slovenska.“
„A co já s tím mám společnýho? Víte, kolik je hodin?“ rozespale ji přerušíš a lokneš si z nedopitýho lahvátora. Zvedne se ti kýbl. „Zítra musím do rachoty!“
„Veď ste najsilnejší mužský v našom dome a Emilie tie zemiaky nutne potrebuje!“
„Jaký zemáky?“
„Priviezol mi je známy z Južných Čiech. Snažne vás prosím, dojdite mi pre nich. Nebudete škodný.“
„Tak dobrá, každá zlatka se hodí,“ trochu roztaješ, ale radost z toho nemáš. Ve sklepě se totiž často v tuhle hodinu ukrývaj bezďáci nebo pořádaj toluenový mecheche vyfetla. „Hned se u vás zastavím, paninko.“
„Tu ich máte, pán Cigárník,“ podává ti svazek klíčů Husárová.
Vracíš se do svého kutlochu. Navlíkáš se do starýho flaušovýho kabátu. Do potrhanejch kapes strkáš klíče, rukavice a baterku. Vydáváš se vstříc chladnejm zatuchlejm kojím, většinou přeplněnejm nejrůznějším harampádím.
První překážku, rozcapený obrovský vrata z černejch prken, překonáváš poměrně snadno.
Teď jenom zbejvá objevit bábin sklep. 
„Je označený číslom šesť a buďte opatrný, keď budete odomykať zámok. Ešte ho vymieňal môj nebožtík manžel a je celý zhrdzavený,“ v rychlosti si vybavuješ, co ti kladla na srdce sousedka. „Číslice je napísaná uhlom na zažltnutom kartóne a pribytá na oprýskaných dubových dverách, niekoľko krokov od hlavnej chodby.“
„To mám teda radost,“ pomyslíš si, „ještě ke všemu zrezivělej zámek.“
Pomalu do něj strkáš klíč. 
Cvak-nutí.
Cvak-ckvak-nutí.
„Ani to nebolelo,“ zabručíš si pro sebe a opatrně vstupuješ do neznámýho prostoru. V nose ti zaškube štiplavej puch toluenu promísenej s krysím jedem a plísní starejch hadrů. 
Kóje připomíná malou garáž se zelenou, zaprášenou a všude odstávající omítkou. Je tak nízká, že trochu urostlejší člověk se v ní necítí volně. Pořád máš dojem, že vrazíš kebulí do stropu.
Uprostřed sklepa stojí rozviklaná židle. V koutě konferenční stolek s několika balíky novin, protiplynovou maskou a telefonním seznamem. Vrstva prachu, která se na něm povaluje, prozrazuje, že se ho dlouho nikdo nedotkl. A konečně skoro jednu stěnu a půl do šířky místnosti zabírá velkej nevzhlednej gauč. Kdysi s látkovym potahem, ale teď rozedranym, jako by ho rozcupoval nějakej obrovitej kocour.
„Sakra, kde ty brambory jsou?“ zahartusíš.
Vzteklé zakašlání.
Na chodbě cosi zašramotí. 
„A je to tady – zase nějaká smaženice!“ přejede ti mráz po zádech a namíříš kužel světla na místo incidentu.
Zavrčení. 
Zabučení. 
Před tebou se tyčí chlap jako neforemná hora shrbená pod nízkým stropem. Oči mu hořej rozčílením. Tři čtvrtě jeho ksichtu je porostlejch hustýma ryšavýma vousama, do prostoru trčí neupravené obočí. V ruce třímá pohrabáč a podivně se klátí, spíš pohupuje z jedné nohy na druhou a něco si brblá.
„Cigárníku!“ rozeřve se, až se mu u huby zatřpytí velká bílá slina. „Prej jsi vo mně řek´, že neumím běhat z kopce, ty pacholku!“
Teď se napřahuje a…

---

Když Jaromír Horyna vklouzl jako obrovská myška do bytu, vyzul se spěšně ze zimních bot a zamířil si to rovnou do koupelny. 
Přízemním bytem se linula vůně právě připravované večeře. Byla cítit cibule, petržel a také česnek.
Pečlivě si vydrhl kartáčem ruce, učesal si rozčepýřené vlasy i obočí a stříknul si do podpaží a na hrudník parfémovanou vodu. 
Snad manželka nepozná, jak je zpocený.
Z kuchyně, odkud se ozývala stanice Berounka, Vltava nebo Ohře, zazvonil nadšený ženský hlas: „Járo, to je dobře, že už jsi konečně doma. Představ si, že se tady stavovali kluci Řehákovic a říkali, že tě konečně naučí běhat z kopce.“
Zpoza zašupovacích plastových dveří v barvě stříbrného dubu se vyloupne hlava jeho rusovlasé dcery: „Tati, v tvým věku je to ostuda, že to pořád neumíš!“


10 názorů

Próza_měsíce
před 8 hodinami
Dát tip

Autore, souhlasil bys s účastí této mini v soutěži Próza měsíce za měsíc březen? Ozvi se prosím co nejdříve, díky.


Napsané je to hezky, ale pointa mi stále uniká.


Philogyny
před 2 týdny
Dát tip Benetka, K3

Pro Benetka

Já takhle vždycky říkám, proč bych se měla nechat vynést na vrch hoory a pak jet dolů, když mám strach z výšky a stejně to zase udělám. 


Benetka
před 2 týdny
Dát tip Gora, Philogyny

Umím. I z i do kopce. Otázka ovšem zní jinak: Proč bych to ku*va měl dělat?!?!?! :)


Philogyny
před 2 týdny
Dát tip K3

Zajíc umí vystřelit zpoza nohy a kličkovat jako nikdo jiný. 


K3
před 3 týdny
Dát tip Philogyny

Perfektní mini. Nutí číst vícekrát. Zajíc sice neumí běhat z kopce, ale pes ho nechytí...


Kočkodan
před 3 týdny
Dát tip Philogyny

Nevím, jak na tom jsi s běháním z kopce, ale dílko ostuda nebyla. Psát umíš.  

Tak, a teď už opravdu pádím do hajan. ;-)


Gora
před 3 týdny
Dát tip Alegna, Philogyny, Benetka

Obrovská myška Horyna - stanice Ohře:-) nebo Vltava? Napínavé čtení, ale i humorné, a vše tak, že jde po čtenáři "husina"... Máš opravdu originální nápady a výborně je umíš zpracovat, navíc česko - slovensky!


lastgasp
před 3 týdny
Dát tip trojort, K3, Philogyny, Gora

Bezvadný souzvuk dvoučástí s koncem, který zůstává v představě čtenáře. Chytře a vtipně vymyšleno, zejména pro příčinu v naprosto přehlédnutelné činnosti. Běhání s kopce. Úžasné.


gabi tá istá
před 3 týdny
Dát tip trojort, Philogyny

Skvelé! Nápad, spracovanie...Teraz čo? Zabije dcéru a chalanov Řehákovic...:)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru