Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Werther´s Original

04. 04. 2024
1
0
151
Autor
Aaen_jk

Tato povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou smyšlené.


Werther´s original

Zas ráno v práci v ušmudlané kuchyňce.

 

„Ta konvice to má už za sebou,“ řekla odbarvená kolegyně Markéta.

„Copak konvice,“ pousmál jsem se a zalil jsem si z jiné, fungující konvice obilnou kávu.

„No a jak to jde, Honzo?“

„Dobrý, ale nahovno. Vašek dal dneska výpověď a jde pryč. Je tu poslední den.“

„A proč? Nelíbilo se mu tady?“

„Líbilo nelíbilo, vždyť víš, to máš těžký. Je to škoda, i když přines chlebíčky a bonbóny.“

„Tak to jo. Jaký bonbóny?“

„Werther´s original, to je tady taková tradice. Kdo dá výpověď, koupí Werther´s original. Ne karamely, ale ty opravdový bonbóny. Jedny mám připravený v šuplíku. Možná napíšu povídku, jak dal grafik výpověď, ono je to tu hodně inspirativní.“

„Ty píšeš povídky?“

„Jo. Dřív jsem psal hodně poezii, ale tímhle se bavím. Jsou to takový srandičky, ale má to jako celek jistej přesah. Ale to bys asi nepochopila.“

„Jo, já na tohle nejsem, spíš mě baví sex.“

„Jo, to chápu, sex je fajn. My se tady o tom pořád bavíme v kanclu, taky takový legrácky. Je to tak ubohý, že je to vtipný, a člověk si rozšiřuje jazykový cit, a hlavně procvičuje databázové myšlení, jsou to takové pěkné analogie.“

„Analogie...?“ podívala se na mě tázavě a trochu vzrušeně Markéta.

„Ne, to ne, já to myslím jinak, to nemá s análem nic společnýho. Promiň, nevyjádřil jsem se přesně. Já občas mluvím v cizích termínech, je to profi deformace. Analogie je prostě jako že někdo něco řekne. No a pak tě k tomu něco napadne, třeba nečekaně podobnýho, a to pak přijde třeba těm, kdo to pochopí, vtipný. No a sex je i v dnešní době tak trochu omezenější tabuizovanější téma, tak ono je to prostě vtipnější než se bavit o traktoru nebo o tom, co bude k večeři, případně snídani.“

„Jo takhle, jo to je pěkný. Anál-analogie. To je vlastně taky vtipný. Logicky do análu?“

„Jo, takhle fungujou ty vtipy. No a když přesahuješ na nějaký daný téma, který třeba ani úplně nevyslovuješ, to je pak sarkasmus. Taková prostě jedovatá ironie. Jinak můžeš využívat i syntax, třeba čárka může změnit význam věty a může to být vtipné, jde to použít i v mluvené formě – všimni si rozdílu: Máte někdo propisku, do kundy? / Máte někdo propisku do kundy? To první je takové nadávání, to druhé je příslovečné určení místa.“

„Jo, to je zajímavý. Ty se máš, chtěla bych být taky u vás v kanceláři.“

„Tak já se můžu přimluvit u šéfa, ale asi bys musela trochu změnit image. On to o sobě neví, je to podvědomý, ale on hodně dá na to, jak se kdo oblíká. Kdybys měla doma nějakej pentagram, myslím dvěma rohama nahoru, ne ten sluníčkovej. No a nejlepší je takovej ten mezi. Prostě černá a bílá. Nebuď diskočíča a nebudeš muset bejt u těch nudnejch typů na importu. Máš nějaký černý hadry?“

„Tak já nosím křížek, to je gotický ne?“ zeptala se se zájmem Markéta.

„Máš ho ale obráceně,“ chytnul jsem se za hlavu, „to musíš tím delším koncem nahoru. Takhle bys k nám do kanclu nemohla, fakt by to byl problém. Slyšelas někdy o tvarových zářičích?“

„Jako že někomu svítí prdel? To je z radioaktivity, ne?“

„No prostě si vem na sebe něco satanistickýho a budeš v pohodě. My jsme něco mezi pohanama a satanistama.“

„No tak jo. Já jsem kdysi dělala dominu, tak asi něco najdu. Potřebovala jsem si trochu přivydělat. Jsem ráda, když mě někdo respektuje, a na to jsou nejlepší pouta a biče. No a pětistovka se hodí, třeba na kredit. A docela mě to bavilo.“

„Proč to už neděláš?“

„Mě to už nebaví. My ženy jsme spíš přirozeně submisivní.“

„Aha. No jo, Nietzsche říkával, že když jdeš za ženami, nezapomeň na bič.“

„Máš pravdu, Honzo, je to tak.“

„Já se u šéfa přimluvím. Jak odešel Vašek, tak je tam jedno místo. Jen budeš muset strpět naše dlouhé esoterické dialogy, ale oni maj všichni sluchátka, tak je to o.k.“

„Tak lepší než tady na importu.“

„Tak určitě, já bych tam taky nechtěl dělat.“

„Tak se měj, my jdem dořešit nějakou kvantovou mechaniku.“

„Já jsem taky kdysi chodila s mechanikem, jen nevím, jestli byl kvantový,“ zamyslela se Markéta.

„Jo, jo...“ Trochu jsem se zašklebil a šel jsem dořešit tu kvantovku.

 

Vašek ještě sedí u počítače, ostatní právě dojídají poslední chlebíčky a cucají Werther´s original.

„Vašku, ať se ti daří,“ podávám mu ruku.

„Odteď se mi už daří,“ pousmál se Vašek.

 

Vašek má podepsaný protokol o vrácení věcí, vyřízenou účtárnu, tak může jít. Ještě nám zamával a jeho kroky pomalu tichly po dlouhé chodbě tiskárny.

 

Šel jsem si udělat další obilnou kávu.

 

Šéf nám Markétu schválil (přišla další den oblečená jak z nějakého bdsm salónu). Tak tu zas aspoň bude nějaký ženský element.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru