Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ve stínu posledních křížů

Výběr: Zajíc Březňák, Philogyny, Gora
08. 04. 2024
17
23
502

„Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte se s nimi.“

Victor Hugo

 

„To sluníčko pálí jako blázen,“ zaheká děda. Stoupáme do prudkého kopce, a tak se každou chvíli zastavuje. Vždycky na něj počkám, byť nic takového nepotřebuju.

„A jsme tady,“ děda otevírá rezavou branku, která zaskřípe jako starý podrážděný kocour.

Nejistě se rozhlédnu po plácku plném křížů, který je obehnán vysokými zdmi. Po černých či šedivých betonových kvádrech se zlatými nápisy, k nimž kdosi umístil fotografie, ručně psané vzkazy, hračky, srdíčka ze svíček. Natáhnu okuláry na maximum. Skener jede na plné obrátky, musím tomu přijít na kloub.

…prostor, který sloužil k uložení lidských ostatků, napovídá mi řídicí čip.

„Jsme na hřbitově? Říkalo se tomu tak?“

Děda přikyvuje. Zastavuje a cosi si mumlá. V ruce třímá kulatý puget růžových chryzantém. Mají sytě růžovou barvu, jejich vůni bohužel necítím.

Uvádím jezdící pásy do pohotovostního režimu.

„Proč máš květiny? To je nějaký zvyk?“

„Ano, je zvykem nosit květiny mrtvým.“

„Mrtvým? Cožpak mohou mít radost?“

„S tebou je to řehole,“ postěžuje si děda. „Přečti to.“

Ukazuje na jeden z náhrobků.

Vytahuju okuláry a čtu: „Jindřich Štyr, narozen dne 25. 4. 2130, zemřel dne 8. 12. 2198, budiž ti země lehká.“

„Leží tu člověk, muž. Už nežije, je po něm. Tomu rozumíš, ne?“

„Jasně, že ano. Jenom nechápu, proč má mít lehkou zem…“

„Přečti další.“

„Zde odpočívá Františka Soukalová, milovaná máma a manželka, narozena dne…“

Zarazí mě, že tu odpočívá něčí máma, protože moje rodiče hrob nemají. Dosud jsem žil v přesvědčení, že je to tak správně. Vypadá to, že mi děda přečetl myšlenky: „S nimi už se nesetkáš. Ani teď, ani po smrti.“

„Protože neumřu.“

„Protože z tebe vyrvali duši,“ zaběduje děda.

Duši? Tu v databázi nemám. Informace však ano. „Smrt přestala být přínosem, bylo nutné ji vymýtit,“ vysvětluju, „byl jsem přetvořen a moje rodiče vybrali k tomu, aby vytvořili novou kolonii na Abrasaxu, matce hvězd.“

„Žvásty z vládních příruček,“ odplivne si děda. „Než ti to udělali, býval jsi obyčejnej, veselej kluk. Víš, co provedli rodičům?“

„Vyslali je na Abrasax.“

„Kéž by, chlapče,“ rozpláče se děda. „Ve skutečnosti je pochytali a rozřezali na kousky jako krysy, Roberte.“

Opravdu jsem se jmenoval Robert?

„To je hloupá lež,“ ohradím se.

Jeho protizákonné jednání bylo zaznamenáno a předáno na příslušná místa, ozve se řídicí čip.

Děda chce něco říct, nakonec jen máchne rukama a pokračuje v cestě. Nechávám ho odejít. Nejradši bych zmizel, ale to bych neslyšel konec příběhu.

Děda poklekne u bílého náhrobku s křídly.

„Přečti prosím tenhle poslední.“

„Alžběta Průchová, láska mého života,“ čtu nahlas.

„Alžběta Průchová, láska mého života,“ zopakuje děda.

„Ty jsi ji znal?“

„Znal? Já ji MILOVAL.“

„Miloval?“

„Vím, že…,“ dědovi se zadrhne hlas, „vím, že to nemůžeš pochopit. A hrozně mě to mrzí.“

Pozoruju, jak pokládá růžové chryzantémy k mrtvé.

„Co se jí stalo?“

„Chytila ten nový mor. Sice už existovaly léky, ale bohužel nepatřila mezi vyvolené. Její žádost třikrát zamítli.“

„Co se stalo mojí babičce?“

„Umřela ještě dávno předtím, měla slabé srdce.“

„To byla ještě stará doba, ve které se umíralo…“

„Mě to ještě čeká.“

„Nemyslel jsem to tak.“

Děda mě obejme. „Vrať se do Polis. Ráno dorazí demoliční stroje a srovnají hřbitov se zemí, už zde nemá místo.“

„Ty zůstáváš?“

„Nemám se kam vrátit.“

„Měl bys…“

„Až sem přijedou, zničí pouze moje tělo.“

 

Rozrážím rezavou branku a vyjíždím ze hřbitova. Sjíždím z kopce, na dědu už nemyslím. V mé databázi se nenachází, byl vymazán. Jinak to nešlo, datová úložiště nemají neomezenou kapacitu.

Přede mnou se rozprostírá obří Polis se samohybnými plošinami, které se táhnou celým mraveništěm. Nastupuju na jednu z nich. Přistupují další přetvoření, až je z nás nekonečně dlouhá řada.

Čekáme, než se plošina uvede do pohybu a přenese nás na místo určení. Nezdá se, že by kdokoliv z nás tušil, kam směřujeme.

Není však důvod k panice, vše je tak, jak má být.


23 názorů

Biskup z Bath a Wells
před 4 týdny
Dát tip Gora, Philogyny, Janina6

new weird: ano, ale opravdu snaha o hlubší otázky bytí...


lastgasp
před 4 týdny
Dát tip Biskup z Bath a Wells, Gora, Philogyny, Zajíc Březňák, Janina6

Určitě mě to oslovilo. Silně. New weird - podivné tajemno vzbuzující odor, nejistotu, strach a hrůzu. Co je duše a cit? Co je smrt. Zůstává zahrabaný děda mezi stíny posledních křížů. Ocenil jsem kontakt (bude vůbec možný?) robota s živou bytostí, snažící se vysvětlit nevysvětlitelné. Možná jako výlet pana Broučka nazpátek. Asi blbnu, nápad je to originální.


Biskup z Bath a Wells
před 2 měsíci
Dát tip Gora

PM: Raději tuhle, moc děkuji.


Próza_měsíce
před 2 měsíci
Dát tip

Teď vidím, že máš i skvělou povídku za měsíc duben... není totiž na seznamu rubriky Povídky, je celý zahlcen povídkami APV. Rozhodni se tedy prosím, zda tato nebo Nesbo, díky a promiň...


Aru
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

to teda nejsme, AI je technologie na shromážďování dat a kontrolu davu


Biskup z Bath a Wells
před 2 měsíci
Dát tip Aru, Janina6, Gora

děkuji, přátelé, jsme poslední generace lidských spisovatelů :-) :-O


Aru
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

není se čeho bát, autisté podnikají všechny kroky, aby tomuhle zabránili :))


Janina6
před 2 měsíci
Dát tip K3, Philogyny, Biskup z Bath a Wells, Gora

Jo!

Nevím, proč jsem ji přehlédla, tak jsem tu se zpožděním. Hodně dobré. Na to, kolik už jsem přečetla povídek a románů a shlédla filmů na podobné téma, musím říct, že tohle na mě hodně zapůsobilo. Moc šikovné dialogy a dobrý kontrast "strojového" a cituplného přístupu. 


Biskup z Bath a Wells
před 2 měsíci
Dát tip Janina6, Gora, Zajíc Březňák

Jsem moc rád, že si v tom někdo třeba našel něco svého, něco co ho oslovilo... Jinak, z hlediska jakési klasifikace by se určitě mohlo jednat o dystopii, či spíš o její náznak,  určitě to nebude pozitivní vize budoucí společnosti. Děj se odehrává v budoucnosti, někdy ve 22. století, jedna z postav je kyborg/napůl robot, tudíž by se klidně mohlo jednat o sci-fi. Zároveň jsem se snažil o nějaký myšlenkový přesah nebo myšlenkovou univerzálnost, chcete-li, která ve sci-fi vždy přítomna není. Inspiraci jsem určitě čerpal i ze žánru "new weird", což by měla být jakási kombinace sci-fi, fantasy a hororu, pro někoho by to mohlo být také inspirující čtení...


Philogyny
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

Vadí mi ty růžové chryzantémy, nesnáším je. Všechny. Jinak mne to vtáhlo. 


K3
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells, Janina6

O tom zda je zrovna tohle sci-fi by se dalo jistě polemizovat. Mně je to srdečně jedno. Zajímá mě spíš způsob psaní. Poklidný neuspěchaný spád, přesně takový, aby se dal vychutnat obsah s velmi neklidnou atmosférou. To už je punc autora. Vždycky tak trochu tápu, co má přesně na mysli, a pak, když si to všechno uvědomím, se teprv dostaví to, kvůli čemu čtu.


lawenderr
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

už to začlo :)


díky Zajíci, zajímavý pohled...


Zajíc Březňák
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells, Janina6

Oceňuji také dialogickou formu přispívající k dobrému spádu vyprávění.


Zajíc Březňák
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells, Janina6, Gora

Victor Hugo jistě nemiloval jen "schrány smrtelné", ale přece jimi přinejmenším nepohrdal. Nejspíš jako většina z nás předpokládal, že v krásném těle najde i krásnou duši, tento předpoklad někdy správný, bývá přece jen často naprosto zavádějící. V každém případě byl Hugo až do velmi vysokého věku velmi aktivní v tomto nekonečném hledání krásy.

Na druhé straně ono shledání stojí na předpokladu posmrtného života, který - žel! - nelze nijak prokázat a vše svědčí spíše proti tomuto předpokladu než pro něj. Mnohdy bývá tato otázka vcelku neopodstatněně spojována s otázkou existence Boží, osobně se domnívám, že je to pouze myšlenkový zkrat podložený nejspíše tím, jak tyto otázky tradičně pojednává křesťanství. Zajímavé je, že v judaismu toho o posmrtném životě moc není. 

Povídka je jednoznačně sci-fi, řekl bych nápadité sci-fi, spíše dystopie než utopie, vize, kterou málokdo bude považovat za žádoucí a proto je (možná) taky položena do přece jen vzdálenější budoucnosti. 

Ač Nohavica zpívá "o smrti, se kterou smířit nejde se" a má pravdu (jak se -proboha! - smířit se smrtí???), tak je pravda, že naše smrtelnost nás definuje. Je to podstatná část definice lidství, když tuto část odstraníme, vyvstanou zajímavé filosofické otázky... 

 

 


.... nesmrtelnost nás zbavila duše a náš život má ještě menší hodnotu než předtím... co by na řekl chudák romantik Victor Hugo?


K3
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

Je to temné. Ale po obědě si to dám ještě jednou.


J.Rose
před 2 měsíci
Dát tip Gora, Biskup z Bath a Wells, Zajíc Březňák, K3, Janina6, Aru

Na sci-fi člověk musí mít talent a tato chladná výseč z temné budoucnosti má obrovský potenciál! 

Svět, kde nemá smrt místo? Chci víc! 

Dialogy mezi postavami krásně odrážejí kontrast mezi starým a novým. Jsem zvědav, jakou cestou se to bude dále ubírat. 


Jamardi
před 2 měsíci
Dát tip Gora, Biskup z Bath a Wells

Děsivé. Snad se to nikdy nestane.


... a jestli vyvolal emoce někdo nebo něco, co vlastně emoce nemá, tím líp ;-)


kadeřavá
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells, Gora

Trochu mě zamrazilo a jdu očuchat na dvorek kytky :-),ale když něco vyvolá emoce je to skvělé


Díky moc...


Gora
před 2 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

Mám z to, že toto by mohla být tvá parketa. Dobře napsané, promyšlené dílko ze /vzdálené?/ budoucnosti!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru