QUIRKOLOGY – QUIRKOLOGIE

 

ALLEDAAGSE  PSYCHOLOGIE

PSYCHOLOGIE  VŠEDNÍHO  DNE

 

Harald Merckelbach

 

https://www.haraldmerckelbach.nl/artikelen_nederlands/2009/Wiseman's%20Alledaagse%20Quirkologie.pdf

 

Richard Wiseman (2008).

Quirkology: Onalledaags onderzoek naar ons dagelijks leven.

Quirkologie: Neobvyklý výzkum našeho každodenního života.

Utrecht: Bruna. 279 pagina’s, € 16,95.

ISBN 978 90 229 9491 1.

 

Než Richard Wiseman, profesor na Hertfordshirské univerzitě, vyvolal rozruch v psychologii, měl za sebou již jinou kariéru, a to profesionálního kouzelníka.

Ti, kdo chtějí vidět ohromující ukázku jeho dovedností, se mohou podívat na You Tube s klíčovými slovy Wiseman a The Mirror. Právě zájem o složky dobré magie – iluze, klam a blaf – přiměl Wisemana k pozdějšímu studiu psychologie. A skutečně, jeho obchodní značkou se stal výzkum každodenních forem ovlivňování a pověr. Jejich studium – a to se často děje na ulici – Wiseman nazývá quirkologie.

 

Jeho kniha je zábavným shrnutím nejrůznějších důmyslných experimentů, které takto v průběhu let prováděl.

Zabývají se například tím, jak odhalit lež.

Za tímto účelem Wiseman vedl v televizi BBC rozhovor se známým britským komentátorem sirem Robinem Dayem o jeho oblíbeném filmu.

Jednou Day vysvětloval, proč je jeho nejoblíbenějším filmem nakonec opravdu Gone with the Wind, a podruhé, proč má velmi rád Some Like it Hot.

Divákům byly promítnuty oba úryvky rozhovoru a mohli se ozvat, jaký je podle nich skutečný oblíbený film sira Robina. Z 30 000 volajících byla polovina pro film Gone with the Wind a polovina pro – stejně dobrou alternativu – Some Like it Hot.

Wiseman jasně říká, že tento náhodný výkon je způsoben tím, že lidé věnují pozornost nesprávným věcem, když se snaží zjistit, zda někdo lže.

Porotci si všímají nervózní řeči těla, ale udělali by lépe, kdyby věnovali pozornost tomu, co Wiseman nazývá "mentálním odstupem": když Sir Robin mluvil o filmu Gone with the Wind, použil slovo I/já pouze dvakrát.

Když však mluvil o svém opravdu oblíbeném filmu, bylo to sedmkrát.

Podivuhodný je také popis série studií, které Wiseman prováděl v jednom starém londýnském domě.

Pokaždé nechal skupiny dvaceti lidí usednout ke stolu, aby se zúčastnili seance.

Zatímco seděli u stolu, kolega kouzelník s velkým smyslem pro drama destiloval příběh o vraždě, která se v domě kdysi údajně stala.

Pak byla světla ztlumena a kouzelník přikázal, aby se stůl pohnul.

Později každý třetí testovaný prohlásil, že viděl stůl vznášet se zcela reálně.

Wiseman říká, že pověrám se daří, když se lidé cítí nejistě, a v této souvislosti odkazuje na výzkum, který zjistil poměrně silnou korelaci mezi ekonomickou špatnou kondicí a zájmem o astrologii a obskurní kulty.

Tendence vidět za náhodnými konstelacemi hlubší významy je podporována pověrčivostí.

Ale hloupé náhody existují, jak by měl vědět každý výherce v loterii.

Autor uvádí příklad tří Britů, kteří se náhodně setkali během cesty vlakem v odlehlém koutě Peru. Vzájemně se představili: jeden se jmenoval Bingham, druhý Powell a třetí Bingham-Powell. Wisemanova kniha – a díky tomu je velmi čtivá – je takovými anekdotami přímo přeplněna.

 

To, že úplně cizí lidé, kteří se potkají, mají vždy něco společného, autor nazývá malým zázrakem světa.

Inspirován dřívějším výzkumem sociálního psychologa Stanleyho Milgrama provedl Wiseman studii, v níž náhodně vybrané subjekty dostaly za úkol doručit balíček jisté Katie Smithové v Cheltenhamu. To jim bylo umožněno pouze prostřednictvím prostředníků, s nimiž měli domluvené podmínky doučování. V průměru bylo zapotřebí čtyř takových prostředníků, aby se balíček dostal ke Katie.

Svět je tedy menší a bližší, než si myslíte. To je také důvod, proč se pomluvy a módní výstřelky mohou šířit virálně.

Wisemanova zpráva o tom by byla zajímavým čtením pro odborníky na terorismus. Jak ukazuje nedávná fraška s podezřelými z terorismu v Amsterdamu, takoví experti se dostanou poměrně rychle do varu, když má Amsterdamec marockého původu bývalou manželku, jejíž bratranec kdysi udržoval kontakty s jedním z madridských teroristů.

 

Mezitím se Wiseman vůbec nezajímá o objasňování zásadních společenských problémů.

Jeho výzkum má být především zábavný a výstřední, a proto je mottem jeho knihy Milgramův výrok: "Jaký smysl má takový výzkum? Nikdy jsem se příliš nezajímal o kritiku obsaženou v této otázce, protože podle mého názoru je každá činnost cenná, pokud uspokojuje zvědavost, vyvolává nové myšlenky a umožňuje nám interpretovat sociální svět z nového úhlu."

A tak je kniha plná výzkumů o tom, co se stane, když dáte astrologům datum a místo narození sériového vraha a pak je necháte sestavit horoskop ("tento život bude velmi, velmi pozitivní"), proč hezcí lidé dostávají nižší tresty odnětí svobody a američtí prezidenti nikdy nenosí plnovous, jaký je nejlepší začátek rychlého rande ("kdybyste byli polevou/posypkou/zálivkou/náplní na pizzy, co byste byli?"), jak se dělá nejlepší vtip na světě (přečtěte si knihu) a kde na světě se chodci pohybují nejrychleji (Singapur).

 

Jedná se o témata, která jsou si vzdálená, ale Wiseman jim dokáže dát prostor v přehledné argumentaci.

Někdy – a to je chvíle, kdy to začíná být mimořádně zajímavé – si Wiseman najde cestu i do laboratoře.

Jako ve studii, v níž umístil pokusné osoby do skeneru magnetické rezonance a nechal je poslouchat vtipy.

Wiseman zjistil, že levá hemisféra hraje roli hlavně při vytváření úvodu k vtipu ("Na poli jsou dvě krávy. Řekne jedna z nich: "Bú" ), zatímco pravá hemisféra poskytuje tvůrčí schopnosti, aby se dostala k pointě ("Odpoví ta druhá: "To jsem zrovna chtěla říct taky").

 

Wiseman o svém hrdinovi Stanleym Milgramovi vypráví, že když 22. listopadu 1963 vtrhl do přednáškového sálu s oznámením, že byl zavražděn prezident Kennedy, jeho studenti si mysleli, že půjde o další experiment.

 

Nyní už bude mít Wiseman také takovou pověst.

Jak vyplývá z jeho webových stránek (http://www. quirkology.com/UK/index.shtml), každodenní život považuje za velkou výzkumnou výzvu.

 

V každém případě díky tomu vznikla tato velmi zábavná kniha.

 

Poznámka:

Prof.dr. H.L.G.J. Merckelbach, hoogleraar Toegepaste Functieleer en decaan van de Faculteit der Psychologie en Neurowetenschappen van de Universiteit Maastricht, h.merckelbach@psychology.unimaas.nl .

 

Postskriptum:

Předchozí recenze knihy jistého holandského profesora vyšla ve 4. čísle časopisu Neuropraxis – www.neuropraxis.bsl.nl – již v roce 2009.

Před 15 lety.

Jakkoli podobné téma zájem jakéhokoli zdejšího marxleninského univerzitního profesora doposud nevzbudilo.

Zatímco mě související slovo quirk probudilo prostřednictvím filmu WeseAndersona již před dávnými víceméně 4 roky – a proto mě nediví, že v souvislosti se všeobecným zdejším marx-leninismem tady z tohoto česka odplyne do Holandska ročně daňových odlivek asi za bilion korun; zatímco odtamtud sem ani jediný takový jejich gulden.

Vyjádřený dneska v eurech, to se ví...

 

---