Král minulý a příští

Jsem král! Proto jsem tu sám… Vedl jsem boje, vyhrával bitvy… sváděl ženy a plodil syny. Všechno co jsem v životě potkal, jsem si zasloužil. Nesmějte se. Zasloužit si musíte i to špatné. Bůh vám nedává nic zadarmo, ale nedává vám ani nic za trest. Bůh není pomstychtiví. Takovým dokáže být pouze člověk. Potkal jsem na svých cestách mnoho bolestí, které způsobila zášť a pomstychtivci. Jenže já jsem král. A před tím jsem byl králův syn. A jako takový mám předem určeno, jak se mám chovat. Lid nemá rád nerozhodné a nejisté panovníky.  Panovník, který si chce udržet úctu – nebojím se ani použít výraz obdiv – lidu, nemůže používat lidské vlastnosti. Alespoň ne všechny lidské vlastnosti. Král musí být nezaujatý, spravedlivý… Bůh ví, že jsem se vždycky snažil takovým být. Hodně jsem ztratil jen proto, že jsem se o to docela prostě lidsky nepral. V každém člověku musí být i trochu sobce, aby si uhájil i to, co je mu podané ze stromu, který nevyrostl právě v jeho sadu. Král musí víc dávat než brát. Dobrý král tedy ano. A já jsem dobrý král.  Vidíte, možná ne zase až tak dobrý. Řekne dobrý král o sobě, že jím opravdu je? Jaký má být tedy dokonalý král? Může být vůbec někdo dokonalý?

Usmíváte se… Zbytečný monolog? Příliš mnoho otázek? Ano… I král pochybuje!

Jsem král… a jsem tu sám. Zavírám knihu života a na mé místo si sedá můj prvorozený syn. Stejně jako jsem kdysi usedl já na místo svého otce.

Nechci být patetický, neřeknu „měl jsem vás rád“… ale opravdu jsem svůj lid miloval. Pro něj jsem vedl doje, vyhrával bitvy… Už nemůžu dál a asi už ani nechci. Proto jsem vám vychoval příštího krále. Jděte za ním a věřte mu tak, jak jste šli za mnou a jako jste věřili mně. Protože to je pro mne důkaz, že jsem nežil zbytečně…

Neplačte, vítejte nového krále… protože já umírám. I králové jsou smrtelní…