Konečně

Tak jsem to pochopil správně...   :)

Dík za hluboké zamyšlení. Tohle mě nenapadlo. Můj záměr byl: Dřívějšími vztahy, událostmi, slovy zraněná holka. Pokouší se o ni kluk, ona opatrně odezírá, jak se chová. On ji velice jemně vyzná lásku, spíš jinak než slovy, netlačí na ni. No a ona, původně zabetonovaná, se mu otevře.

Za mě opravdu super!!!

Hlavně: "bosá proti ježkům slov" a "aby necítila lov"...

Ze smyslu textu vyplývá, co je tím myšleno. A pokud není, tak to tak lze vnímat. 

Ptal jsem se, proč je to ten brak. V čem to spočívá, když něco tak tvrdého a neprostupného, jako je skála, se závěrem poddá a rozevře?

Co se konečně rozevřelo je vyjádřeno bez poetické metafory. Tu poslední větu bych smazal. 

A proč je tomu tak Litartsi? 

Ta skála, co se rozevřela, s názvem dohromady, vám to shodila do roviny braku. 

„Bosá

proti ježkům slov“

Toto se mi obzvlášť líbí. A nebojím se použít i příslovce nesmírně.

Ovšem setkání s Erinaceem na vlastní plosky by se mi zajisté líbilo již podstatně méně.

Díky lidi, díky!

rozhodně Radovane, povedené :)

Tohle je skutečně krásné básnění, třeba na výběr... 

Krásná