Ocúnové blues

 

Siesta

 

Mezi padajícími listy

kličkuje motýl...

Neslyšná křídla

a šelest v korunách

ovanutých podzimem.

 

Možná už naposled

sedím dnes na terase

a věštím z kávové sedliny

v šálku na plastovém stole.

 

Sad půjde spát,

had kdesi v kořenech stromu

se do klubka stočí

a básnířka vymění barevná slova

za černá a bílá.

 

 

 

Ocúnový splín

 

Už němé kluzáky

tu a tam nahradil šelestící

                    papírový drak,

který smí zvědavě nakukovat

za živé ploty.

 

Rozkymácené slunečníky

a bílý plastový nábytek...

Relikty nedávné pohodičky

pokácí dotěrná vichřice,

 co s sebou odnáší

                  vlaštovky, listí

                              i touhu se smát,

když dračí úšklebek

v kosočtverečné tváři

ovládne smutně rozevláté

                         větrné září.

 

 

 

---