Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdpouštim všem, kdo mi ubližovali
Odpouštim všem kdo mi ubližovali, kdo se mě snažili donutit abych sám sebe nenáviděl, odpouštim všem kdo mě nenáviděli aniž by se mě snažili poznat, všem kdo mě trestali za mý domnělý i skutečný činy, chci vám odpustit, chci věřit že všechno co jste udělali bylo v přesvědčení že je to pro moje nebo pro něčí dobro, nebo protože jste věřili že to tak má bejt, nebo že si to zasloužim, chci vám odpustit, chci uvěřit tý naději, chci věřit že svět je dobrej, chci věřit že lidi jsou vlastně dobrý, chci věřit že žádný zlo vlastně neexistuje, že to všechno bylo jenom nedorozumění, že každý nedorozumění se dá vyřešit, že to všechno má dobrej konec, že naděje existuje, že se nakonec všechno vysvětlí.
7 názorů
Nejvíc nepřijatelnej se vždycky ukáže text, u kterýho to vůbec nečekám, zajímavý!
Právěže žijeme v době, kdy spousta lidí dělá zlý věci očividně proto, že věřej, že jsou dobrý.
Se zapomínáním věcí, který už mě aktuálně neohrožujou, zrovna nemám problém. A co jinýho je odpuštění??
Au! Odpustit sám sobě je zrovna mnohem těžší.
Janina6, dokážem odpustiť, ale nezabúdam...dlho vediem rozhovory so sebou, kým dokázem odpustiť tak, aby sa mi tým uĺavilo...
Pokud si mohu dovolit názor: Zlo existuje. To lidské i to nelidské. Odpustit člověk musí s vědomím, že odpuštěním zlo neporáží.
Odpuštění přináší vnitřní osvobození. Ale za zločin musí přijít trest.
Dá se všem doopravdy odpustit? Pořád to neumím. Maximálně tak zapomenout, vytěsnit to z hlavy, ale ani to se nedaří dokonale. Jsme jen lidi.