Milánská směs

Amatéři života, jsme bez předchozího školení,
chybující studujem, si univerzitu večerní.
Na své cestě za sluncem, za jakéhokoliv počasí,
ať si uragán zuří, kolem nás anebo v nás taky.

Blízkou duši hledáme, za touhy přijít věcem na kloub,
mix vlastnostní, schopností, taky reakcí na událost.
Každý trochu milenec, terapeut, kuchař, průvodce,
krejčí, rodič, opravář, účetní – zdá se to být prosté?

V mlhavé představě, tak nějak tuše,
jdem vykolíkovat směr.
Do střehu, připravit, hned nato touché!
Ta pravá milánská směs.

Život není dálnice, a už vůbec ne rovná, dlouhá.
spíše kotel tavicí, hluboký a v něm žádná nuda.
Vrženi jsme po hlavě, do víru dění věcí příštích,
konec ani začátek, nebývá možnost navolit si.

V mlhavé představě, tak nějak tuše,
bez klobouku, taky bos.
Do střehu, připravit, hned nato touché!
Každý jsme si kouč i boss.

Zdejší pouť je nápojová happy hour,
kdy po zavíračce nedostaneš ani hlt.
Zdejší pouť je švédských stolů bludiště,
kde si nejde nechat taky něco na příště.