Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKyselo
Autor
Marcela.K.
„Koupil jsem kvásek!"
Zarazila jsem se:„ Kvásek?!“
„Na kyselo.“
Moravák, studoval v Praze, pak se přistěhoval do podkrkonoší. Manžel, který chce kyselo. Mluví o něm už asi čtrnáct dnů. A já se vymlouvám.
Mrazák máme nacpaný houbami - to je jediná vášeň kterou máme společnou. Náš les - tam, deset minut autem. Když nejsme doma, jsme v lese.
Takže kličkuju, nechci mu říci proč ...
...a teď je kvásek v lednici a... „Tak jo, zítra ho uvařím k obědu.“
Jdu spát. Ve dvě v noci ještě zaliju kvásek v hrnku studenou vodou. Přece ho nevyhodím.
Tak strašně moc se mi nechce.
„Tolik co dnes, jsem už dlouho nesnědla. Kyselo byl skvělý nápad. Moc jsem si pochutnala. Díky a všechny zdravím...“
„ Kyselu nikdy neodolám, vždyť víš...a přidala jsem si tam tu bílkovinu....
„Kyselo si dám vždycky ráda...“
„S jídlem si nedělej starosti, já toho už moc nesním...“
(leden- únor 2024 WhatsApp)
„Dojedu pro ta vajíčka, chceš ve městě ještě něco?"
Píšu seznam na kartičku. „Stav se i pro brambory, na zítra by už nezbyly."
Vařím kyselo jako robot.
Nemusím hledat recept, vždyť jsme na něm se sestřičkou vyrostly. Ona ho milovala.
Já ho snědla, jo šlo to, obzvlášť když zbyly brambory a maminka nám je k večeři opekla na pánvičce. To pak byla bašta.
„ Chutná ti?“
„Je výborný, už jsme ho hrozně dlouho neměli, nechápu proč jsi ho nechtěla uvařit."
Nemůžu polknout, hrdlo mám stažené... manžel mi podává krabici papírových kapesníků.
"Naposledy před rokem... vozila jsem ho přece Zuzce do Prahy."
15 názorů
Výborný, taky ho občas děláme, žena i z kvásku domácí chleba, ten je nejlepší, jinak houby taky moc rádi, uchováváme buď v mrazáku nebo z dovolené sušené
Kyselo patří k našemu kraji, každá kuchařka si ho přizpůsobí po svém. Základem ale musí být chlebový kvásek. Je možné trochu srazit kyselost mlékem, přidat máslo...Já mám tu zkušenost, že příbuzným z Moravy to nikdy moc nešmakovalo...i maminka si na něj musela zvyknout, ale bylo to levné a výživné jídlo. Proto jsme na něm "vyrostly" :-)
Chápu, že kyselo je srdcová záležitost. Jedna vedoucí školní jídelny ho udělala i dětem na jihu Čech. A chutnalo jim to.
My máme i v kyselu houby nahusto :-) zamražených se nebojím, jen ne syrové - musí se podusit - vydusit vodu, pak se i vejdou do mrazáku líp, i když my máme pultovej (víc jak 200l), nezavařuju moc, co jde zmrazím, ale nevypínaj u nás elektriku- to by byl problém :-)
Myši ne. Myší se strašně bojím. Manžel sice tvrdí, že by mě nesežrala, ale nevěřím mu. Trpím musofobií.
Já to vím. Už svůj kvásek nemám a kulajda je možná víc houbová, řekla bych, záleží na kuchtičce. Obě jsou dobré, když vaříš s láskou. Pak snad všechno. Z hub mám strach, svým způsobem. Buď čerstvé nebo sušené. Často tu nejde elektřina. Signál. Pohraničí...U nás jenom Hruška, takže nic a myš v pečivu? ano Ale mám je ráda, pořád. Poslední záchrana byl Rohlík, co tu dojíždí od minulého roku z Ostravy. Ze zelených fazůlek vařím taky, manžel je diabetik a má je rád.
Marcela.K.
před týdnemEvžo, ono mi to chutnalo - jen jsem si to "přisolila"... a musela chvíli počkat.
Kulajda ale není kyselo. U nás se kvásek běžně kupuje v samoobsluze u náměstí. Já tam sušený taky přidávám, máš pravdu, že jsou víc voňavý, ale já houby před zamražením tepelně upravím - vydusím vodu a pak jsou i ty mražené fajn, ve smaženici to ani nepoznáš, že byly v mrazáku :-)
Jindra mi říká, mami, vaříš kulajdu, čte mi někdy přes rameno.... :o)
Evženie Brambůrková
před týdnemTo pak nechutná. Nedivím se.
U nás kyselo ze sušených i bramboračka. Nevím proč, ale mám pocit, že víc vynikne jejich chuť. Kvásek jsem si taky kdysi poctivě krmila a pekla chleba. Už dlouho ne, nestíhám snad nic...
Marcela.K.
před týdnemBene, dík.
věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou
v neděli v 16:00 jsem hladil máminu ruku na JIPce a ráno v 6:00 mi volala ségra že umřela
oprav si: tak starašně
Jo, takhle jsem nemohla vařit několik roků polívku ze zelených fazůlek. Maminka ji měla ráda, ale jednou...no co už - pak to nešlo vůbec. Jen ta představa, že bych ji měla uvařit - místo psychologa stačil čas... Tu manžel moc nemusí a tak si ani nevšiml, teď už to jde.
věci, co tu pořád jso, vyvolávají vzpomínky na ty, co tu nejsou ... někdy se nevyhneš, nevykličkuješ. Nezacelená rána si tě vždycky najde a otevře. Spouštíš mi v hlavě, co já a mé :)