Ponurý cirkus

Rhodesie,

když jsem četla Ch. B. básničku o Van Goghovi, vzpomněla jsem si na Andyho Warhola. Ten na svých grafikách zobrazoval Marilyn Monroe jako fenomén popkultury.  Bukowski zase zobrazil jako fenomén popkultury Van Gogha. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století věděl o Vincentovi zhruba to, co je obsahem básně, každý primitiv. A každý primitiv měl k Vincentovi, jakožto k popikoně, podobně odcizený vztah. Přesto ale ve druhé polovině dvacátého století Van Gogh byl obecně známý fenomén, jakýsi prototyp moderního umělce. Kdo je takovým prototypem dnes? Ve výtvarném umění by se takové postavy, i když mnohem menších rozměrů našly (u nás je to třeba nyní David Černý, před pár lety to byl např. Jan Saudek), ale v poezii? Poezie už byla.

Jamardi,

básníci se především předvádějí. Svou podstatou to jsou většinou jen šašci a herci. Hrají svou roli, které jim osobně třeba připadá náramně zajímavá a originální, ale publikum jejich (často křečovitá) póza vůbec nemusí bavit. A to je pak nářku a pláče! Dnešní oficiální básníci si zakládají na tom, že jsou "autentičtí" a "pravdiví" - tak proč ale do toho jejich cirkusu už třicet let nikdo nechodí?

Benetko,

Bukowski byl outsider a já jsem taky outsider, proto se s ním mohu tak často ztotožnit. Nemohu se ale vyjadřovat tak syrově až brutálně jako on, protože mým základním převlekem je kultivovaný estét z konce devatenáctého století, tedy vlastně jakýsi protiklad brutalisty Bukowského. Obsahově byl ovšem Ch. B. minimálně v mládí vlastně dekadent a nihilista jen bez oné okázalé estétské masky básníků jako Karásek, Hlaváček nebo Opolský.

Kočkodane,

celá jsem jalová jako neplodná pláňka na chudičké mezi nad Vyhnálovem.

Poetko,

nejsem si jistá, jestli po prvním červenci 2025 bude Písmák dál žít. Je tedy docela dobře možné, že tu všichni zpíváme svou labutí píseň. Někteří by se v případě, že Písmák zmizí a ostatní litweby budou už trvale polomrtvé, přecejen sklonili před pány Muskem a Zuckerbergem a přestoupili by na sociální sítě. Já ale určitě ne. Proto se cítím být tak nějak na konci své prokleté "kariéry" a vnitřně se smiřuju s tím, že možnost zveřejňovat své básně pro mě končí posledního června 2025. Proto se víc a víc ztotožňuji s prokletými básníky všeho druhu. 

Opravdu parádní kus - až se mi mračna málem dostala do hlavy...   :) 

Rozesmutnilo mě to. Různé druhy cirkusů se mohou neustále střídat a všechno ostatní se v nich ztratí jako v černé díře. Básníci jen zachycují skutečnost. Tobě se podařilo zachytit etapu, kdy se do popředí dostávají mračna.

Nevzpomínám si na žádný okamžik, kdy bych měl při čtení tvých veršů zoufalý pocit, že z nich čouhá jalovost jako špinavý palec z děravé ponožky.

Tolik příměrů v jedné básni! Kdybych uměla malovat,  byli by to vraníci na náměstí...Moc se mi Tvůj styl líbí...